Macbeth

autor:
William Shakespeare (* 23. 4. 1564, † 23. 4. 1616)

o autorovi:
Anglický dramatik a básník; nejvýznamnější představitel alžbětínského divadla. Narodil se ve Stratfordu, 1588 se usadil v Londýně jako autor her, od roku 1594 působil jako herec a dramatik skupiny Služebníků lorda komořího, později Králových služebníků. Stal se částečným vlastníkem divadla Globe (Zeměkoule) a později i Blackfriars (U černých bratří). Jeho kariéra skončila v roce 1613, kdy se vrátil do Stratfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, lze jeho dramatické dílo rozdělit do čtyř období. V prvním, raném období (1590 – 93), převažují historické hry (3 díly Jindřicha VI., Richard III.), které čerpají z anglických kronik, a rané komedie (Komedie omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva veronští páni, Marná lásky snaha), napodobující klasické vzory. V druhém období, období zrání (1594 – 1600), napsal romantickou tragédii o zmarněné lásce veronských milenců Romeo a Julie, historické hry Richard II., Jindřich IV., Jindřich V. a optimistické komedie Sen noci svatojanské, spojující motivy lásky a lidové mýty, a Kupec benátský o vítězství rozumu a lásky nad zatvrzelostí a necitlivostí, dále pastorálu Jak se vám líbí, Večer tříkrálový o záměnách lásky i totožnosti, Mnoho povyku pro nic a Veselé paničky windsorské. Třetí období (1601 – 08) bylo obdobím velkých tragédií a tragikomedií, kdy Shakespearovo charakterizační umění dosáhlo vrcholu: Hamlet vychází z tragédie pomsty, avšak důraz je v něm položen na mravní dilema hlavního hrdiny, jenž má zabít vraha svého otce; Othello ukazuje, jak intrikami lze i v čestném člověku probudit slabiny a vášně, které vedou k spáchání zločinu; hrdinou tragédie Macbeth je muž, kterého k zločinu přivede jeho vlastní ctižádost; Král Lear odhaluje nemilosrdnou ziskuchtivost, jejíž obětí se stává starý pošetilý král, neschopný rozeznat dobrotivé a milující srdce své nejmladší dcery; Troilus a Kressida je satira na válku a zradu lásky; Dobrý konec všechno spraví a Půjčka za oplátku patří mezi tzv. problémové hry (hořké komedie). Ve čtvrtém období (dramatické romance) vznikly hry Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře a Jindřich VIII., v nichž Shakespeare uplatnil nové dramatické postupy. Některé z těchto pozdních her byly psány ve spolupráci s jinými autory. Ze Shakespearovy poezie je nejvýznamnější soubor 154 sonetů, adresovaných zčásti mladému příteli, zčásti tajemné černé dámě. Tematický záběr je široký, od kontemplaci o času a nesmrtelnosti až po ostrou společenskou kritiku. Zneuctění Lukrécie je hrdinská výpravná skladba s antickým námětem, Venuše a Adonis je lyrickoepická báseň inspirovaná Ovidiovými Proměnami. Elegie Fénix a hrdlička předjímá metafyzickou poezii.

hlavní postavy:
Macbeth – odvážný, ctižádostivý, generál skotských královských vojsk, šlechtic, ale pro touhu po moci se z něho stává vrah
Duncan Dobrotivý – král Skotska, blízký příbuzný Macbetha
Banquo – generál skotských královských vojsk
Lady Macbeth – Macbethova žena, zlá, velmi podlá a zavilá žena, dokáže se velmi dobře přetvařovat
Malcolm – syn Duncana Dobrotivého, právoplatný dědic trůnu, uprchl do Anglie a shromažďuje tam armádu proti Macbethovi
Macduff – fifský thén, rozhodl se připojit k Malcolmově armádě

místo děje:
Anglie a Skotsko.

děj:
Příběh začíná v době, kdy Skotsku vládne Duncan Dobrotivý. Macbeth a Banquo, generálové královských vojsk se vracejí z vítězného tažení domů a najednou se před nimi objeví tři čarodějnice a začali předpovídat budoucnost. Macbethovi předpověděli, že se stane thénem z Cawdoru a skotským králem. A Banquo se od nich dozvěděl, že jeho potomkové budou vládnout Skotsku po mnoho generací. Část věštby se vyplnila téměř okamžitě: Hned, jak babice zmizely, se objevil spěšný posel se zprávou, že je Macbeth za své věrné služby jmenován thénem z Cawdoru. Doma pověděl vše, co se stalo své ženě. A ta ho začala přesvědčovat, že jediný způsob, jak vyplnit věštbu, je zabít krále. Možná, že je to jen spletitá hříčka osudu, ale stalo se, že zrovna v ten čas zavítal král Duncan na Macbethův hrad, aby ho poctil svou návštěvou. A to bylo na ctižádostivého Macbetha již příliš – již nedokázal odolat naléháním své ženy a chtíči po moci, a navíc se naskytla taková příležitost. A tak, když král v noci v klidu odpočíval, tak ho dýkou zavraždil. Ráno, ale podezření okamžitě padlo na Macbetha. Duncanovi synové z obavy o svůj život utekli. Starší syn Malcolm emigroval do Anglie, kde začal shromažďovat vojsko. A Macbeth se brzy nechal korunovat na skotského krále, ale neustálo ho tížilo vědomí, že by měl podle věštby uvolnit trůn pro Banquovi potomky, a tak se najal na Banqua a jeho syna Florence nájemné vrahy, ovšem Florencovi se podařilo uniknout. Z nervozity před dalším osudem se Macbeth rozhodl, že si opětovně nechá vyložit budoucnost. Tentokrát se dozvěděl, že by si měl dát velký pozor na théna jménem Macduff, že není člověka zrozeného z ženy, který by ho dokázal přemoci, a že může být poražen jedině tehdy, jestliže se Birmanský les vydá ztéci jeho hrad Dunsinan. Macbeth pln znovunabyté odvahy se vrací domů, kde se dozvídá, že fifský thén Macduff přeběhl na pomoc Malcolmovi. Macbeth se dopálí a se svým přepadovým vojskem vezme Macduffův hrad útokem. Po jeho dobytí popravil celou Macduffovu rodinu, opevnil se na Dusinanu a zachmuřeně očekával Malcolmův příchod. Jednoho krásného dne přiběhl k Macbethovi voják, který zrovna konal stráž a hlásil, že se Birnamský les dal do pohybu. Vysvětlení této záhady bylo zcela prosté – když se blížil Malcolm k hradu, tak dal svým vojákům pokyn, ať si každý utrhne větev, aby nepřítel nemohl poznat, kolik jich vlastně je. Macbeth, kterému bylo vše už jedno, zavelel do útoku a se vší vervou se vrhl na nepřítele. Bil se jako lev až narazil na Macduffa, kterému se začal vysmívat, že mu nemůže ublížit, jelikož ho nepřemůže ten, kdo byl zrozen ženou, ale to ještě nevěděl, že Macduff byl z lůna mrtvé matky vyříznut. A tak Macduff Macbetha po dlouhém a lítém boji zabil o odřízl mu hlavu, kterou daroval Malcolmovi, jenž se posléze nechal podle práva korunovat na skotského krále.

citát:
Voják právě oznámil Macbethovi, že se Birnamský les dal do pohybu.
„Lžeš, bídáku!“ rozčílil se Macbeth. „Jestli si vymýšlíš, nechám tě vyset na nejbližším stromě tak dlouho, až hlady zcepeníš. A jestli je to pravda, můžeš totéž udělat ty mně.“ Macbethovo odhodlání povážlivě zakolísalo a začal mít obavy, zda s ním snad ďábel nehrál dvojakou hru. Neměl se čeho bát, dokud Birnamský les nepřijde k Dunsinanu, a les se nyní pohnul. „Když je to tak a ďábel mluvil pravdu, pak do zbraně a do útoku,“ zavelel Macbeth a otevřel brány hradu. „Mám už dost slunce nad hlavou a přeji si skoncovat se životem !“ S těmito slovy vyrazil proti obléhatelům, kteří právě dopochodovali před jeho hrad.

hodnocení:
Příběh se mi velmi líbil jak svým námětem, tak svým zpracováním. Když jsem to četl, tak jsem se nikde nenudil, nikde nebyly rozvláčné lyrické pasáže a děj měl i svůj spád a tempo. Ovšem nelíbilo se mi ztvárnění Macbetha jako nekonečně špatného hrdiny (místy až masového vraha) – nikdo není přec tak špatný. Lidské vlastnosti (zvláště pak ty špatné) nabízejí spoustu inspirace hlavně pro díla s tragickým námětem.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6433