Při výrobě součástí nelze dosáhnout předepsaných rozměrů naprosto přesně. Skutečné rozměry se proto liší od rozměrů udaných na výkresu.
Aby bylo možno správně určit, jak velké mohou být nepřesnosti u jednotlivých rozměrů, rozlišují se podle účelu a důležitosti rozměry:
· funkční, které jsou rozhodující pro funkci součástí (např. délka ramena kliky, tloušťka stěny takové nádoby)
· montážní, které jsou důležité při montáži a opravách
· technologické, potřebné jen při výrobě, např. pro upevnění součásti v přípravku
· netolerované (volné), které nemají význam pro funkci ani pro montáž, ale jen pro výrobu (např. průměr rukojeti)

Vymezuje-li se nepřesnost pro společný (jmenovitý) rozměr dvou navzájem spojených součástí se zřetelem k jejich funkci (např. čep a ložisko), jde o lícování.
Vymezuje-li se nepřesnost pro součásti, které se spolu nestýkají, jde o tolerování (např. průměr a délka válcové frézy).

Lícování je všeobecné označení pro přesnost obrobení navzájem spojovaných součástí a pro jejich vzájemný vztah daný vůlí nebo přesahem
- každá lícovací soustava má určitý počet stupňů přesnosti – stupňů lícování (pak si může konstruktér volit pro každý jmenovitý rozměr různě velké tolerance – různé přesnosti)
- podle skutečných rozměrů hřídele a díry vzniknou různé vůle nebo přesahy, tak mohou vzniknout tři různá uložení:
· uložení s vůlí, u nichž je zaručena určitá min.vůle, která umožňuje vzájemný pohyb součástí, hřídel je vždy menší než díra
· uložení s přesahem, u nichž je zaručen určitý min.přesah, který zajišťuje požadovanou nehybnost spojení, hřídel je vždy větší než díra
· uložení přechodná, u nichž může vzniknout buď vůle nebo přesah, podle toho, ke kterému meznímu rozměru se blíží skutečné rozměry hřídele a díry; u těchto uložení se předem neví, vznikne-li uložení s vůlí nebo s přesahem, o tom rozhodnou teprve skutečné rozměry součástí


Lícovací soustava je řada uložení s různými vůlemi nebo přesahy, sestavená podle jednotného hlediska.
Všechny druhy uložení pro týž jmenovitý průměr hřídele a díry lze uskutečnit dvojím způsobem:
· v soustavě jednotné díry – pro všechna uložení téhož stupně lícování se dělá díra stejných rozměrů a podle uložení se mění rozměr hřídele (použ. se nejčastěji při výrob zem.a textilních strojů)
· v soustavě jednotného hřídele – pro všechna uložení téhož stupně lícování se dělá hřídel stejných rozměrů a podle uložení se mění rozměr díry (použ.se tam, kde se vyskytují dlouhé hřídele s několika druhy uložení)

Na volbu soustavy má vliv konstrukce součástí a náklady na jejich výrobu, náklady na výrobu měřidel, nástrojů apod.
Při kusové výrobě a malých sériích jsou v soustavě jednotné díry pořizovací a udržovací náklady na měřidla a nástroje menší.

Při větších sériích a hromadné výrobě jsou výhody obou soustav stejné a používá se pak často jejich kombinací.

V obou soustavách je jmenovitý rozměr východiskem pro rozdělení úchylek. V diagramech znázorňujících líc.soustavu je základní čára, která přísluší jmenovitému rozměru, nazývána nulovou čarou. Poloha tolerance k nul.čáře (ke jmenovitému rozměru) je určena jednou z mezních úchylek. Velikost (výška) tolerančního pole se rovná toleranci.
Nul.čára je v soustavě jednotné díry dolním mezním rozměrem všech děr. V soustavě jednotného hřídele je horním mezním rozměrem všech hřídelů.
Od nul.čáry nahoru se nanášejí v tisícinách mm hodnoty kladné, dolů záporné.

Lícovací soustava ISO stanoví tři skupiny uložení:
ü s vůlí, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „a“ až „h“, v soustavě jednotného hřídele díry „A“ až „H“
ü přechodná, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „j“ až „n“, v soustavě jednotného hřídele díry „J“ až „N“
ü s přesahem, pro něž jsou v soustavě jednotné díry určeny hřídele „p“ až „zc“ a v soustavě jednotného hřídele díry „P“ až „ZC“

Lícovací soustava umožňuje, aby se konstrukční oddělení jednoznačně a stručně dorozumělo s dílnami, jak se mají účelně a hospodárně vyrobit a kontrolovat součásti podle výkresu, aby svými rozměry a funkcí vyhovovaly svému účelu.


OZNAČOVÁNÍ DOVOLENÝCH ÚCHYLEK A ULOŽENÍ NA VÝKRESU:
Mezní rozměry součástí jsou určeny jmenovitým rozměrem a tolerančním polem. Na výkrese se zakótuje jmenovitý rozměr a k němu se připíše toleranční údaj buď toleranční značkou, nebo úchylkami (číselnými hodnotami).
Číselnými hodnotami se vpisují úchylky k jmenovitému průměru jen výjimečně, jde-li o úchylky. Zapisují se vždy obě úchylky (horní i dolní), pokud mají různou velikost. Obě úchylky se uvádějí stejným počtem desetinných míst. Je-li horní i dolní úchylka stejná, píše se jen jedna, ale s oběma znaménky, např. 75 ± 0,125. Je-li jedna z úchylek rovna nule, pak se nezapisuje. Druhá úchylka se píše v příslušné horní nebo dolní poloze.

V dílně se musí vyrobit s určitou přesností i rozměry, u kterých nejsou uvedeny úchylky. To znamená, že i tyto netolerované (volně) rozměry jsou omezeny určitými dílenskými výrobními mezemi. Byla pro ně vydána norma mezních úchylek netolerovaných rozměrů (ČSN 01 4240). Je uvedena ve strojnických tabulkách.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3007