Bezdomovství není věcí individuálního výběru. Je to část sociálního procesu, důsledek kontinuálních, sociálních a ekonomických sil, vedoucích až k sociálním strukturám (trh práce, trh s byty, sociální zabezpečení jako státní opatření, vzdělání a výchova, rodinné struktury).

Příliš rychlá urbanizace a překotný růst obyvatelstva ve městech může způsobit velké potíže - přelidnění, nezabezpečení základních služeb, potíže s nedostatkem odpovídajícího bydlení a zhoršující se infrastrukturou, negativní ovlivnění životního prostředí. Hrozba masového bezdomovství v nelidských podmínkách přelidnění měst provázená nedostatkem vody, potravin, pracovních příležitostí a bydlení. Přizpůsobivost na nové společenské prostředí není u každého stejná. Klesá s věkem, s nedostatečným vzděláváním, s fyzickým a hlavně psychickým postižením nebo chorobou. Slabší jedinci se pak často dostávají do nouze:

a) hmotné (nedostatečné uspokojení životní potřeby)
b) sociální (dlouhodobá hmotná nouze často spojená s osamělostí)
c) morální (nedůstojné uspokojování životních potřeb)
d) společenské vyloučení (životní krize, z níž je nesnadné bez účinné pomoci navrátit
se k obvyklému životnímu stylu)

Nejviditelnější jsou skupiny zdravotně nebo společensky handicapované:

- lidé vyloučení z hospodářského života (dlouhodobá nezaměstnanost.....)
- mládež, která se nedovede hospodářsky uchytit
- invalidé (lidé s tělesným, smyslovým a mentálním postižením)
- nestabilní rodiny
- staří lidé
- ženy (společenská diskriminace)
- lidé insitucionálně poznamenaní (dětským domovem, výchovným ústavem, vězením)
- příslušníci minorit a cizinci (romové, uprchlící, migranti, přesídlenci)

Výrok, že bezdomovec je někdo, kdo ztratil nebo opustil svůj domov, svůj byt, své ubytování, kdo neumí vyřešit komplikované problémy a hledá nebo příjímá pomoc od sociálních pracovišť města, dobrovolných organizací, je nepřesný a nedostatečný. Pracovalo by se pouze s bezdomovci zjevnými a naprosto by se zapomělo na bezdomovce skryté a potencionální. Na jedné straně jsou lidé bez střechy nad hlavou, snad spící na ulici, v parku nebo jiných veřejných místech, nebo v "nabouraných" bytech, sklepích. Na druhé straně jsou lidé, jejichž ubytování je nejisté, možná kvůli neplacenému nájemnému, či kvůli určení budovyk demolici.



výčet okolností:
a) absence střechy nad hlavou
b) absence domova (život v instituci, dlouhodobý či krátkodobý podnájem nebo
ubytovny,...)
c) bydlení nejisté (squat, bydlení bez smlouvy)

Bezdomovskou populaci lze rozdělit do 3 skupin:
1) bezdomovství zjevné
2) bezdomovství skryté
3) bezdomovství potencionální

Zjevné bezdomovství
Je nejviditelnější částí bezdomovské populace. Jsou to osoby žijící na ulicích , na nádražích, ti kteří vyhledávají ubytování v zimních noclehárnách, asylových domech. Svým zevnějškem, ale i chováním upoutají pozornost každého.

Skryté bezdomovství
Sem patří lidé bez přístřeší, kteří z nějakého jen jim známého důvodu se neobracejí na veřejné nebo charitativní služby, aby nalezli nocleh. Populace bez trvalého bydliště, putující, často měnící svá dočasná útočiště, která přinášejí potíže zdravotní, s policií, s úřady. Nepřijatelná bydlení ve squatech, sklepích, domech určených k demolici, ve starých automobilech, kontejnerech nebo stanech.

Potenciální bedomovství
Do této skupiny patří osoby obrožené jakoukoliv formou bezdomovství.
- lidé ohrožení ztrátou bydlení
- osoby žijící v různě těžkých podmínkách (denní rodinné problémy, alkoholismus,
toxikomanie, gemblerství...)
- osoby čekající na propuštění z různých ústavů, léčeben, vězení
- mladí lidé upouštějící dětské domovy
- adolescenti - ty můžeme rozdělit do dvou skupin:
1) děti v péči státu
2) děti utíkající z domova

Faktory vyvolávající bezdomovství
- subjektivní (ovlivněny sociální politikou státu...)
- objektivní (ovlivněny jednotlivci, rodinami, společenskými skupinami, věkem, rysy,
schopnostmi)

Objektivní
- mohou působit na dodržování lidských práv, respektive zásady rovných příležitostí pro všechny občany, boj s nezaměstnaností, zabezpečení ve stáří, v nemoci, rovnost mužů a žen, integraci invalidů, začleňování mládeže do trhu práce, problémy menšin, exilu a migrace

Subjektivní
a) materiální (ztráta bydlení, zadluženost, dlouhodobá nezaměstnanost...)
b) vztahové (problémy v rodině, diskriminace ženy, násilí v rodině, sexuální zneužívání,
znásilnění, osamělost...)
c) osobní (duševní či tělesná choroba, nesamostatnost, alkoholismus, hráčství, invalidita..)
d) institucionální (propuštění z ústavu, dětského domova, vězení...)

Příčinou bezdomovství můžů jsou obvykle materiální a osobní faktrory. Bezdomovství mužů je více veřejné. Mužům je přirozenější tendence demosntrovat své bezdomovství tím, že aktivně vyhledávají nabízené služby, anebo se předvádějí na veřejnosti.

Příčiny bezdomovství žen bývají spíše faktory vztahové, především problémy s partnerem. Protože ženy většinou chtějí předejít riziku života v podmínkách zjevného bezdomovství, je u nich charakteristické bezdomovství skryté.

Příčiny bezdomovství dětí a mladistvích bývají faktory institucionální. V poslední době patří k těmto příčinám pasivní sledování médií, nuda, nezaplněný volný čas, přepracovanost rodičů v rodinný podnicích a ztráty pevnosti rodinných priorit.

Zdraví bezdomovců
Ubohé a slabé, chatrné a oslabené - to je charakteristika tělesného a mentálního zdraví bezdomovců. Nemohou zachovávat ani zdravou životosprávu ani se vyvarovat škodlivých vlivů působících na zdraví, navíc jejich osobní životní podmínky nedovolují dodržovat často ani nejzákladnějíší hygienické zásady. Někteří bezdomovci jsou závislý na drogách nebo alkoholu.

Pomoc bezdomovcům
Základní pomoc při první návštěvě nebo při docházení do krizového či kontaktního centra je jen začátkem. Návázat musí na resocializační programy doplněné dalšími službami. Základním programem je bydlení či ubytování, protoje důležité zřizovat asylové domy s nabídkou osobní hygieny, potravinové pomoci a stravování. Na provozu asylového domu mají bezdomovci podíl - jednak prací, úklidem, udržováním, finančními příspěvky na ubytování. Důraz musí být položen na přiměřenou práci, počínaje chráněnou prací zdravotně postižených, přes veřejně prospěšné práce až po stálý plný pracovní úvazek a to včetně nabídky rekvalifikace nebo získání kvalifikace.

Některé skupiny sociálně postižených potřebují zvláštní pozornost: ženy, matky s dětmi, osamělé těhotné ženy, lidé velmi mladí, staří lidé. Staří lidé potřebují společnost sobě rovných, již v pokoji a odpočinku.

Cílem každého resocializačního programu je, aby dřívějším bezdomovcům našel smysl života, obnovil rodinné vztahy nebo našel nové partnerství či přátelství, aby získal příměřené bydlení a měl zdroj příjmů k jeho udržení.

Přes veškerou snahu však zůstávají lidé nesamostatní, závislý, s poruchami osobnosti, kteří nedokáží naznačeného cíle dosáhnout. I takový dostávají možnost v chráněném bydlení pro zdravotně postižené, v trvalém asylovém ubytování pro nesamostatné jedince, v domě pokojného stáří.

Jedním takovým programem je program Naděje na pomoc bezdomovcům.

Proč se lidé bez domova koncentrují v Praze?
-pocit bezpečí - anonymita
- naivní představa - "lidé často propadají představě, že v Praze se neřešitelné problémy v jejich domovských obcích stanou řešitelnými

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4235