Národní přírodní rezervace Žebračka

byla zřízena vyhláškou MŠVU č. 68.199/49 ze dne 4. 6. 1949 a patří mezi nejstarší rezervace v regionu. Celková rozloha rezervace činí 234,9 ha v k.ú. Přerov. Vlastní rezervaci tvoří lesní komplex obdélníkového tvaru, omezený na jihovýchodní straně Bečvou, na jihozápadě Přerovem, na severozápadě poli přiléhajícími k železniční trati Praha- Přerov-Ostrava. Rezervace je rozdělena silnicí Přerov-Prosenice na dvě téměř stejně velké části. Silnice vytváří současně i hranici mezi méně a více zdevastovanou částí. Severovýchodní částí NPR protéká umělý kanál, který za dobu své existence již získal přírodě blízký charakter - mlýnský náhon Strhanec.

Žebračka reprezentuje unikátní zbytek původně rozsáhlých lužních lesů údolní nivy Bečvy . Dřevinná skladba se v některých částech lesa vcelku blíží přirozené skladbě, která by se na daném stanovišti vyvinula bez zásahu člověka. Jsou zde zachovány staré duby, hojná je lípa, javor klen, javor mleč, habr, na vlhčích místech pak jasan, olše, topoly, vrby. Z jehličnanů zde roste modřín a místy nevhodně zavedený smrk a borovice. Křovinné patro je vyvinuto velmi dobře. Hojná je zde svída krvavá, líska obecná, střemcha obecná. Bylinné patro je tvořeno typickou květenou lužního lesa, charakteristickou stykem prvků karpatské, panonské a středoevropské květeny, včetně chráněných druhů rostlin.

Nejzajímavější a také nejhezčí je jarní aspekt vegetace. Ze známějších rostlin zde nalezneme kyčelnici žlaznatou, plicník lékařský, konvalinku jarní. Nejnápadnější rostlinou celé rezervace, která se nedá přehlédnout, je česnek medvědí, který upoutá pozornost zejména v době květu intenzivní česnekovou vůní. Rezervace má také značný ornitologický význam - jednak jako křižovatka ptačích tahů, jednak jako hnízdiště a místo pobytu řady druhů ptactva. Vzácně se zde vyskytuje lejsek bělokrký, ledňáček obecný, moudivláček lužní. V zimě pak káně rousná a brkoslav severní.

Území rezervace bezprostředně navazuje na území města Přerova a slouží současně jako příměstský les pro obyvatele města, což s sebou může přinášet určitý negativní vliv na přírodě blízká společenstva. V posledním období lze na společenstvech lužního lesa pozorovat postupný nežádoucí vliv nedostatku vláhy, způsobený na jedné straně vývojem klimatických podmínek, na straně druhé již se nevyskytujícími přirozenými sezónními záplavami typickými pro lužní lesy. Orgány ochrany přírody proto v současné době usilují o optimalizaci vodního režimu - ovlivněného mimo jiné například regulací toku Bečvy - s cílem získat pro NPR v období velkých vod dostatečné množství vláhy.

Vzhled Žebračky se změnil jak vlivem snížení hladiny spodní vody po regulaci Bečvy, tak i zásahy, pěstováním a těžbou. Geologickým podkladem jsou štěrkovité půdy, na nichž leží nánosy jílovitohlinitých, místy jílovitopísčitých půd a bahna. Vlhkost se udržuje protékající strouhou Strhanec a močálovými příkopy, které probíhají napříč lesem a kdysi souvisely s řečištěm Bečvy. Ve vlhkých letech stojí voda v močálech a tůňkách až do podzimu, v sušších jsou všechny prohlubně již z jara bez vody.

Druhová diverzita čili pestrost organismů je v přímé závislosti na stupni znečistění ovzduší a vod a jejich ubývání signalizuje narušení našeho životního prostředí. Ubývání rostlinných a živočišných druhů a změna druhové diverzity vedly v minulosti k vyhlášení chráněných území, která slouží jako biocentra a refugia pro vzácné druhy rostlin a živočichů. Na území Přerova a v blízkém okolí se nacházejí tři chráněná území, převážně určená k ochraně vegetačního krytu. Největší chráněnou částí přírody nejen v Přerově, ale v celém okrese, je národní přírodní rezervace Žebračka.

Chráněné území zahrnuje širokou údolní nivu v dolním toku řeky Bečvy s vysokými vrstvami kvartérních náplavů. Je pokryto typickým lužním lesem s výraznou lužní květenou, v níž se stýkají prvky karpatské, středoevropské a panonské. Severovýchodní částí Žebračky protéká umělý kanál Strhanec, který za dobu své existence ziskal charakter blízký přírodě.

Žebračka patří mezi vlhké doubravy vyrůstající na půdě ještě dnes periodicky zaplavované. A právě záplavy vtiskly Žebračce charakter BESKYDSKÉHO LESA. Rozvodněná Bečva přinášela s sebou v rodných Beskydách vyrvané stromy, byliny a jejich semena, které se tu v tišinách usadily a zakořenily. Tím je Žebračka jedinečným, ba možno říci jediným místem na Hané.

Protože podstatnou částí rostlin tvořících kryt v Žebračce jsou DRUHY KARPATSKÉ, je nutno ji označit jako beskydský les, i když tu některé byliny horských lesů, vysokohorských lučin a strání chybí.

Zvláštní postavení zde mají druhy s optimem výskytu v karpatské fytogeografické oblasti, které sem migrovaly z Beskyd Moravskou bránou: kyčelnice žlaznatá, hvězdnatec čemeřicový a zapalice žluťuchovitá. Díky člověku se sem rozšířily nitrofilní a ruderální druhy, nejvíce bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá, netýkavka nedůtklivá a ostřice třeslicovitá. Z fytocenologického hlediska sem nepatří smrk obecný a jírovec maďal.

Vývoji a vzrůstu rostlinstva je v Žebračce dopřáno dostatečného klidu, neboť je tu zakákáno nejen chodit mimo aleje a cesty, nýbrž ani se tu nesní vyžínat tráva, hrabat listí a sbírat klestí. A tak se stala Žebračka zásluhou městské rady přerovské místem chráněným - přerovskou rezervací.





ZASTOUPENÍ NĚKTERÝCH ROSTLINNÝCH DRUHŮ V ŽEBRAČCE

Ze stromů se zde uplatňují hlavně jasan ztepilý, dub letní, habr obecný, lípa malolistá, místy i lípa velkolistá, z jehličnanů modřín smrk a borovice.

Křovinné patro zastupují svída krvavá, líska obecná a střemcha obecná.

Ve vyvýšených oblastech, kde není voda, roste velice hojný habr obecný. Z hor se sem Bečvou zanesla semena javoru klenu, který se zde uchytil. Zajímavostí Žebračky je, že ve slepém ramenu Strhance, které se nachází v SZ části, roste vzácná a chráněná rostlina žebratka bahenní. V tůních roste chráněná rostlina kosatec žlutý. Nachází se zde kostival hlíznatý, ve vyšších polohách i lékařský.

Z bylin převládají v zachovalých částech území druhy s optimem výskytu v lužních lesích, habrových doubravách, popř. v bučinách. Jde např. o dymnivku dutou v jarním aspektu, česnek medvědí v letním aspektu, sasanku hajní, lechu jarní, hluchavku skvrnitou…

První jarní pokrývku vystřídají v květnu a červnu další květiny - rozkvétají violky, pryskyřníky, pryšec, pomněnky, kostival, zběhovec, mařinka, kokořík, konvalinky, vraní oko a vzácná lilie zlatohlávek. Tato krásná rostlina je v Žebračce velmi vitální, dosahuje výšky jednoho metru. Snad nejlépe se daří medvědímu česneku, jehož typická vůně se zdá každým rokem silnější.

V jarním aspektu tvoří bílé plochy sněženka podsněžník, rozsáhlé žluté plochy prvosenky vyšší, modré plochy jsou tvořené ladoňkou vídeňskou. Později, zejména v dubnu, rozkvétá orsej jarní a plicník lékařský. Velmi častá je i lilie zlatohlavá. Neméně častou rostlinou je také hvězdnatec čemeřicový, křivatec žlutý, hluchavka nachová, blatouch bahenní, mokrýš a další.

Na Žebračku navazují částečné mokřady. Kdysi byla větším lesním komplexem, než je v současnosti, ale dochází ke zmenšování plochy, k čemuž také značně přispěly záplavy v roce 1993. Tyto záplavy způsobily usychání jasanu a hlavně starých olší, které se nejspíše pod velkým množstvím bláta a vody zadusily. Je paradoxem, že olše, které jsou zvyklé na život v mokřadech, uschly a např. dub letní, což je takřka suchomilná rostlina, neuschl.




ŽEBRAČKA JE I VÝZNAMNÝM REFUGIEM PRO ŽIVOČICHY

Malakologický výzkum zde odhalil některé vzácnější druhy měkkýšů (např. závornatku kyjovitou, levotočku bažinnou, svinutce běloústého…). V Žebračce se vyskytoval i vzácný korýš záplavových území listonoh jarní.

Byl zde rovněž proveden podrobný výzkum obojživelníků a plazů. Jsou zde zastoupeni všichni skokani: hnědý, štíhlý, ostronosý. V okolí Žebračky v zamokřených místech se vyskytuje skokan skřehotavý, který zcela ovládl terén a skokan zelený, který vznikl křížením dvou původních druhů. Z žab se zde vyskytují blatnice, ropucha zelená a skvrnitá, kuňka obecná. Je zde také čolek obecný a velký, který je vzácný. Hady zde zastupuje užovka obojková, živící se ještěrkami, a vzácně užovka podplamatá, živící se rybami. Mohli bychom zde také zahlédnout užovku obecnou a slepýše křehkého. V 70. a 80. letech byla v tůních Žebračky nalezena želva bahenní (celkem 3 jedinci).

Na ekosystém lužního lesa Žebračky je druhově vázána pestrá fauna bezobratlých živočichů a obratlovců, zejména ptáků. Žebračka má ornitologický význam jako hnízdiště řady druhů ptáků a křižovatky i zastávky ptačích tahů.


V současnosti zde hnízdí:
káně lesní, poštolka obecná, ze sov kalous ušatý, puštík obecný. Na jihu Žebračky se vyskytuje kachna divoká a chřástalovitý pták slípka zelenonohá. Z měkozubých ptáků je zde zastoupen holub hřivnáč, vzácně holub doupňák. Jsou zde také hojní pěvci, především lejsek bělokrký a žluva hajní. V Žebračce bychom mohli najít také mnoho druhů datlovitých. Z hnízdících je to např. strakapoud velký, prostřední a malý, dále žluna zelená a šedá, po celý rok se zde vyskytuje aspoň jeden pár datla černého. Ke vzácným pěvcům řadících se k této oblasti připomínáme hlavně slavíka (vyskytuje se zde několik párů slavíků obecných), budnička lesního, na okraji lesa můžeme také zahlédnout ťuhýka obecného.

V okolí Žebračky se na řece Bečvě nachází ledňáček říční. Žebračka má velký ornitologický význam, jelikož je zde tahová cesta ptáků. Např. husy velké, polní a bělošedé, ale také řady dravců: luňáků, ostřížů a pochopů rákosních. V těchto jarních měsících není vzácností vidět i nejrůznější druhy ptáků. Zahléhneme např. kosa černého, žlunu zelenou, zvonka, vrabce polního, budnička menšího, červenku a další.

Ze savců se zde rozmnožuje srnec obecný, na okrajích Žebračky vyvádí mláďata zajíc polní, králík divoký, myšovitý hlodavec norník rudý, myšice lesní a křovinná. V lese žije kuna lesní, na okrajích lasice hranostaj.

Kdo se zajímá o entomologii, tak si v Žebračce určitě přijde na své, jelikož se tam velice hojně vyskytují motýli. Mimo jiných druhů zde můžeme zahlédnout babočku síťkovanou, kopřivovou, jílmovou, admirála, žluťáska řešetlákového, babočku osikovou, batolce růžového a červeného. Noční motýly v této oblasti zastupuje i vzácný lišaj oleandrový. Z brouků jsou zde hlavně střevlíkovití, především střevlík kožitý, fialový a zlatolesklý.

V 30. letech tam byly vysazovány i želvy bahenní.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3865