Nové umělecké směry konce století

Impresionismus
- z latiny impresio – dojem
- vznik v 2. polovině 20. století v prostředí francouzských malířů ( C. Monet – obraz Imprese – východ slunce )
- Impresionismus usiloval o vystižení dojmu, nálady – typické téma – krajina – chápal ji jako stav lidské duše
- výtvarné techniky – obraz = mozaika skvrn – dojem nedokonalosti, nápovědy, neopakovatelnosti chvíle
- v literatuře P.Verlaine, Sova, Šrámek

Symbolismus
- symbol = znak
- básnické a umělecké hnutí původně francouzské – 80. léta 19. století – začátek 20. stol.
- nepojmenovává skutečnost přímo, ale symbolem, snaží se vyvolat ( vsugerovat ) představu – uplatňuje fantazii, důraz klade na vnitřní život
- francouzští prokletí básníci ( u nás Březina ) P. Verlaine

Dekadence
- z francouzštiny – úpadek
- odmítala konvence a tradici – únik z nedokonalého a chaotického světa – hledala v umění, snu, fantazii
- francouzští básníci – Oskar Wilde, Hlaváček - u nás

Prokletí básníci
- název knihy P. Verlaina – již chtěl přiblížit dílo svých přátel
- později pojem tragického osudu ( vypjatý způsob života ), nepochopení díla ( básně odvážného obsahu, fantazie a obraznosti )

Charles Baudelaire 1821 – 1867
- básník, překladatel, literární kritik, do češtiny přeložen poprvé Vrchlickým
- vypjatý, bohémský život, esej o účincích drog, v 45 letech ochrnul o po roční agonii zemřel, nedokončil studium
- Květy zla – odsouzen, on i vydavatel dostali pokutu, 6 básní zakázáno, život = kontrast bolest i krutost, tvrdil že krása je vždy v pravdě
- Epigraf na odsouzenou knihu, Ó já tě zbožňuji, Zdechlina –mršina, krása mrtvých lásek, Básně v próze – vyšli posmrtně, za života pouze v časopisech, Odcizenec

Epigraf – nápis ( na hrob ) , z řečtiny, také krátký úryvek z díla, myšlenka nebo veš na začátku

Paul Verlaine 1844 – 1896
- básník a prozaik
- jeden ze zakladatelů symbolismu, úředníkem Pařížského magistrátu, šťastně ženatý
- dvě básnické sbírky, roku 1871 poznal 17-ti letého Arthura Rimbauda
- bohémský život, cesty po Evropě, spory a hádky
- Verlaine postřelil Rimbauda v Bruselu ( 2 roky vězení )
- potom se snažil žít vyrovnaně, bojoval sám se sebou – neúspěšně
- lyricko melodické básně plné citu, nálada stesku a smutku
- Podzimní báseň ( ze sbírky Saturnské básně ) – přeložil Holan, Hrubín, Seifert

Joan Arthur Rimbaud 1854 – 1891
- básník, útěky z domova, velké nadání už v mládí, přátelství a spory s Verlainem, po vzájemné roztržce vstoupil do koloniální armády
- s cirkusem prošel Švédsko a Norsko
- jako obchodník působil na konec v Havare ( Somálsko ) – zlato a slonovina
- psal mezi 16 – 20 lety
- po roztržce s Verlainem přestal psát, o vydávání svých básní se nestaral
- otevřel poezii vnitřním prožitkům
- narušil tématickou celistvost básně
- Samohlásky ( báseň ), Spáč v úvalu ( báseň ), Opilý koráb

Česká moderna 90. léta 19. století
- moderna – z francouzštiny – nejnovější, současný, označení pro umělecké směry konce 19. a 20. století
- česká moderna – příslušníci generace 90-tých let
- Manifest České moderny – vyšel 1895, podnět 1896 Macharův článek o Hálkovi = druhořadý, sentimentální autor, nedocenění – Neruda, Vrchlický
- Autoři: Machar, Šalda podepsali: Sova,Březina, Vilém Mrštík
- manifest hovořil o propasti mezi generacemi, požadoval právo na vlastní přesvědčení a názor, zdůrazňuje individualitu, vnitřní pravda tvůrce = jediné měřítko tvorby
„Buď svůj a buď to ty“ kritizuje nacionalismus, „Buď svůj a budeš český“ odmítá vlasteneckou služebnost literatury „Buďme v politice především lidmi“ Mnoho významných osobností – krátké trvání


Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
- básník, prozaik, fejetonista.
- pocházel z Kolína
- úředníkem vídeňské banky
- s odstupem sledoval český politický a kulturní život
- po roce 1918 se stal generálním inspektorem československé armády
- zklamán poměry v republice se funkce vzdal.
Díla : Confiteor – básnická sbírka (z latiny zpovídám se, vyznávám), Tristium Vindobona (vídeňské žalozpěvy) – Odmítl Patos Lumírovců, kriticky hodnotil politický život, národní slabosti – frázovité vlastenectví, zahleděni do minulosti
Svědomí věků (básnický cyklus) – vývoj morálky od Antiky do současnosti - Antika jeden z
vrcholů


Antonín Sova (1864 – 1928)
- jako člověk i básník opak Machara – snivý, uzavřený, samotář
- pocházel z Pacova
- nedostatek finančních prostředků, vystudoval gymnázium v Písku
- finanční podpora na studiu od Vrchlického a Heyduka
- ředitelem městské knihovny
- těžká míšní choroba
- básník jihočeské krajiny
Dílo: Sbírky z mého kraje
Květy intimních nálad
- vliv symbolismu: Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy
Smetanovo kvarteto: Z mého života


Karel Hlaváček (1874 – 1898)
- básník
- byl přezdíván jako „Mácha devadesátých let“
- studium jazyků na filozofické fakultě
- nadaný kreslíř, pokoušel se o studium na umprum.
- stísněné poměry
- Praha – Libeň
- pocházel z dělnické rodiny
- zemřel na TBC
Dílo : Pozdě k ránu (básnická sbírka) – „Svou violu jsem naladil možná co nejhlouběji“
Hrál kdo si na hoboj (z pozůstalosti)



Otakar Březina (1868 – 1929)
- výjmečné básnické dílo
- nejvýraznější představitel českého symbolismu
- vlastním jménem Václav Jebavý
- venkovský učitel (Jinošov, Nová Říše, Jaroměřice)
- samotář, veškeré kontakty = literární
- vyhledávaným autorem
- časopisy evropské moderny
- sbírky v různých jazycích
- Filozofie – středověká, indická
Dílo: Tajemné dálky (sbírka) – o umění říká – extáze, sen
Svítání na západě - (báseň) Tys nešla
Větry od pólů – bolest samota
Stavitelé chrámů – oslavuje tvůrčí život, básníci stavitelé,
Ruce – víra v budoucnost



Generace buřičů
- skupina hlavně básníků – přelom 19. a 20. stol
- vliv anarchismu (anarchie – bezvládí)
- princip neomezené svobody
- odmítá autoritu státu
- anarchisté válku a armádu odmítali
- na rozdíl od generace 90. let angažuje se ve veřejném životě
- umění chápou jako součást veřejného života



Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- básník, prozaik a dramatik
- narozen v Sobotce
- studium na gymnáziu v Písku – maturoval v Roudnici
- nedokončil studium práv
- vojenská služba v Českých Budějovicích, za protiválečné smýšlení prodloužena o 1 rok, po jejím ukončení vězněn za účast na studentský demonstracích
- v době vojenského cvičení 4 týdny ve vojenském vězení za prohlášení v tisku a báseň -
Píšou mi psaní „Voják je voják, musí bojovat – vloží k líci pušku, vezme se na mušku třeba srdce své“
Dílo: Modrý a rudý
Přírodní a milostná lyrika:
Splav
Raport
Pod vlivem impresionismu:
Stříbrný vítr
Měsíc nad řekou




Viktor Dyk (1877 – 1931)
- básník, prozaik, novinář
Dílo: Země mluví
Krysař
Zmoudření dona Quijota


František Gellner (1881 – (asi)1914)
- básník, malíř
- nedokončil studium techniky a bánské akademie v Příbrami
- výtvarné zájmy – Mnichov, Paříž
- živil se kresbami pro satirické časopisy až do roku 1911
- 1911 se stal redaktorem brněnských Lidových novin
- válka 13. září 1914 byl prohlášen za nezvěstného
Dílo: Po nás ať přijde potopa (básnická sbírka)
Radosti života (básnická sbírka)
Báseň – Vlastní životní zkušenosti – neúspěšný student
Karel Toman (1877 – 1946)
- vlastním jménem Antonín Bernášek
- básník
- nedostudovaný právník.

Petr Bezruč 1867 – 1958
- vlastním jménem Vladimír Vašek
- básník
- nedokončil studia filologie, úředníkem na poště v Brně, Místku
- jediná básnická sbírka Slezské písně – anonymně v časopise Čas, pak byl věnován jeden časopis Bezručovi – Slezské číslo, knižně 1901, dnešní podoba 1928
- pak psal příležitostně básně: Stužkonoska modrá 30. léta
- Slezské písně – kompozice slezských písní, protiklad klidu a bohatství na jižní Moravě a národních a sociálních poměrů na severní Moravě
- Maryčka Magdónova ( balada ) , Den Palackého ( báseň ) – obrací se k vlastenecké společnosti v Praze, která je lhostejná k osudům Čech a Slezska „Zpívejte, těšte se, radujte se …… a nahoře na sever pod Beskydem moravská vesnička dodýchala“, Jen jedenkrát – osobní motivy ( báseň ) „Sladkým krokem kolem mne šla láska a já přirazil dveře svojí chaty a nikdy více se nevrátí zpátky“



Významné osobnosti světové literatury 1.polovina 20. století
1. světová válka – Sarajevský atentát 28.6.1914, 18.7.1914 Rakousko vyhlásilo válku Srbsku. Postupně se přidalo 28 států ( 70 mil. vojáků, 10 mil. zahynulo ), 1917 vstoupila do války také Amerika, 11.11.1918 příměří – nové rozdělení světa, vznik nových států, změna životního stylu lidí



Francie

Henri Barbusse 1873 – 1935
- básník a prozaik
- 1914 – narukoval jako dobrovolník na frontu ( válečná propaganda ), kde prožil 22 měsíců. Po válce novinářem, organizoval mírové kongresy
- Oheň ( protiválečný román – první dílo ) – podtitul – Deník bojového mužstva – věnován památce kamarádů „kteří padli vedle mě“ , jednotlivé kapitoly – epizody ze života vojáků na frontě i dovolené v zázemí, kniha nemá hlavní postavu ( hrdinu ) = vojáci, autor jako vypravěč, roku 1916 – vydáno časopisecky, přeloženo do 60 jazyků

Romain Rolland 1866 – 1944
- prozaik
- studoval historii a dějiny umění, přednášel hudby na pařížské univerzitě
- autor životopisů slavných osobností, psal o Beethovenovi, Tolstém, Ghándým, Michelagelovi
- Petr a Lucie ( protiválečná novela ) – děj uprostřed válečné Paříže, konec Ledna – Velikonoce 1918, zahynou při bombardování v prostorách kostela
- Jan Kryštof ( románový cyklus ) – o osudech geniálního německého hudebníka, konec 19. století

Antoine de Saint – Exupéry 1900 – 1944
- francouzský šlechtic, letec
- zkušenosti letce – životní filosofie, cíl života – odevzdání se své úloze, svému poslání „být člověkem, být zodpovědný“
- psal tzv. letecké romány, zahynul při průzkumném letu
Země lidí, Pošta na jih, Noční let, Malý princ ( pohádka ) – setkání letce s malým princem

Marcel Proust 1871 – 1922
- prozaik, je považován za jednoho z tvůrců moderního románu
- Hledání ztraceného času – ( románový cyklus ) – vnitřní život hrdiny, pocity, nálady, vzpomínky „ztracený čas“ , současně obraz společnosti ve které žil
Německo

Erich Remarque 1989 – 1970
- studoval na učitelskému ústavu
- roku 1916 se dostal na frontu, dobrovolník, raněn
- válka doživotně poznamenala jeho myšlení a názory = hřích, proti ní stavěl toleranci, spravedlnost, kamarádství = nejtrvalejší hodnota v životě jeho hrdinů
- Na západní frontě klid ( román ) – podtitul: O generaci, která byla zničena válkou i když unikla jejich granátům – vypravěč Pavel Braumer ; román vznikl během 3 týdnů hned po válce
- Cesta zpátky ( román ) – volné pokračování, osudy lidí zničeny válkou
Tři kamarádi ( román )
Čas žít, čas zemřít ( román ) – osudy vojáka z 2. světové války
- po nástupu Hitlera žil ve Švýcarsku a v Americe, byl zbaven občanství, 2. světová válka očima 1. světové války
- Jiskra života ( román ) – o osudu vězně za 2. světové války
Poslední dějství ( drama )
- období emigrace
- Miluj bližního svého ( román )
Vítězný oblouk ( román )
Noc v Lisabonu ( román )


Lion Feuchtnanger 1884 – 1958
- autor historických románů, historickou tématiku aktualizoval – paralely se současností
- byl židovského původu, angažoval se v protifašistickém hnutí, emigroval do USA
- témata z židovských dějin, francouzské dějiny
- Židovka z Toleda ( historický román )
Židovská válka ( trilogie )
Lišky na vinici – francouzská historie
Bláznova moudrost ( biografický román ) o J.J. Roseanovi
Goya ( román ) – o španělském malíři


Bernold Brecht 1898 – 1956
- dramatik, režisér, divadelní teoretik, vytvořil tzv. teoretické divadlo – vyprávělo příběh, snažilo se diváka přesvědčit argumenty, proslavila ho Žebrácká opera
- Žebrácká opera ( drama )



Anglie

James Joyce 1882 – 1941
- irský prozaik anglicky píšící
- pocházel z Dublinu, většinu života prožil v exilu Francie, Švýcarsko – učitel jazyků
- Dublin – dějiště všech jeho literárních prací
- 15 povídek Dubliňané
- Odysseus ( román ) – detailní kronika jednoho dne 16.6.1904 od 8 hod. ráno do druhého dne, den reklamního agenta pana Blooma, dějištěm je Dublin, každá kapitola – jiný pohled, jiný styl ; množství prožitků, pocitů dějů. Obsažen celý Bloomův svět.

Georg Bernard Shaw 1856 – 1950
- dramatik, nejvýznamnější anglický dramatik po Shakespearovi
- narodil se v Dublinu, od 15 let pracoval jako úředník, později se přestěhoval s matkou do Londýna, vzdělával se v knihovně Britského muzea
- základem jeho dramat – dialog, dramatická debata
- Pygmalion ( drama ) – podle tohoto díla vznikl muzikál My Fair lady - profesor fonetiky Higginss, nevzdělaná květinářka Líza
Svatá Jana ( drama ) – o Johance Arku
Amerika – americká literatura
- výrazně se začala prosazovat ve 20. století, mnozí autoři ve 20. – 30. letech žily v Evropě, někteří prošli 1.světovou válkou – “ ztracená generace “
- v 30-tých letech po nástupu fašismu řada Evropských autorů odešla do USA

Ernest Hemingway 1899 – 1961
- autor povídek, románů, novinář
- syn lékaře, po středoškolském vzdělání zvolil praktický život – sport noviny ( povídky, reportáže )
- jaro 1918 – dobrovolníkem sboru Červeného kříže, zraněn na Italské frontě
- po válce se stal zahraničním dopisovatelem Paříž ( Španělsko, Švýcarsko, Itálie ) jako dopisovatel při občanské válce ve Španělsku
- 1939 se odstěhoval na Kubu, dům blízko Havany, 60. léta – zdravotní potíže, deprese – zastřelil se
- za 2. světové války zpravodajem v Londýně: Ardeny, Normandie, osvobození Paříže, Čína
- Sbohem armádo ( román z 1. sv. války ) – láska amerického poručíka a anglické ošetřovatelky, končí tragicky- dívka zemře, hlavní hrdina odsuzuje válku, nakonec dezertuje
Zelené palouky Africké ( 30. léta ) – Afrika, lovecké zážitky, úvahy o životě a spisovatelské práce
Komu zvoní hrana ( román – Španělská občanská válka ) – americký učitel španělštiny, dobrovolník, odpůrce fašismu, španělská válka, prožijí 3 dny ( života )
Stařec a moře ( novela – 50. léta ) – světový ohlas – Nobelova cena za literaturu, kubánský rybář Santiago – i porážku lze vnímat jako vítězství pokud bojuje a dokáže čestně prohrát
- výrazný literární styl - úsporný, bez příkras, záběry jako z filmu, výtvarný dialog- považován za mistra dialogu

Francis Scott Fitzerald 1896 – 1940
- psal povídky, romány
- když vypukla válka přihlásil se do armády, do Evropy se dostal až po válce 20. léta prožil ve Francii
- Něžná je noc ( román )
Velký Gatsby ( povídky )
- ke konci života polozapomenutým autorem ( alkohol, scénárista v Hollywoodu ), zhroutil se zdravotně i psychicky
Poslední magnát ( nedokončený román, vydaný posmrtně ) – dokázal, že byl velkým autorem až do konce života

Theodor Drieser 1871 – 1945
Americká tragédie ( román ) – čerpal ze skutečné události, hrdina nechá utopit dívku se kterou čeká dítě, když má možnost uzavřít manželství s milionářovou dcerou, celý román = soudní řízení, nakonec odsouzen k smrti

William Faulkner 1897 – 1962
- romány, povídky
- rodištěm Mississippi – díla se odehrávají v jeho rodišti, jeho tradice a předsudky

John Steinbeck 1902 – 1968
- Nobelova cena, velkou část života prožil v Kalifornii, vystřídal řadu zaměstnání, dlouho bojoval s chudobou
- Hrozny hněvu ( román, který ho proslavil ) – osudy farmářské rodiny v období hospodářské krize, musí opustit půdu
Na východ od ráje, Toulavý autobus, O myších a lidech, Na plechárně – romány



Pražská Německá Literatura
- německy píšící autoři, narozeni v Praze nebo zde nějakou dobu žili

Franz Kafka 1883 – 1924
- narodil se v Praze, kde prožil téměř celý život a je zde i pochován
- pocházel ze židovské rodiny obchodníka českého původu, po gymnáziu vystudoval práva, působil jako advokátní úředník dělnické úrazové pojišťovny, svědomitým úředníkem
- přátelský, srdečný – současně do sebe uzavřený, citlivý, neschopen kompromisu
- psaní považoval za životní poslání (“forma motlitby“), psaní bylo jeho sebevyjádřením, psal hlavně v noci, i své osobní vztahy prožíval v dopisech ( otci, Felicii, Mileně )
- za života publikoval jen málo, jeho romány znalo jen pár blízkých přátel
- romány = fragmenty – nelze přesně určit zařazení kapitol
- Kafka si přál, aby jeho přítel Max Brod zničil jeho díla – přání nesplnil
- Kafka zemřel na TBC
- díla nelze jednoznačně vyložit, nereálné a reálné v nich splývá ( provokuje svědomí, klade otázky )
- Nezvěstný ( Amerika – román ), Zámek – romány
Proměna ( novela ) – publikována až po Kafkově smrti, Hlavní hrdina Řehoř Samsa, obchodní cestující, jednoho dne se probudí jako odporný brouk – trest za zradu na sobě, vzdal se vlastního života
Proces – bankovní úředník Josef K., obžalován za činy, které nespáchal, marně se snaží dokázet svou nevinu, za rok je popraven.

Max Brod ( 1884 – 1952 )
- židovského původu, Kafkův přítel, prozaik, překladatel
- z rukopisu vydal Kafkovo dílo, autor Kafkovy bibliogafie
- překládal Haška a sestry Janečkových
- v roce 1933 emigroval do Palestiny

Gustav Meyrink ( 1868 – 1932 )
- narodil se ve Vídni, v Praze žil 25 let
- napsal román Golem z prostředí Pražského gheta


R.M. Rilke ( 1875 – 1926 )
- básník, pražský rodák, v Praze žil do svých 25 let
- reflexní lyrika = básně o smyslu lidského života, motivy neuplatněné lásky a smrti
- tajemník sochaře Modena ( Fr )

Egon E. Kisch ( 1885 – 1948 )
- novinář, dobrodruh, přezdíván „zuřivý reportér“
- přispíval do Pražských Německých novin
- zajímal se o zákulisí politických událostí, hodně cestoval
- reportáže – Dobrodružství na pěti kontinentech, Zuřivý reportér
- Pražský pitaval – kriminální příběhy z Pražského podsvětí, Pražská dobrodružství, Z Pražských ulic a nocí – v těchto dílech vykresluje atmosféru Prahy


Umělecké směry 20. století
( umělecká avantgarda )

- z francouzštiny – předvoj, přední stráž
- uplatnění v třetině až polovině 20. století
- odmítali dosavadní tvorbu a uměleckou tradici, požadovali revoluci umění ( obsahové i tvarové novátorství v umění i životě )
- politicky levicová orientace, působili společenské a kulturní souvislosti : světová válka, pokrok technických a přírodních věd ( vynález auta ), rozvoj společenských věd ( psychologie, filosofie ), v literatuře působili hlavně v oblasti poezie, ale také próza a divadlo, ve výtvarném umění, hudba a filmy


Futurismus
- z latiny futurus = budoucí, 1. v avantgardních směrů, ovlivnil literaturu, film, umění, hudbu
- za prameny své inspirace považoval moderní svět
- chtěl vytvořit umění, které by mu bylo přirozené
- 20. století – století techniky a rychlosti
- futuristé se hlásili k manifestu Osvobození slova : vzšel v roku 1909 v Paříži, autor F. T. Harinetky ( 1876 – 1944 )
- hlavní místo v tvorbě Futuristů měla poezie, její základ = slovo osvobozené z gramatických konvencí ( používali slovesa v infinitivu, podstatná jména, shluky slova vyjadřujících svět moderní civilizace )
- typografické pokusy, nepoužívali interpunkci, používali matematické značky, snažili se, aby básně působili vizuálně

Kubismus
- z latiny kubus – krychle
- kubisté zpochybnili obvyklý způsob malby , umění chápali ne jako popis skutečnosti, umění má zachytit čím je skutečnost pro nás a co o ní víme
Hlavní představitelé : P.Picasso - „maluji předměty tak jak je myslím, ne tak jak je vidím“, G. Braque
- samostatné prvky – skutečnost představovali jakoby zhuštěně, najednou z několika stran, obdivovatelé mezi básníky

Guillame Apollinaire ( 1880 – 1918 )
- básník, úředník – spolupracoval s literárním časopisem
- před 1. světovou válkou cesta po Evropě ( také Praha )
- 1914 – dobrovolně nastoupil k dělostřelectvu, těžce raněn
- ovlivnil celou moderní poezii
- Alkoholy – sbírka, úvodní báseň Pásmo, způsob psaní : metoda básnického pásma, každý verš = samostatné téma, témata spojena volně na základě asociace
- putování Paříží
- na frontě vznikla podstatná část sbírky Kaligramy , kaligram z řečtiny – krásné písmeno, básně upravené do různých tvarů
- Pásmo – v překladu K. Čapka => Francouzská poezie nové doby, vliv na proměnu české poezie po 1. sv. válce


Dadaismus
- dada - z francouzštiny, v dětské řeči - koníček, hračka, slovo náhodně vybrané ze slovníku
1916 - Švýcarsko skupina umělců různých národů - odpor vůči válce, hlásali nezávislost, svobodu, proti řádu a konvenci stavěli náhodu, v poezii viděli hru.

Tristan Tzara (1896-1963)
- původem Rumun, od roku 1919 žil v Paříži.
- Návod, jak vytvořit dadaistickou báseň (manifest)
„Vezměte noviny. Vezměte nůžky. Najděte v novinách článek… Báseň se vám bude podobat.“


Surrealismus
- sur - nad, z francouzštiny „Nadrealismus“
- opíral se o učení zakladatele psychoanalýzy S. Freuda (1853-1939)
- východisko - podvědomí člověka, pocity, představy, sny - surrealismus se je snažil zachytit pomocí automatických textů - volný proud obrazů bez rozumové kontroly.

A.Breton (1896-1966)
- básník
Tajemství surrealistického magického umění (manifest)
Propagoval tvorbu založenou na psychickém automatismu - podvědomí stavů a snů
Karel Čapek –Básník (povídky) - z knížky Povídky z jedné a druhé kapsy


Česká avantgarda
- představitelé avantgardy založili svaz moderní kultury - Devět sil
- zakládajícími členy byli studenti gymnázia v Křemencové ulici a žižkovského akademického gymnázia
Vladislav Vančura- prvním předsedou, ale vůdčí osobností Karel Teige

Karel Teige (1900-1951)
- literární kritik, výtvarný teoretik, Autorem plakátů, koláží, obalů knížek, podílel se na redakci mnoha časopisů ( ReD - Revue Devětsilu )
- umění chápal jako součást života
- ve 30.letech kritizoval stalinský režim, v 50.letech pronásledován - vyřazen z kulturního života.

Poetismus
- ze slova poezie - umělecký směr, vznikl a vyvíjel se v prostředí české kultury 20.léta Devětsilu
Manifesty : K. Teige (také Seifert, Nezval) : umění- srozumitelné, poutavé, má přinášet člověku pocit štěstí a radosti, rozvíjet jeho fantasii.
„hlavním účelem básně je být básní, tj.hrou obraznosti“
- inspirace v cirkuse, filmové grotesce,jazz, exotických krajinách.
- poetismus odmítal v tvorbě ideologii, využíval princip asociace.
- požadavky poetismu v praxi realizovali:
- Nezval, Seifert, Biebel: básníci, próza
Vančura: Rozmarné léto, poezie
Voskovec, Werich: Osvobozené divadlo, herci
Štýrský, Toyen, Šíma: malířství
Karel Honzík: architekt budova ROH


Významné osobnosti české meziválečné poezie

J. Hora (1891-1945)
- básník, překladatel, novinář, kritik
- vystudoval práva, ale celý život se věnoval žurnalistice literární práci, měl velký vliv na nastupující básnickou generaci, je považován za dědice Karla Hynka Máchy, k stému výročí smrti Máchovi vydal
Máchovské variace ( cyklus básní inspirovaný Máchovým životem )
- ústřední motiv jeho poezie = čas – pomíjivost života, neopakovatelnost chvíle
Otevři, neotvírej ( báseň ) - ze sbírky Struny ve větru
- více než 30 let sledoval a komentoval českou literaturu ( kritiky )
- překládal z německé poezie, nejvíc se věnoval ruské literatuře : Evžen Oněgin (autorem Puškin)

Jiří Wolker (1900-1924)
- básník (psal i povídky, pohádky, divadelní hry)
- autorem teoretických článků
- narodil se v Prostějově a začal studovat práva, navštěvoval i přednášky na filosofické fakultě, přátelil se s básníky Bieblem, Nezvalem, Seifertem, určitou dobu bydlel u rodičů K. Teiga.
- r. 1923 onemocněl TBC, léčil se v Tatranské Poliance (3.1.1924 zemřel)
Host do domu - ( básnická sbírka – 1921 ) - po příchodu do Prahy se cítil osamnělý, toužil po přátelství,
harmonii a světě, který je naplněn láskou. „Člověk musí mít někoho rád“
- obrací se k lidem a věcem, se kterými se setkal Člověk ve věcech zanechává kus sebe sama „Miluj věci a také miluj celý svět“
Poštovní schránka ( báseň ) - po Wolkerově smrti byla do této sbírky zařazena báseň Svatý kopeček - podle
poutního místa u Olomouce, žili zde rodiče Wolkerovi matky
- vypráví o jednom dni na Svatém kopečku - setkání s kamarády: „Svatý kopečku, …spravedlivou sílu dej nám všem, ať to, v co věříme dnes též zítra provedem!“ (napsána ve stylu básnického pásma)
Těžká hodina ( sbírka – 1922 ) - má vážný tón, napsána podle vstupní básně, těžká hodina = dospělost
- věří, že „prožije život člověka spravedlivého.“
Balada o nenarozeném dítěti ( balada ) „Večer mnoho milenců smutných je, že to, co mohlo žít, nežije, a
mnozí ani smutní nejsou, protože to nedovedou.“
- básně z období nemoci - doufá v uzdravení, ztrácí naději
„Smrti se nebojím, smrt není zlá, ve smrti nejsem sám, umírání se bojím, kde každý je opuštěn, - a já umírám.“
„Tího choroby- je nejtěžší z tvých ran, že člověk bolestmi je k sobě připoután, je sebou obklopen a v sobě sám.”
- básně z pozůstalosti
Vítězslav Nezval ( 1900-1958 )
- psal básně, prózu, divadelní hry, překládal
- své názory hájil v manifestech a teoretických statích, psal o výtvarném umění a věnoval se hudbě
- osobnost, fantasii, obraznost, životní optimismus („ Třeštěte se mnou! To je to, co si přeji…Dávám věcem nová jména, abych definoval jejich lidskou rovnici….“).
- šíře zájmů, různorodost žánrů, forem - velké množství děl ( mistrovství i improvizace )
- narozen v Biskoupkách u Oslavan na Moravě, dětství strávil v Šamikovicích u Třebíče
- básně psal od svých 16 let, maturoval v Třebíči, semestr na právnické fakultě v Brně, nedokončil studium filosofie v Praze, krátce zaměstnán v redakci naučného slovníku, krátká dramaturgická činnost v Osvobozeném divadle.
Podivuhodný kouzelník (1922 - lyrickoepická báseň ) - klíčová báseň poetismu, impuls k napsání - básnická metoda Apollinairova, proud pocitů, dojmů, nálad, vzpomínek - život jako zázrak, krása, štěstí – motivy poetismu: dálky, exotika, krásy moderní civilizace („…viděl jsem život v nespočetných proměnnách a blahořečil lidské touze hnáti se za novými hvězdami…“)
Pantomima (1924 – sborník ) - Podivuhodný kouzelník, cyklus Abeceda,
Manifesty - Papoušek na motocyklu aneb O řemesle básnickém (ilustroval Štýrský)
Akrobat ( poetistická sbírka )
Menší růžová zahrada ( poetistická sbírka )
Básně na pohlednice ( poetistická sbírka )
Nápisy na hroby ( poetistická sbírka ) - 15 poetistických skladeb a menších sbírek – náznak, řada detailů.
Belveder ( báseň ) – cizinec, v zablácené Praze sní o vzdálené otčině
Básně noci ( básnická sbírka ) - Edison ( 1928-báseň ) - rozsáhlá báseň, oslavuje aktivní, tvůrčí život - vynálezce, básníka, člověka vůbec - osudy Edisona jen jedním z témat - dva póly života - střídají se v celé básni - radost, štěstí, úspěch - pochyby, úzkost, nevíra ve vlastní schopnosti = refrén „…bylo tu však něco krásného, co drtí, odvaha a radost s života i smrti…“,-„…bylo tu však něco těžkého, co drtí, smutek, stesk a úzkost z života i smrti…
Zpáteční lístek ( sbírka z počátku 30.let ) - doznívání poetismu
Sbohem a šáteček ( sbírka z počátku 30.let ) - doznívání poetismu
Zvěrokruh ( 1930- časopis ) – byly zde publikovány ukázky francouzského surrealismu, Bretonův manifest
- Nezval založil surrealistickou skupinu v roce 1934, členy se stali: Teige, Biebel, Ježek, Toyen, Štýrský a další
- metoda surrealismu (automatický text) vyhovovala Nezvalově básnickému založení, měl překvapivá slovní spojení, spojoval představy často vzdálené
Žena v množném čísle, Praha s prsty deště, Absolutní hrobař ( sbírky ) - vedle nich anonymně vyšlo roku 1936 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida ( Karel Čapek- Zatykač na věčného studenta Roberta Davida )
Matka naděje ( 1938 – sbírka ) - osobní motiv, nemoc matky, politické události: „…Je statečnost jít a neplakat; Je statečnost jít a neohlížet se; Je statečnost neztratit naději; Matku matek; Matku Naději…“
Pět minut za městem ( básnická sbírka ) - vyšla za okupace,
Pět minut za městem ( titulní báseň ) – pásmo - motivem národní tragedie: „…Syn marnotratný, syn štvaného národa; Za noci nejtěžší kdy hoří úroda; Kdy hvězdy praskají… Kdy lidé vzývají s nadějí krále času; Muž jenž chce zardousit na smyčce vlastní žal; A jíti za lidmi aby jim pomáhal…
Óda na návrat Karla Hynka Máchy ( báseň ) - básnický obraz druhého Máchova pohřbu, který se stal národní manifestací
Zpěv míru ( 50.léta ) - poéma Stalin
Z domoviny ( sbírka )
Chrpy a města ( sbírka ) – báseň Na břehu řeky Svratky
Z mého života ( próza ) - nedokončené vzpomínky
Depeše na kolečkách ( divadelní hra ) - poetismus
Věštírna delfská ( divadelní hra ) - surrealismus
Schovávaná na schodech ( adaptace ) - Calderon
Manon Lescaut ( adaptace ) - pro divadlo E.F.Buriana, Prevost
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou ( 1956 ) - varuje před zněužitím přírodních sil, nebezpečím neomezené moci a násilí, vladař Atlantidy touží po moci nad celým světem, zázračný kov, který mu má dát energii, je příčinou záhuby Atlantidy
- napsal řadu článků i o literatuře a umění, vydal komentovanou antologii moderní poezie
Moderní básnické směry - monografie o výtvarném umění věnované Štýrskému, Toyenovi, Čapkovi, Slavíčkovi…




Jaroslav Seifert 1901 – 1986
- básník, publicista, překladatel
- narodil se v Praze na Žižkově, studoval na žižkovském gymnáziu, které nedokončil
- věnoval se literatuře a novinářské práci, novinář a nakladatelský redaktor i po 2. světové válce
- svědectví jeho života, vzpomínková kniha Všecky krásy světa ( Toronto, Kolín na d Rýnem 1981, Praha 1982 )
- nositel NOBELOVY CENY ZA LITERATURU 1984
- prvotina – Město v slzách 1921 – jedna z prvních sbírek proletářské poezie
- člen Devětsilu, vedle Nezvala hlavní představitel poetismu
- Na vlnách TSF 1925 ( později pod názvem Svatební cesta ) – sbírka, opojení životem, hra slov, grafické experimenty
- Slavík zpívá špatně 1926 – vážný tón, básně inspirovány návštěvou bojišť 1. světové války
- Balada z Champagne
- Poštovní holub 1929 – motiv času, každá chvíle života = chvíle loučení : „….každého dne se něco končí každého dne se něco začíná….“
- 30. léta mimo umělecké skupiny, psal hlavně subjektivní lyriku – přírodní a milostnou
- Jablko z klína 1933
- Ruce Venušiny 1936
- Jaro sbohem 1937 – sbírky
- mistrovství, čtenářský ohlas, typické rysy sebeironie, melodický, rytmický verš, láska jako symbol krásy života, zároveň jeho prchání, krátkosti času
- Zhasněte světla 1938 – sbírka, ohrožení státu – básnický komentář událostí roku 1938
- Píseň o rodné zemi – krásná, není z těch, na něž se zapomíná „….stokrát zklamán, rady nevěda si, znovu vždycky vracíš se domů…..“
- za okupace 3 sbírky:
Vějíř Boženy Němcové 1940 – inspirací 120. výročí narození B.N.
Světlem oděná 1940
Kamenný most 1944 – motiv Prahy
- Píseň o Viktorce – 130. výročí narození Boženy Němcové, dílo odmítnuto kritikou, osud Viktorčin – podobenství osudu Němcové, na konci básně rozčarovaná, životem unavená žena „už na nic nečeká“
- Šel malíř chudě do světa – 50. léta, básně inspirované Alšovými kresbami ke Slabikáři
- Chlapec a hvězdy – Ladovy kresby
- Maminka 1954
- potom dlouhá odmlka – do roku 1965
- 6 sbírek :
Koncert na ostrově 1965
Odlévání zvonů 1967
Halleyova kometa 1967
Morový sloup 1981
Deštník z Piccadilly 1979 – samizdat
Býti básníkem 1983
- nová poetika, opustil formu, v které byl suveréním mistrem – volný nerýmovaný verš, civilní skoro bez metafor, tématicky – vyznání vztahu k životu, hodnoty = láska, tvůrčí život : „…snad je možno bez lásky i žít, avšak umírat bez ní to je zoufalství….“
- na přelomu 60. a 70. let předsedou Svazu českých spisovatelů, v 70. letech nesměl oficiálně publikovat – téměř 10 let
- Býti básníkem – vrací se k událostem svého života :
„….přežil jsem všechny básníky své generace….“ , „….hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát, kromě láky ovšem….“ , „Kdyby se však někdo zeptal mé ženy, co je láska, dala by se do pláče“ , „Prahu jsem vždycky miloval možná, že ještě víc, protože jsem býval nešťastný“












Konstantin Biebl 1898 – 1951
- kultivovaný básník, zdánlivě ve stínu Wolkera, Nezvala, Seiferta – dáno osobními vlastnostmi i charakterem jeho poezie
- syn zubního lékaře, pocházel ze Slavětína u Loun, gymnázium Louny, maturoval jako voják rakouské armády, účastnil se bojů na balkánské frontě – zážitek války trvale přítomen – odlišil ho od ostatních, ochuzen o část života
„Umím už karabinu nabíjet ! Umím dobře koně sedlat ! Střílet ! Zabíjet ! Co bych si počal s tvýma očima ?“
- po válce studium medicíny nedokončil, člen Devětsilu, přátelství s Wolkerem – společné prázdniny u moře 1922
- cesty – Jáva, Sumatra, Cejlon 1926
- po 2. světové válce nemocen, léčil se v Karlových Varech, útoky proti stylu jeho tvorby, není vyjasněno, co bylo bezprostřední příčinnou jeho tragické smrti, spáchal sebevraždu skokem z okna
Cesta k lidem - první sbírku vydal společně se svým strýcem, podobná pohledem na svět první Wolkerově sbírce
Druhý hlas - druhá sbírka, věnovaná Wolkerově památce, sbírka proletářské poezie, typické rysy – melancholie, soucit, tématem – všední den obyčejných lidí
„Milenko, broučku malý, nedá mi to spáti, proč za ty ruce, proč za ty ruce , tak málo se platí ? Já bych za ně dal život. Dělníku, viď, že smíme, ty ruce tiše odlomíme, jako dvě krásné větve zatížené ovocem“
Zlatými řetězy a S lodí, jež dováží čaj a kávu – poetistické období, využívá mnohovýznamnosti slov, zvukové experimenty – básně laděné na určitou hlásku
- závěr – polytematická báseň ve stylu pásma Nový Ikaros – obrazy z dětství, zážitky z války, cest – mnohotvárnost života, jeho smutek a tíha
- člen Nezvalovy surrealistické skupiny
Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo noci – surrealistické sbírky – v posledním období života, kolem roku 1949, kdy se léčil v Karlových Varech napsal stovky básní „Nevím čím to je, ale nějakým způsobem se otevřeli ve mně závory“
- do poslední sbírky Bez obav jich zařadil jen 26

Jiří Orten 1919 – 1941
- básník
- vlastní jménem Ohrenstein, narodil se v Kutné hoře v židovské rodině, roku 1936 odešel do Prahy, rok studoval na jazykové škole, tři roky na konzervatoři, 1948 byl z rasových důvodů vyloučen
- znal se s Halasem, publikoval v novinách a časopisech
- z osobních důvodů ( dívka, mladší bratr ) neodešel s bratrem do emigrace
- střídal příležitostná zaměstnání, také v židovské náboženské obci
- žil omezován protižidovskými zákazy – viz, zápisky v deníku
- zemřel tragicky v podvečer 22. narozenin ho porazilo německé auto
- od roku 1938 si psal deníky, zapisoval si do nich své zážitky, sny, úvahy, dopisy, prozaické texty – obsahují i všechny Ortenovy básně s přesnou datací vzniku, mají 1641 stran, tři sešity Modrý, Žíhaný a Červený
- publikoval pod pseudonymem – odhalen
Čítanka jaro 1939
Cesta k mrazu 1940 – Karel Jílek
Ohnice 1941 – Jiří Jakub
- poslední dvě sbírky vyšly po válce pod původně zvoleným jménem Jiří Orten
Elegie 1946
Scestí 1947
- kromě nich ještě vydal asi 150 básní, fragmenty próz a dramatických textů
- první básně – naivní, něžný vztah k životu, touha po čistém světě bez rozporů
- změna – válka – bolestný konec vlastní lásky, svět bez jistot a smyslu, úzkost a osamocení člověka, který se stal bytostí druhého řádu „žil jsem v době velkého stmívání světa“
- výbor z tvorby Čemu se říká báseň podle Ortenovy básně : „Čemu se báseň říká, chtěl bys to udělat ? , v ústraní do hrsti vzlykat, a hodně míti rád. Snad víš že tolikrát, jsou ústa strašně lichá. Bůh ústa zamyká, nemůže více dát“







František Halas 1901 – 1949
- básník – jeho dílo patří k vrcholům české meziválečné poezie
- dětství a mládí prožil v Brně
- otec byl textilní dělníkem, brzy ztratil matku, vychovávala ho babička, neměl možnost studovat, vyučil se knihkupcem, 2 roky pracoval jako příručí
- byl spoluzakladatelem brněnského Devětsilu
- nakladatelský redaktor, redaktor literárních časopisů
- v roce 1926 získal místo v pražském nakladatelství Orbis, v Petrově nakladatelství v edici První knížky
- poctivost, nadání, inteligence – mezi špičku umělecké inteligence
- 1942 – člen Národního výboru spisovatelů – společně s Vančurou, Václavem Černým
- 1945 – zvolen předsedou Syndikátu čs. Spisovatelů
- po roce 1948 bylo jeho dílo předmětem tendenčních ideologických polemik ( L. Štoll )
- k Devětsilu a poetismu se hlásila první Halasova sbírka Sépie 1927
- pro Halasovu poezii byl však typický vážný tón – místo opojení životem pocity skepse, úzkosti, tragiky života toto ještě silněji v dalších sbírkách :
Kohout plaší smrt 1930
Tvář 1931
Tiše 1932
Hoře 1933
- charakterizuje ji vidění světa v protikladech „Zezdola k růžím přivoníš, až budeš smrt svou žít, a do tmy lásku odhodíš, svůj štít“ – překvapivá slovní spojení, metafory, obraty
- vnitřní dramatičností vynikal skladba Staré ženy – je napsána formou litanie - krutý, ale reálný obraz osamělé ženy na sklonku života – „nečekající na vrznutí dveří, plačící jen ze slabosti očí“ – je i vzpomínkou na vlastí babičku, postupně se vrací k očím jsou „obrácené k zániku“ , rukám „silné jen tak, aby udržely kapesník k setření slzy“ , tvářím …starých žen
- polemika a nepochopení S.K.Neumann – vytýkal jí pesimismus, napsal báseň Staří dělníci
- Halas mu odpověděl básní Dělnice – opíral se v ní o rodinné vzpomínky, byla obrazem předčasně stárnoucí dělnické ženy
- 1938 sbírka Torzo naděje jeden z nejpřesvědčivějších obrazů mobilizace a Mnichova – k vrcholům básně Praze – obrací se k malověrným, kteří vidí jen počestnost nepřítele, připomíná svatováclavský chorál, v básni Mobilizace cituje Nerudovu báseň Jen dál! , v Zpěvu úzkosti opakuje refrén „zvoní zrady zvon, čí ruce ho rozhoupaly, Francie sladká hrdý Albion, a my jsme je milovali“
1940 sbírka Naše paní Božena Němcová
1948 V řadě – poslední sbírka vydaná za života – básně z doby okupace i osvobození – závěrečná část
A najednou – povinnost živých odpovědností vůči padlým „ať naše mrtvé neužírá starost“
- posmrtně byla vydána sbírka A co – naléhavá otázka poslední básně A co básník „Zatímco tam těm poskakují ohryzky, myslet musím na jablko, na velikosti obav spíš, než na malost jistot“


















Česká meziválečná próza

- členěna generačně, názorově, žánrově
- ovlivněna postupy moderní lyriky – expresivita, metaforičnost
publicistiky – novinovou reportáží a fejetonem
- pokračuje odklon od neosobního vyprávění, v popředí je autorův, subjekt, osobní vyznání a hodnocení
- prolínají se různé vrstvy a času, střídají se hrdinové, proměňuje se prostředí, hodnotících stanoviscích se odráží názorová pluralita první republiky – od konservatismu starší generace přes katolicismus k demokratickému liberalismu a komunismu v různých podobách
- od 30. let posilována epičnost, rozvíjí se román
- autoři pod vlivem realismu a naturalismu – Jirásek ( zemřel 1930 ), Stašek, Čapek, Chod
- impresionismus – Šrámek
- expresionismus – Kafka
- válečný román, legionářská literatura – Hašek, Medek, Kopta
- společenský román – Pujmanová, Majerová, Olbracht
- demokratický proud, autoři kolem LN – bratři Čapkové, Poláček, Bass, Glazarová
- avantgarda , autoři kolem devětsilu – Vančura
- ruralisté ( ruralis = venkovský ) – pěstovali kult přírody, selství, obraceli se k venkovskému životu
- katolická próza – Deml, Durych
- psychologický román – Havlíček
- historický román – Schulz


Jaroslav Hašek ( 1883 – 1923 )
- prozaik a publicista
- otec Haška byl středoškolským profesorem, zemřel, když bylo Haškovi 13 let
- rodiče pocházeli z jižních Čech, rodina žila ve stísněných poměrech, neustále měnila byty
- Hašek vystudoval OA v Resslově ulici, maturoval roku 1902 ( začal studovat na gymnáziu, ale pro neprospěch odešel do učení v Kokoškově drogerii na Perštýně
- začal pracovat v bance Slavii – tam byl naposled zaměstnán i jeho otec, později i jeho bratr jako pojistný matematik
- po krátké době se začal věnovat literární činnosti, publikoval od svých 18 let
- bez prostředků se toulal po cestách – Slovensko, Uhry, Halič, celá Evropa
- měl radikální názory, byl redaktorem anarchistického časopisu, pracoval v anarchistickém hnutí, za účast na táboře lidu byl 1 měsíc ve vězení, z anarchistického hnutí vystoupil 1908
- roku 1910 se oženil s dcerou zámožného vinohradského štukatéra
- získal první stálé zaměstnání jako redaktor časopisu Svět zvířat, po odchodu založil obchod se psy
- před válkou byl znám jako bohém a humorista, byl legendární postavou, o málokterém autorovi bylo napsáno tolik pamětí a vzpomínek
- složitá osobnost plná paradoxů, neměl rád autority, proto se mu nedařilo pevně existenčně zakotvit, byl vždy nespokojen sám se sebou samým, v životě potřeboval stálou změnu, psal vždy o tom, co znal a intenzivně prožil, byl impulzivní, nerozmýšlel důsledky svého jednání, měl sklon k melancholii, na druhé straně byl sebevědomý, nesnášel odpor, alkohol a maska
- nezodpovědného pijáka skrývaly tyto stránky jeho života
- 1911 se pravděpodobně pokusil o sebevraždu – 3 týdny strávil v ústavu pro choromyslné v Kateřinské ulici
- 1911 lokálkář ( místní zpravodaj ) Českého slova
- 1911 inspiroval politickou mystifikací založením politické strany mírného pokroku v mezích zákona – kandiduje na Vinohradech do říšské rady – dějiny strany jsou obsaženy v Haškově nejrozsáhlejší předválečné knize
- po narození syna roku 1912 opustil rodinu
- obrat v Haškově životě znamenala válka, Hašek jí nevnímal očima Švejka – fotografie Haška z fronty výrazem zoufalství a beznaděje
- 1915 narukoval k 91. pluku do Český Budějovic, po krátkém výcviku se dostal na Haličskou frontu
- 1915 se nechal zajmout, v zajateckém táboře prodělal tyfovou epidemii
- 1916 se přihlásil do československého vojska, byl aktivním pracovníkem odboje, publikoval v časopisech, byl sekretářem plukovního výboru
- 1918 odmítl odjet s legiemi do Francie, v Moskvě vstoupil do České Sociálně Demokratické Strany Bolševiků
- 1918 byl vyslán jako pomocní vojenského velitele do Bugulmy – malé město na území dnešního Tatarska
- byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, spolupracovníkem 5. oddělené armády
- s Rudou armádou se probojoval do Irkutska, zastával v ní nejrůznější funkce – náčelník pro práci s cizinci organizátor tisku, redaktor časopisů, na jaře roku 1920 měl hodnost politického inspektora armády
- v Rusku se ještě jednou oženil s tiskárenskou dělnicí, 19.12. 1920 se s ní vrátil do Prahy
- ocitl se ve složité situaci lidské i politické, vrátil se k bohémském způsobu života, odjel do Lipnice u Světlé nad Sázavou, psal Osudy, zde předčasně zemřel na zápal plic a ochrnutí srdce
- před válkou napsal velké množství humoristických a satirických povídek, knižně vyšla jen malá část
Trampoty pana Tenkráta 1912
Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i domova 1913
Můj obchod se psy a jiné humoresky 1913
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války 1921 – 1923
- Hašek je nedokončil, napsal ještě začátek 4. dílu
- původně oznámený titul zněl Osudy dobrého vojáka Švejka za světové i občanské války u nás i v Rusku
- je těžké spekulovat jak měly pokračovat, jestli měly následovat autora do zajetí, vstupu do legií u Bulgumy
( svou činnost zde po návratu proslavil v ironizujícím satirickém seriálu Velitelem města Bulgumy )
- o pokračování Osudů se neúspěšně pokusil redaktor Rudého práva Karel Vaněk – byl k psaní nakladatelem Synkem měsíc po Haškově smrti
- do roku 1948 vycházeli Osudy společně s Vaňkovým pokračováním, Vaněk byl bohém jako Hašek, psal fejetony a humoristické romány, v Rusku s dostal do zajateckého tábora, napsal vzpomínkovou knihu, zamřel v 46 letech s Haškem se znal jen z jednoho letmého setkání, Vaňkovo pokračování nelze s Haškovým textem srovnávat, Vaňkovi chyběla Haškova fantazie a velkorysost myšlení
- postavu Švejka uvedl Hašek do literatury již dříve – nejprve v cyklu povídek Dobrý voják Švejk a jiné historky 1912 – Švejk = pitomec u kumpanie, který chce sloužit císaři do posledního dechu, a v proti válečné satiře Dobrý voják Švejk v zajetí 1917 = satira na válku a rakouskou monarchii
- román se skládá z řady scén, začíná v Praze po sarajevském atentátu, Josef Švejk se dozví o smrti následníka trůnu od své posluhovačky paní Müllerové ( „vono to čeká ještě moc osob“ ), slavná je scéna v hospodě U Kalicha, tajný policista Bretschneider a jeho oběti – hostinský Palivec a Švejk, revmatický Švejk se jede dobrovolně na invalidním vozíku na frontu – je prohlášen za simulanta, ve vězení se dostane na mši, kterou slouží polní kurát Katz, Švejk se stane jeho sluhou, Katz ho, ale prohraje v kartách, pak je Švejk sluhou nadporučíka Lukáše, Lukáš musí z trestu na frontu, Švejk pro něho ukradl generálova psa, při cestě vlakem Švejk zatáhne za záchranou brzdu, v Táboře mu ujede vlak, slavná Švejkova anabáze po jižních Čechách, Švejk se stane ordonancí u 11. marškumpanie 91. pluku, děj románu se odehrává srbské a ruské frontě, švejk se dostane do zajetí a opět k rakouskému vojenskému oddílu, další postavy – jednoroční dobrovolník Marek ( nejblíže skutečnému Haškovi ), Baloun, hejtman Ságner, poručík Dub, kadet Biegler
- Švejk = svérázná, komplikovaná a diskutovaná postava, někdy i mylně spojovaná s českým národním charakterem, človíček z pražské ulice, jeho realismus ve vztahu ke světu kontrastuje se světem moci a autorit
- Švejk = satira, nadabsurditu lidských vztahů, základem je kontrast chaotických událostí a každodenního života, Švejk uznává život v základním „ nestřílejte vždyť jsou tady lidi“ přistupuje k němu bezprostředně a neproblematicky, složité filozofické postoje a ideály se pod jeho postojem mění v prázdné symboly, základ satirické koncepce Švejka je ve srovnání ctižádosti mocných vojevůdců a vládců se zájmy obyčejných lidí – ti mají často dost síly na to, aby jí překazili
- ilustrace Josefa Lady
- film – poprvé jako němý – Karel Lamač 1926, komik Karek Noll, ateliéry v Pivovarské ulici na vinohradech, jak získali autorská práva, hned se natáčelo, scénář 11 nocí, ve dne četli Švejka, vybírali epizody, obsazovali role, dny přípravy, pátý se natáčelo, Lamač hrál dvě role – Palivce a Lukáše
- další film se Sašou Rašilovem, Karel Steklý v roce 1957 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli, loutkový film Jiřího Trnky, výborně převyprávěl Jan Werich v roce 1954










Ivan Olbracht 1882 – 1952
- vlastním jménem Kamil Zeman
- syn spisovatele Antala Staška ( společné zájmy – veřejné otázky, vina a trest )
- nedokončené studium práva a filosofie, sociálně demokratický novinář – České Dělnické Listy, Vídeň – Právo lidu, Rudé Právo, 1929 – vyloučen z KSČ, neopustil komunistické myšlení
-v první období tvorby do konce 1. světové války
O zlých samotářích – 1913, tři povídky:
Hrdinové – životní ztroskotanci, hlad, beznaděj, nespravedlnost v nich probouzí zlo a nenávist ˝ boj o existenci je zahnal do samoty a hlad učinil zlým ˝
Tuláci – útěk do přírody jim přináší pocit štěstí a volnosti, který nenašli v životě – Josko, Forko, a Paulina, Rasík a pes – nenávidí se a potřebují se
Komedianti – Bratr Žak- nejznámější , přepisována, zfilmována, divadelní hra, putování komediantské rodiny, nejstarší, nejnadanější, opora rodiny – Žak odejde k velkému cikusu, sotatní – otec, mladší bratr Fricek a sestra marně čekají na zprávu, Fricek nakonec zabije mladíka, který ho kdysi zesměšnil, mstí se za celý svůj život – podobný typ hrdiny – psychologický román Žalář nejtemnější 1916
Žalář nejtemnější – penzionovaný policejní úředník, oslepne, nevěří, že nejbližší lidé – jeho žena, jeho slepotu nezneužijí
Podivné přátelství herce Jesenia – román z prostředí pražských umělců ( ND ) – vypráví osudy dvou povahově protikladných herců, děj je zasazen do doby 1. světové války
- 20. léta – novinářská práce
- reportáže - Obrazy ze soudobého Ruska
- povídky z Rakouska a první republiky Bejvávalo
- po roce 1948 nekriticky nadhodnocován román Anna proletářka 1928 – vycházel na pokračování v dělnickém časopise, který vydával S.K. Neumann – příběh venkovské služky v době bojů o Lidový dům 1920
- 30. léta – umělecky vrcholné období – témata ze Zakarpatské Ukrajiny
- poprvé sem přišel v roce 1931, o rok později se dostal do Koločavy, dějiště Nikoly Šuhaje, na Zakarpatskou Ukrajinu se vracel každý rok až do roku 1936, lákala ho civilizací nedotčená příroda, tradiční život lidí – Rusínů, Židů – stal se zasvěceným znalcem této oblasti, získal pro ní své přátele spisovatele Karla Novotného a Vladislava Vančuru, společně tvořili scénář filmu Marijka nevěrnice ( milostné drama z prostředí dřevařských dělníků ) – režisérem byl V. Vančura, hudbu složil B. Martinů, 4/5 neherci z okolí Koločavy
- reportáže – Země beze jména 1932 ( v přepracovaném vydání Hory a staletí )
- povídky – Golet v údolí – židovská osada, vyhnanství, uzavřený svět židovské ortodoxní obce, řídí se přísnými obyčeji a náboženskými příkazy, první dvě povídky mají humorný tón, třetí má baladické ladění
O smutných očích Hany Karadžičové – vzepře se, najde si muže, který se zřekl víry, osada se s ní loučí jako s mrtvou
Nikola Šuhaj Loupežník 1933 – příběh vojenského zběha z první světové války, balada o nezranitelném loupežníkovi, uteče z války, pronásledován četníky, zabije, po válce klid, ožení se, hlad – loupež sýra, zatčen, jeho žena podplatí četníky, Nikola uteče, při pronásledování znovu zabije……nakonec podlehne zradou kamarádů – zabijí ho sekerou
- kompozice = legenda – skutečnost
- v biblických příbězích upravil pro mládež text Starého zákona 1939
- o české minulosti vyprávěla kniha Ze starých letopisů 1940
- adaptoval dílo amerického historika Prescotta Dějiny dobytí mexika pod názvem Dobyvatel 1947 – o Cortézovi pokořiteli mexických Aztéků
- převyprávěl staroindické bajky O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách 1947


Jaroslav Havlíček 1896 – 1943
- prozaik, psychologické romány ( duševní stavy, středem pozornosti, protikladné pocity, rozpory – více než vnější děj )
- prostředí upadajících měšťanských rodin, rozvrácené postavy
Petrolejové lampy 1935 – film, přepis J. Herz – děj rodiště – Jilemnice v Podkrkonoší, hrdinka Štěpánka Kiliánová
Helimadoe 1940 – vzpomínka stárnoucího muže na dospívání a chlapeckou lásku
Neviditelný 1937 – vypočítavý hrdina se přižení do měšťanské rodiny a se tak k majetku i k moci, způsobí však smrt manželky, duševní choroba rodiny postihne jeho syna ( šílenství strýce, který prochází domem v domnění, že je neviditelný )


Marie Pujmanová 1893 – 1958
- vyrůstala v rodině universitního profesora Hennera, rodinu proslavil mladší bratr – vynikající neurolog
- rodina žila bohatým kulturním životem
- v 16 letech první povídka
- po 1. světové válce se provdala za režiséra opery ND F. Pujmana, jeden ze dvou synů - překladatel a spisovatel Petr Pujman
- román Lidé na křižovatce 1937
- název – úryvek z řeči jedné z halvních postav : jsme lidé na křižovatce, jedna válka skončila a s druhou nepřestává počítat….
- široký obraz doby po 1.sv. válce, svět velkého průmyslového textilního kombinátu – Úly – Baťův Zlín, postava hospodáře – Kazmara – člověk silné vůle, skvělý organizátor, fanatik práce – maximum práce a maximum zisku – protiháčem mladý dělník, druhý pól svět pražské levicově orientované inteligence – rodina advokáta Gamzy
- druhý díl, méně úspěšná – Hra s ohněm 1948
- od nástupu fašismu k moci v Německu do března 1939, třetí díl – Život po smrti 1952
- život v Praze a Úlech za okupace, heydrichiády, koncentrační tábor, události v SSSR

Jarmila Glazarová 1901 – 1977
- jako patnáctileté jí v rozmezí jednoho roku zemřeli oba rodiče, žila v internátní hospodářské škole v Klinkovicích ve Slezsku, zde se provdala za mnohem staršího lékaře, po manželově smrti debut – autobiografická próza – Roky v kruhu 1936 – značný čtenářský ohlas
- román Vlčí jáma 1938, film Jiřího Weisse 1957 – tyranie manželství staré ženy a mladšího muže

Marie Majerová 1882 – 1976
- žila na Kladně, pracovala v redakci Rudého práva, po druhé světové válce se angažovala v komunistické straně
- rozsáhlý román Syréna 1935 - Kladensko, několik generací dělnické rodiny Hudců, film 1947 režisér Steklý
- komorněji pojaté pokračování Havířská balada 1938

Karel Schulz 1899 – 1943
- vyrůstal v rodině s velkým kulturním zázemím
- studoval práva a medicínu, pracoval jako novinář
- román o Michelangelovi – Kámen a bolest 1942 , druhý díl nedokončil
- konflikty doby, Patos závěru renesance, jeden z vrcholů evropské historické prózy

Vladislav Vančura 1891 – 1942
- prozaik, dramatik, publicista
- významný představitel meziválečné avantgardy, jeden z iniciátorů Devětsilu, jeho předseda, filmový scénárista a režisér
- narodil se v Háji u Opavy, dětství prožil na několika místech, hlavně v Davli u Prahy a v Praze – střední Čechy, Povltaví = Vančurova próza, časté dějiště próza
- středoškolská studia dokončil s několikerým přerušením, učil se knihkupcem, studoval na umělecké průmyslové škole, pokoušel se o přijetí na AVU
- vystudoval medicínu, oženil se kolegyní, společně provozovali lékařskou praxi na Zbraslavi ( o svém manželství napsala Ludmila Vančurová knihu Dvacet šest krásných let ), Vančura se po několika letech věnoval literární práci
- kultivovaný, charakterní člověk, měl rád vtip a dobrou náladu, měl rád vtip a dobrou náladu, měl smysl pro lidské slabosti, byl nesmlouvavý v zásadních věcech – odpůrce fašismu, podílel se na ilegálním odboji ( předseda spisovatelské sekce Výboru inteligence ), za stanného práva po atentátu na Heydricha byl zatčen, při výsleších nepromluvil, po krutém mučení byl popraven – zastřelen 1.6. 1942 v Kobylisech
- vytvořil si nezaměnitelný styl – inspiroval se humanistickou prózou – jazyk současné prózy hodnotil jako šedivý a nevýrazný – složitá větná stavba, dlouhá souvětí, knižní výrazy, archaismy, neologismy, v sousedství hovorových obratů i prostředků lidového jazyka, sám je většinou vypravěčem příběhu, oslovuje čtenáře, hodnotí jednání postav díla, hovoří k nim
- jeho hrdinové žijí naplno, milují život, bojují proti zlu, nevzdávají se

Rozmarné léto 1926, film J. Menzel 1968
- lyrická novela ve stylu poetismu
- idyla městečka Krokovy Vary, atmosféra léta, zákoutí u vody, tři přátelé : plavčík Antonín důra, kanovník Roch, major Hugo – vedou řeči „můj manžel pykává často“
- idylu naruší příjezd kouzelníka Arnoštka a krásné Anny, všichni se do ní zamilují a snaží se jí získat – neúspěšně
- vznešený sloh „mistře, zdá se mi, že jste na své cestě za výrazem došel až k nesrozumitelnosti téměř zajímavé“
- věci všední i malicherné, archaismy, knižní výrazy – obecná čeština „Tento způsob léta“děl odvraceje se od přístroje Celsiova „zdá se mi poněkud nešťastným. Je chladno a můj dech, jakkoliv jsem nepozřel vody je mrazivý. Který měsíc nám zbývá, jestliže ani červen není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a o tělesnou čistotu?“
Markéta Lazarová 1931, film F. Vláčil 1967
- román ze života středověkých loupeživých rytířů
- děj se odehrává v kraji mladoboleslavském, král proti nim pošle vojsko, boj dvou rodů - Kozlíků a Lazarů, Kozlíci vyšlou Mikuláše k Lazarům, aby se s nimi spojili, ti ale Mikuláše zabijí, Mikuláš se Lazarům pomstí, jako kořist si odnese zbožnou dívky vychovávanou v klášteře – Markétu
- Markéta se do Mikuláše i přes otcovo prokletí zamiluje
- král nechá pochytat Kozlíky a popraví je
- Markéta čeká dítě – rod žije dál
- vančura chtěl poukázat na kontrasty života, jeho krásu i krutost, bídu i slabost, přes všechnu tragiku je život krásný, nekončí
Pekař Jan Marhoul 1924
- baladicky laděný román, inspirací byly Vančurovi osudy otce spolužáka – spisovatele K. Novotného, benešovského pekaře
- hlavní hrdina – nesobecký, poctivý člověk, má soucit s lidmi prodává na dluh i zadarmo. Půjčuje peníze, nakonec sám upadne do bídy, za dobrotu je považován za blázna
Pole orná a válečná 1925
- proti válečný román, hlavní postava zemědělský dělník František Řeka ( „opilstvím rostlo jeho blbství“ )
- dopustí se vraždy, ta ale nevyjde najevo, za války se jako vozataj dostane na frontu, zahyne, je pochován jako hrdinný neznámý voják
Konec starých časů 1925, film J. Menzel
Obrazy z dějin národa českého 1939, 1940, nedokončil 3. díl 1948 – původně kolektivní dílo ve spolupráci se skupinou historiků, nakonec je psal sám, časově do vlády posledních Přemyslovců, chtěl jimi povznést sebevědomí, víru v nezdolnost národa
Vyprávění o Kosmovi
- divadelní hry : Alchymista – odehrává se v Rudolfínské Praze
Jezero Ukureve – v exotickém prostředí Afriky, boj lékařů se Spavou nemocí
Josefina – námětem Shawova komedie Pygmalion
- filmy : Před maturitou 1932
Marijka nevěrnice 1934
Naši furianti 1937

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5183