Všechen kvas a všechno, co podléhá zkvašení, co by se nalézalo v mém vlastnictví,co jsem neviděl a neodstranil, budiž pokládáno za nic rovno zemskému prachu.
(Nová Pražská pesachová hagada)



Úvod- Pesach a jeho historie str.4
Příprava pesechu str.4

Práce-Sedarová večeře str.5


Závěr-Závěr str.12


Článek-str.11


Pesach je svátkem svobody, dnem vzpomínky na události spojené s odchodem židů z Egypta. Svátek začíná 14. Nisanu a trvá osm dní. První a poslední dva dny jsou svátky, čtyři dny mezi nimi polosvátky, během kterých je dovolené vykonávat domácí práce.
Vše co si připomínáme při pesachu je zaznamenáno v tóře. Byla to těžká práce v Egyptě , útlak a nakonec pokus o zničení židovského lidu Faraonem. Hospodin ale na svůj národ nezapomněl a přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby žádali u faraona propuštění národa židovského. Faraon váhal a nechtěl propustit židy a proto Hospodin potrestal Egypt strašnými pohromami, které známe jako deset ran Egyptských. Poslední rána, po které se faraon rozhodl propustit židy, bylo usmrcení všech prvorozených Egypťanů v všech egyptských obydlích. Aby anděl smrti, který přešel přes noc celou zem, poznal židovské domy, přikázal Hospodin Židům potřít rámy i prahy u dveří krví z beránka. Takto označené domy anděl smrti obešel a nikoho nezabil.Od toho je odvozené jméno svátku „pesach“ (přejít, obejít, vyhnout se).
Protože Židé odcházeli narychlo, nestačili si nechat na cestu vykynout těsto pro pečení chleba. Odcházeli s nevykynutým těstem ze kterého pak pekli placky. Proto se pesach někdy nazývá svátkem nekvašeného těsta a symbolem je oplatka z nekvašeného těsta zvaná maces. Cokoli kvašeného je také symbol obžerství a proto je v době pasechu ho zakázáno doma nejen pojídat, ale i vlastnit. Vše kvašené či kynuté musí být spáleno nejpozději 14. nisanu do 10 hodiny dopolední. Na druhý den svátku se nosila do chrámu omer ječmene. Tj. asi 2,25Litru.
Večer 15. nisanu po večerní modlitbě se sejde rodina k nejdůležitějšímu večeru - sederu (seder=uspořádání). Pijí se celkem čtyři číše košer pesachového vína, která vyřkl Bůh, když vyvedl Izraele z Egypta vyvedu...vysvobodím...vykoupím...vezmu...
Nad pesachovým sederem slavnostně kraluje mysterium čtyřky, posvátného čísla židovstva. V křesťanství toto číslo vytlačila trojka jako symbol "nejsvětější trojice". Čtyřka jako svaté číslo nachází své místo ve čtyřpísmenném Božím Jméně JHVH, nazývaným také jako Tetragramaton (čtyři písmena). Ezechiel vidí božský vůz - opět čtyřka: čtyři andělé mají čtyři tváře - člověka, lva, býka a orla.
Sám Pesach má čtyři názvy: Pesach - svátek překročení Svátek macesů - nekvašených chlebů Chag haariv - svátek jara Zeman cherutejnu - čas našeho vysvobození.
Vyprávění o sederové noci je zahájeno čtyřmi otázkami, které kladli nejmladší členové u stolu. Midráš hovoří o čtyřech synech hagady; o vědoucím, o zlém, o upřímném a o tom ,který se neumí ještě ptát.
Na sederovou tabuli je nutno připravit: Nekvašené chleby zvané též macesy Košer víno pro Pesach, pijí se celkem čtyři poháry vína. Zelenina zvaná karpas, která se namáčí do slané vody. U nás se k tomu používá petržel, celer, ředkvička, nebo mohou být i vařené brambory. Hořké byliny zvané maror, jsou připomínkou egyptského otroctví. V našich zeměpisných podmínkách se používá křen, hlávkový salát, řeřicha apod. Hustá omáčka z pomletých jabek, ořechů, mandlí, fíků , datlí, skořice a s příměsí košer vína pro Pesach. Je připomínkou jílovité hlíny, kterou museli předkové národa Izraelského zpracovávat v Egyptě. Pečené maso z košer zvířete. Je připomínkou na beránka, který se jídával v Jeruzalémě v době existence Chrámu. Oběť beránka v předvečer pesachu byla obětí jež mohli vykonávat pouze kněží a pouze v Chrámě. Ten kdo chtěl jíst tohoto velikonočního beránka, musel na Pesach přicestovat do Jeruzaléma, kde bylo v době tohoto svátku až dva miliony poutníků .Ten, kdo se z jakéhokoliv důvodu nemohl zúčastnit sederu v Jeruzalémě, mohl i mimo toto Svaté místo uspořádat seder, který byl totožný s tím v Jeruzalémě až na to, že při této náhradní večeři chyběl právě onen velikonoční beránek. Po churbanu (zničení Chrámu) se již koná seder bez beránka. Připomíná ho pouze beránčí kost na rozprostřeném sederovém stole. Pečené, popřípadě vařené vejce ve skořápce, zvané beca je připomínkou sváteční oběti, která byla v předvečer Pesachu obětována v Chrámě.

Vlastní seder má tento průběh:

Kadeš tj. kiduš - požehnání nad vínem Urchac - mytí rukou Karpas - jezení zeleniny Jachac - rozlomení středního macesu Magid - čtení pesachové hagady. Rachca - umytí rukou před požehnáním Mocí - požehnání nad chlebem Maca - pojedení macesu Maror - pojedení maroru Korech - pojedení macesu a maroru současně Šulchan orech - sváteční večeře Cafun - zákusek, odložená polovina středního macesu Barech - požehnání po jídle (birkat ha mazon) Halel - pesachový chvalozpěv Nirca - tradiční sederové písně

Kadeš - kiduš nad prvním pohárem vína:

Budiž veleben,
Hospodine, Bože náš,
králi světa,
který jsi stvořil
plod vinné révy.
Budiž veleben Hospodine,
Bože náš, králi světa,
jenž jsi ze všech národů vyvolil nás,
že jsi naši řeč vyvýšil
nad všechny jazyky světa
a posvětil jsi nás svými příkazy.
Dal jsi nám, Hospodine,
náš Bože ve své lásce výročí,
abychom se z nich mohli radovat
a ostatní svátky k obveselení
a svátek nekvašených chlebů,
tj. čas naši svobody
jako stálou upomínku vyjití z Egypta.
Ty jsi nás vyvolil
ze všech národů a posvětil jsi
nás v radosti a veselí
k tomuto svátečnímu období.
Požehnán budiž Hospodine,
kterýž posvěcuješ svátečními
obdobími Izraele!
Budiž veleben,
Hospodine, Bože náš,
králi světa,
který jsi nás zachoval při životě
a dopřál nám dočkati se této chvíle!
(vezmeme se a pije první pohár vína).


Urchac - účastníci sederu si umývají ruce, aniž by odříkávali obvyklé požehnání.
Karpas - ten kdo vede seder vezme kousek kořenové zeleniny, ponoří do misky se slanou vodou a pronese toto požehnání: Budiž veleben, Hospodine, Bože náš, králi světa, stvořiteli zemských plodů. Když sám okusí, nabídne ostatním u stolu, kteří před pojedením žehnají stejnými slovy.
Jachac: Ten, kdo vede seder, rozlomí střední maces (levi) a odloží ho jako afikoman na závěr sederu. Zbylou polovinu vrátí na své místo.
Magid: Ten, kdo vede seder odstraní ze sederové mísy vejce a kost, pozvedne mísu a praví: Toto je chudý chléb, který jedli naši předkové v egyptské zemi. Každý, kdo je hladov, ať přijde a pojí, každý, kdo je v nouzi, ať přijde a slaví Pesach: tento rok zde - přístí rok v zemi Izraelské. Tento rok jako otroci, v roce příštím jako svobodní lidé!


DRUHÝ POHÁR

(Hostitel položí talíř, všichni si naplní druhý pohár vína.Nejmladší se zeptá:) Čím se tato noc liší od ostatních nocí? Jak to, že ostatní noci jíme chléb i maca, této noci jen maca? Že ostatní noci jíme všelijaké byliny, této noci jen hořké? Že jindy nenamáčíme ani jednou, této noci dvakrát? Že jindy při jídle sedíme napřímení nebo se nakláníme, této noci se všichni nakláníme? (Všichni odpovídají): Bývali jsme otroky faraónovými v Egyptě, ale vyvedl nás Věčný, Tvůrce náš, odtamtud rukou mocnou a napřaženou paží. Kdyby nevyvedl,
Svatý, buď žehnán, naše předky z otroctví, dodnes bychom my, naše děti a děti našich dětí byli otroky faraónovými v Egyptě. I kdybychom všichni byli chytří, všichni moudří, všichni zkušení, všichni Tóru znali, museli bychom si stále vyprávět o odchodu z otroctví. A kdo podrobně o odchodu z otroctví vypráví, zaslouží chválu. Vypráví se, jak rabín Eliezer, rabín Jošua, rabín Elazar ben Azaria, rabín Akiva a rabín Tarfon se jednou spolu takto nakláněli v Bnei-Braku a debatovali o vysvobození z otroctví celou noc, než přišli jejich žáci a upozornili je: Rabíni, přišel čas pomodlit se ranní Šema! Žehnán buď Všudypřítomný, buď žehnán! Žehnán, žes dal Tóru svému lidu Izraeli, buď žehnán! Jsou čtyři typy synů, o kterých se zmiňuje Tóra: Jeden je bystrý. Jeden je nezbedný. Jeden je prosťáček. A jeden se neumí ptát. Ten bystrý se ptá takto: "Jaké povinnosti, zákony a nařízení nám Věčný, náš Tvůrce, zadal?" Tomu vysvětlíš zásady Pesachu, včetně zákazu končit dnes večeři zákuskem Ten nezbedný se ptá takto: "Nač je vám to zbožňování?" "Vám," prý, ne jemu. Tím sebe sám vyčleňuje z obce a znevažuje naši tradici. Buď stejně jízlivý jako on a odsekni mu: "Protože toto pro mě Věčný vykonal, když mě vyváděl z Egypta." Řekni schválně pro "mě", ne pro něho. Protože kdyby tam tehdy byl, nedal by se vysvobodit. Prosťáček se ptá: "Co to znamená?" Tomu řekni: "Silnou rukou nás vyvedl Věčný z egyptského otroctví. Ale tomu, kdo neví, jak se ptát, musíš napovědět sám, jak se píše: "Vyprávěj svým dětem tohoto dne: Toto pro mě Věčný udělal, když jsem vycházel z Egypta Zpočátku byli pohany i naši předkové, ale my jsme se naučili oslavovat

(Vezmeme číši do ruky)

Žehnán buď_ Věčný,
Tvůrče náš, Vládče vesmíru,
žes vyprostil nás a naše předky
z otroctví a přivedl nás do této noci
jíst macesy a hořké byliny.
Tak nás Věčný, Tvůrče náš
a Bože našich předků,
přiveď do dalších svátků a výročí
v budoucnu a v míru.
Nadšeně postavíme Tvoje město,
s radostí Ti budeme sloužit.
Pak Ti vzdáme díky novou písní
o své záchraně a duševní svobodě.
Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš,
že vysvobozuješ Izrael.
Žehnán buď, Věčný,
Tvůrče náš, Vládče vesmíru,
stvořiteli vinné révy.
(Pijeme druhý pohár)


Rachac
(Myjeme si ruce)
Žehnám buď, Věčný,
Tvůrče náš, vládče vesmíru,
žes nás posvětil svými příkazy
a přikázal nám mýt si ruce
Moci maca
(Hostitel ulomí ze středního macesu a půlku odloží stranou)
Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš,
Vládče vesmíru,
že necháváš rašit chléb ze země.
Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš,
Vládče vesmíru,
žes nás posvětil svými příkazy
a přikázal nám jíst bezkvasý chléb.
(Ulomíme a sníme kousky macesu)

Maror
(S charosetem)
Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš,
Vládče vesmíru,
žes nás posvětil svými příkazy
a přikázal nám jíst hořkou zeleninu
Korech
(Vložíme maror mezi dva kousky macesu)
Takto je jedl Hilel v dobách, kdy stál Chrám:
Skládal je a jedl společně,
protože je psáno:
"Na macesech
a hořké zelenině je budeš jíst."
Šulchan orech
(Podáváme a dokončíme večeři)

Cafun
(Po večeři sníme odložený maca "afikoman", rozlámeme jej na drobné kousky a rozdáme všem. Jíme jej jako poslední sousto.)
Barech
(Naplníme třetí pohár)

TŘETÍ POHÁR
Žehnán buď Věčný, Tvůrče náš,
vládče vesmíru, stvořiteli vinné révy.
(Pijeme třetí pohár a naplníme pohár Eliášův. Otevřeme dveře
Halel)

ČTVRTÝ POHÁR

Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš, vládče vesmíru,
stvořiteli vinné révy.
(Pijeme čtvrtý pohár).
Žehnán buď, Věčný, Tvůrče náš,
za révu a její plody,
za sklizeň polí
a zemi milou, dobrou a prostornou,
kterous dal do dědictví našim předkům,
aby se sytili jejími plody a
vychutnávali její dobroty
Smiluj se, Věčný, Tvůrče náš, na Izraelem Tvým lidem, nad Jeruzalémem Tvým městem, a nad Sionem sídlem Tvé slávy
Znovu zbuduj Jeruzalém svaté město rychle v naší době.
Doveď nás tam a potěš nás jeho obnovením.
Dej nám pojíst jeho ovoce
a užít si jeho dobra.
Žehnán buď, Věčný,
za tu zemi a ty plody vína.
Nirca
Končí oslava Pesachu podle pravidel.



Pesach je velmi půvabný svátek a potvrzuje židovskou vděčnost Hospodinu.



Pesach a křesťané

V poslední části jsem si dovolil zařadit velmi zajímavý článek, který jsem přepracoval podle předlohy Evy Vagnerové. Je zestručněním její práce.

Jeruzalém je před velikonocemi plný aktivity. Židovské rodiny se zabývají důkladným jarním úklidem ve snaze najít i nejmenší drobty kvasu a připravují se na slavení sederu. Křesťané přijíždějí zblízka i zdaleka, účastní se podle své tradice procesí na Květnou neděli a obřadů na Velký pátek v Chrámu svatého Hrobu, nebo velikonočních bohoslužeb v Zahradě hrobu u Damašské brány.
Před téměř dvěma tisíci lety byl Ježíš uvítán také v kypícím Jeruzalémě. Shromáždil své učedníky k tradičnímu velikonočnímu jídlu, jež bývá nazýváno Poslední večeří. To, co při ní učinil, má pro nás hluboký duchovní význam, možná větší, než si mnohdy uvědomujeme. V dnešní době mnozí křesťané poznávají, jak účast na sederové večeři může prohloubit naše porozumění událostem oněch dnů a slovům a zaslíbením našeho Pána. Mnozí křesťanští učitelé, kteří předvádějí seder, jsou přesvědčeni, že tento obřad spojený se zdravým vyučováním je “jedním z nejúčinnějších nástrojů, jak porozumět významu židovských kořenů naší víry“. Účastníci si uvědomují, že Ježíš a všichni učedníci byli Židé; oceňují přesný Boží plán spasení, předznamenaný odchodem Hebrejců z Egypta a naplněný Ježíšovým životem a utrpením; a objevují skryté poselství a symboliku Nového zákona, založenou na kultuře a zvycích tehdejšího židovstva. “Když se věřící pohanského původu seznámí s bohatstvím, které je skryto v kořenech naší víry, často se jejich srdce více propojí s židovským národem a současným Izraelem a získají rovněž nový prorocký vhled,“ popisuje své zkušenosti pastor Michael Utterback, který vyučuje a prakticky předvádí seder již téměř dvě desítky let. “Já osobně jsem si na tom uvědomil, jak dokonalý a přesný je Boží plán vykoupení a jak všechno od Geneze po Zjevení do sebe naprosto přesně zapadá.“
Dalším střediskem, které v Izraeli prakticky vyučuje o významu Poslední večeře a dalších biblických událostí, je Biblical Resources Centre v Ein Kerem, rodišti Jana Křtitele. Pro mnohé návštěvníky se přednáška v tomto centru stává jedním z vrcholů jejich cesty. Jeden z přednášejících Elfie Gill poznamenává, že při tomto vyučování se prakticky nikdy nesetkávají s antisemitskými předsudky. “Křesťané z různých tradic reagují úplně stejně. Nový postoj úcty k židovským kořenům je skoro okamžitý a všeobecný.“
Křesťanští učitelé objevili mnoho užitečných témat, která se vztahují k sederové večeři. Uvádíme jen několik příkladů.
“Ježíš vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: »Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že od této chvíle už nikdy nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce«“ (Lk 26:27-29).
Ježíšova slova dostávají hlubší význam, když je zasadíme do rozvrhu tradiční sederové večeře. Při ní se pijí celkem čtyři poháry a každému z nich předchází určité konkrétní požehnání. Jsou založena na textu z Exodu 6:6-7: Vyvedu vás z egyptské roboty; vysvobodím vás z vašeho otroctví; vykoupím vás vztaženou paží a velkými soudy; vezmu si vás za lid a budu vám Bohem. Kalich, kterému Ježíš požehnal, se obvykle spojuje se třetím z nich. To znamená, že krev nové smlouvy odpovídá vykoupení. Ježíš jako pesachový beránek naplnil Boží zaslíbení dané Izraeli při prvním pesachu: vykoupil nás vztaženou paží.
Čtvrtý pohár je kalichem radosti, který se pije na závěr společné večeře a připomíná radostnou oslavu na svatbě. Symbolizuje nový vztah Boha k Izraeli, který se po přechodu Rudého moře stal Jeho lidem. Tento pohár Ježíš o Poslední večeři odmítl pít: odložil jej až na dobu, kdy jej bude pít nový se svou nevěstou v nebi.
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil, dal učedníkům a řekl: »Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.«“ (Lk 26:26)
Když vezmeme v úvahu, jaká konkrétní slova Ježíš vyslovil při tomto požehnání, porozumíme, že toto místo neukazuje pouze k jeho blížícímu se utrpení a smrti – lámání těla – ale i k zmrtvýchvstání. Tradiční požehnání totiž zní: Požehnaný jsi, Hospodine Bože náš a králi vesmíru, který vyvodíš chléb ze země. Ten, který řekl: “Já jsem chléb života“, očekával, že Bůh jej “vyvede ze země“.
Moc vzkříšení je pro naši křesťanskou víru důležitá: “Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, pak je naše zvěstování prázdné, prázdná je i vaše víra,“ píše apoštol Pavel (1. Kor 15:14). Naše naděje na tělesné vzkříšení je založena na tom, že Bůh vzkřísil Ježíše. Se stejnou mocí se však setkáváme také v proroctvích o shromáždění židovského národa do Izraelské země. U proroka Ozeáše čteme: “Po dvou dnech nám vrátí život, třetího dne nám dá povstat a my před ním budeme žít.“ (Oz 6:2) Stejnou vizi měl prorok Ezechiel, když viděl dům Izraelský jako údolí plné suchých kostí, které mocí Ducha Božího přicházejí opět k životu (Ez 37). A apoštol Pavel komentuje opětovné shromáždění Židů do jejich země takto: “Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí, než život z mrtvých?“ (Řím 11:15) Židé byli rozptýleni a trpěli dva tisíce let kvůli nám – aby se nám dostalo milosrdenství a smíření s Bohem. Moc vzkříšení, která se nyní projevuje při jejich shromažďování, je pro naše vykoupení také podstatná. Příchod Pána je závislý na dokončení této Bohem připravené obnovy.


Použitá literatura: NOVÁ PRAŽSKÁ PESACHOVÁ HAGADA Přel. E.K.Sidon
JUDAISMUS Michael A.Fishbane
JUDAIZMUS Jaroslav Franek.

Internet: http://www.chabadprague.cz/c_svatky.htm

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6744