Teorie práva
Základní teorie práva:
Právo – soubor předpisů, podle kterých se organizuje a řídí lidské společnosti
Subjektivní právo – nárok, oprávnění účastníka právního vztahu, konkrétní aplikace na konkrétní osobu
Objektivní – zákony, vládní nařízení, vyhlášky, upravení obj. práva -> právní vztahy a abstraktní, platí obecně
Vývoj práva:
1. nepsaná pravidla = zvykové, obyčejové právo z generace na generaci, upravovaly vztahy – trestní právo
2. po vzniku státu – vznik písemných předpisů, orgány = dbají na pořádek, tresty
pozitivní právo – nedokonalé právo lidské, platné právní předpisy
přirozené právo – protiklad pozitivního, pochází od přírody, Boha, odvození z lidského rozumu
právní řád – souhrn právních předpisů ve státě, jednotlivé právní předpisy se liší právní silou, uspořádány hierarchicky /descendentně, sestupně/, teorie o tomto uspořádání – descendenční teorie
1. nejvýše Ústava a ústavní zákony, mezinárodní myšlenky
2. zákony, zákonná opatření -> zákonné základní předpisy /parlament/, kratší zákony – vládní nařízení, vyhlášky ministrů
3. vyhlášky nižších státních orgánů až po obce
4. vyhlášky – předpisy podzákonné, předpisy prováděcí
všechny předpisy tvoří jeden celek, nesmí být v rozporu s Ústavou -> Ústavní soud v Brně
každý právní předpis musí být řádně vyhlášen, zahrnut do Sbírky zákonů ČR, ostatní předpisy ve věstnících ministerstev
derogační klauzule = zrušovací ustanovení
pokud se nemění celý předpis, ale je jen upraven v některých bodech -> novelizace
platnost: předpis byl vytvořen zákonným způsobem
účinnost: povinnost řídit se novým předpisem
proluka: „vacatio legis“ /období mezi platností a účinností/
působnost:
a) osobní – okruh osob, na které se předpis vztahuje
- všeobecná, omezená
b) územní – prostor, v němž se předpis uplatňuje
c) věcná – věci, kterých se daný předpis týká
d) časová = účinnost
právní normy – předpisy se skládají z norem = základní stavební jednotka práva, i etické /morální/
závazné pravidlo chování vydané příslušným orgánem v předepsané formě v souladu se zákonem
z obsahu každé normy –> určené povinnosti /něco udělat, něco nesmět/, povinnost vymezena za určitých předpokladů, podmínek = hypoteticky /pokud A, tak B/ např: uzavření kupní smlouvy -> zaplacení, převzetí věci
sankce = nepříjemné následky pro přestupitele sankce posiluje autoritu normy, prevence
- Represivní /odvetný/ - cílem je obnova stavu před porušením
- Některé normy bez sankcí /povinnosti státním, orgánům, sázky, hry/
Druhy právních norem:
Podle závaznosti: kongentní /závazné – donucující, platí pro všechny/
:dispozitivní /podpůrné – relativně nezávazné/ kupní, nájemné
Právní vztahy:
Společenské vztahy upravené, právními normami, pracovní, rodinné, znalost právních norem = právní vědomí /snaha o zvyšování/, neznalost neomlouvá
Účastníci = subjekty, předmět, obsah
Účastníci – fyzické a právnické osoby, každý, kdo má právní subjektivitu = možnost FO, PO být účastníkem právního vztahu, závisí na způsobilosti osoby mít práva a povinnosti
Obsah – vzájemná práva a povinnosti účastníků
Předmět – cíl, účel, k němuž práva a povinnosti směřují

Př.: Kupní smlouva
Účastníci – prodávající, kupující
Obsah – povinnost prodávajícího – předat prodávanou věc, předvést, možnost reklamací, povinnost kupujícího – zaplatit, převzít, + další

FO – lidé, dvojí právní způsobilosti – právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům
Subjektivita – možnost být účastníkem, vzniká narozením, končí smrtí, má i počaté dítě = nasciturus /musí se narodit živé/
způsobilost k pr. úkonům – způsobilost vlastním jednáním zakládat, rušit, měnit své právní vztahy = nabývat práv a zavazovat se k povinnostem, částečnou mají i děti, ale musí odpovídat jejich úrovni
V plném rozsahu se nabývá až v 18 letech /může být omezena i zrušena, provádí soud/ za nesvéprávného vystupuje zákonný zástupce
PO – uměle vytvořené subjekty, účastní se právních vztahů, odlišují se od sebe organizačními strukturami a zaměřením své činnosti

Podle činnosti: podnikání /s. r. o., a. s./, mimo oblast hospodářského života /spolky, organizace kulturní, sportovní, zájmové, charita/, podstatou lidé nebo věci

Podle org. struktury:
- společenství FO
- majetkových hodnot
- spol. PO
a) společenství FO = korporace /spolky, družstva, OS/, práva a závazky jsou závazky sdružených členů, samostatná od svých členů odlišná bytost, může mít /např.: právní vztah se svým členem jako FO/
b) majetková společenství mají: peněžní podstatu -> PO = fondy, nebo nadace
:podstaty jiné majetkové hodnoty /budovy, PO = podniky/
c) společenství PO – 2 a více PO se sdruží -> sdružení, jedná samostatně, nezávisle na PO, které jsou členy, vznik zákonným způsobem, smlouvou, zápisem do evidence
zánik po vymazání z této evidence
PO jsou při právních úkonech zastupovány FO
– přímo /jako jejich orgány/
– nepřímo /na základě plné pís. Moci jako zástupci/
FO může být zastupována /advokát, komerční právník/
PO i stát veřejnoprávní korporace /obce, samosprávné územní celky/

Právní skutečnosti a realizace práva, systém práva
Právní skutečnost – okolnost, s nimiž právní normy spojují vznik, změny nebo zánik právních vztahů, události ovlivňující právní vztahy samočinně nebo záměrně -> právní skutečnosti obj. nebo subj.
Právní skutečnsot objektivní:
- existující nezávisle na vůli subjektu/
- události vyplývající z přírodních zákonitostí, ovlivňují právní vztahy nezávisle na vůli účastníků /narození dítěte -> vztah mezi rodičem a dítětem, úmrtí, přírodní katastrofa, uplynutí času/
Trvání některých právních vztahů je omezeno lhůtami, není-li subjektivní právo uplatněno ve stanovené lhůtě, dochází k propadnutí = prekluzi /reklamace/
Prekluze se podobá promlčení práva = uplynutím promlčecí doby SP nezaniká, pouze se oslabuje možnost jeho úspěšného prosazení
Promlčecí doba je tři roky, začíná ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé
Při vydržení má uplynutí doby opačný účinek než při prekluzi nebo při promlčení, nepřetržitým držením věci po stanovenou vydržecí dobu nabývá vlastnické právo tzv. oprávněný držitel
Právní skutečnosti subjektivní
Podle vůle subjektu
Právní úkony, jimiž se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle /uzavřením smlouvy/
Jednání při právn. výkonech
- výslovně /vyjádření úmyslu jednoznačně – explicitně/
- jinými způsoby, když se o úmyslech jednající osoby usuzuje podle jejich tzv. konkludentních činů /připouštějící určitý závěr/ = implicitně
platný právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný a vážně míněný
právní úkony
– jednostranné /unilaterální/ - výpověď
– dvoustranné /bilaterální/ - uz. nájemní smlouvy
– mnohostranné /multilaterální/ - založení družstva

smlouvy
nejčastější právní úkony
uzavřena, jakmile se účastníci shodli na podstatných náležitostech
většina smluv uzavřena ústně, písemně podmínkou ze zákona /u některých/
kdo uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit, jinak pouze se souhlasem nebo ze zákona
smlouvy se nazývají pojmenované, mají své uzákoněné názvy, právní řád připouští smluvní volnost -> účastníci mohou uzavřít i smlouvu atypickou, nepojmenovanou

Realizace práva
Uskutečnění práva na základě právních norem -> vznik právních vztahů
Speciální – aplikace = uskutečňování individuálními právními akty státních orgánů /soud vydá rozsudek, rozhodne právní spor/

Systém práva
Obsahové uspořádání právního řádu, zařazení předpisů podle obsahu do právních odvětví, slouží ke stud. účelům právní teorie rozlišuje právo veřejné a soukromé
Veřejné – v zájmu celé společnosti, upravuje vztahy, v nichž stát a jeho orgány jsou nadřízenými nositeli moci vůči podřízeným osobám /Ústava, správní, trestní, finanční, sociální zabezpečení/
Soukromé – zájmy jednotlivců, upravuje společenské vztahy na základě rovnosti účastníků /občanské, obchodní, rodinné, pracovní/

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6500