TEORETICKÁ ČÁST

Rodina

Rodina je obvykle uváděna jako přirozené prostředí, které má na výchovu dítěte největší vliv. Její výchovná role je pokládána za nezastupitelnou. Rodina stále zůstává primární sociální skupinou v procesu socializace dítěte.
Základní role rodiny je dvoustranná – všímáme si jejího společenského významu a zároveň její vnitřní intimity a citovosti, která je velmi důležitá pro prvotní výchovné formování dětí.
Rodinu lze označit jako přirozené prostředí, do něhož se člověk rodí, aniž si mohl vybrat jiné. Z tohoto prostředí pak přejímá to, co mu bylo připraveno rodiči. Především v období raného dětství nemůže kvalitní působení rodiny nahradit žádná jiná instituce. Rodinné prostředí je ideálním místem pro stimulaci příznivého rozvoje dětí, zázemím, v němž prožívají pocity přátelství, sympatie, lásky, bezpečí. Je to především sociální prostředí plné důvěrných vztahů lidí, kteří jsou si nejbližší.

Téměř všichni rodiče své děti milují, je ale potřeba, aby svou lásku dokázali náležitě projevit a předat. Domov předurčuje, zda se dítě cítí šťastné, bezpečné a vyrovnané.

V závislostech chování žáků na rodinném prostředí nastaly za posledních deset let určité změny, celkově se dá říci změny k horšímu.
Potvrzuje se jistý negativní dopad neúplné rodiny na chování dětí, především v rodinách, kde chybí otec. Sledují se také souvislosti mezi chováním žáků a materiální úrovní rodiny, přičemž nadprůměrná úroveň má spíše negativní důsledky. Projevila se také významná závislost chování žáků na pracovní době obou rodičů.

Stále více se setkáváme s výchovnými problémy dětí, s agresivitou a s disociálním chováním stále mladších dětí. Příčin je mnoho – vrozené předpoklady, dědičné zatížení, postižení jedince. Hlavní vinu na vzniku těchto problémů má však rodina, klima v rodinném prostředí, výchovné metody.


Toulání

Pro normální dítě je domov místem, kde je mají rádi lidé, na které se také může spolehnout. Domov je chrání před hladem, zimou, před cizími lidmi, před prázdnotou. Za běžných okolností dítě z domova neutíká. Mimo domov se setkává s nebezpečím, s neznámými lidmi, je odkázáno samo na sebe a okolnostmi často donuceno ke krádežím či žebrotě, mnohdy dokonce k prostituci. Proto se tuláctví považuje za práh disociálního života.
Za potulkami může být ukryt rozvrat rodiny, zanedbávající péče, týrání či neuspokojivé materiální podmínky. K toulavosti dochází ale i ve spořádaných rodinách.Příčinou může být nuda, prázdnota, ale i počínající psychické onemocnění dítěte. Z vnějších důvodů se jako příčiny tuláctví uvádějí sociálně patologické prostředí, rozvod či rozluka rodičů a nevlastní rodič, dále siroba a opuštěnost dítěte, mimomanželský původ, vady domácího prostředí v bydlení, stravě, v nemoci, v nedostatečném dozoru nad dětmi, značná zaměstnanost rodičů, vliv vrstevníků, sourozenců, spolužáků či party, vliv příkladů z ulice, závady ve školním prostředí, vliv médií a řada dalších.



Toulavost bývá větší na jaře a v létě, a také spíše ve dne než v noci. S rozvojem dopravy se
objevují nové formy toulání, např. jízda tramvají, stopování a další.


Záškoláctví

Důvody záškoláctví jsou často obdobné jako u toulavého dítěte – rozvrat rodiny, alkoholismus, kriminalita, nepříznivé sociální poměry, hrubé fyzické násilí v rodině, to vše doplněno tím, že rodina nemá zájem o dítě a ztrácí nad ním kontrolu. Dítě najde východisko z beznadějné situace a z nároků školního prostředí v záškoláctví. Ve škole začíná lhát, občas bývá přistiženo při krádežích, mnohdy se pohybuje v závadové partě. Právě tato forma záškoláctví hrozí přerůst v prekriminalitu.
Záškoláctví se často objevuje u dětí, na něž rodiče kladou příliš velké nároky. Dospělí naplánují dítěti život a pod pohrůžkou trestu nutí dítě k úspěchu. Dítě z takovýchto poměrů je vnitřně zmatené, plné obav a strachu z možného selhání. Pociťuje zvýšené psychické napětí před započetím každé práce, zvláště té, která je klasifikována. Již předem se obává neúspěchu a následného trestu, což samo o sobě může vést ke zvýšenému množství zbytečných chyb.Tato situace může vyústit až v krizi, kdy se žák začne vyhýbat jakémukoliv dalšímu neúspěchu záškoláctvím.


Agrese

Dětská agresivita se vyvíjí v závislosti na výchovných schopnostech a citlivosti rodičů a pozdějších vychovatelů. Náznaky agresivity se projevují poměrně brzy, když se dítě dostane do konfliktních situací. Je vedeno k omezení fyzické aktivity, musí respektovat příkazy a zákazy a plnit své povinnosti. Zde hrají značnou roli výchovné postupy. Nadměrné užívání tělesných trestů a křik vedou k odporu ze strany dítěte. Namísto útlumu agresivních sklonů je pravděpodobnější, že převezme tyto formy chování od svých rodičů a vychovatelů.
Rodiče vždy ve výchově působí jako vzory jednání. Hádky, násilné útoky na partnera po požití alkoholu – to vše dokáže dítě jen obtížně zpracovat. I když v něm chování rodičů může vzbuzovat odpor, je dost pravděpodobné, že se k němu později v životě bude samo uchylovat.
Pokud se v rodinné výchově vyskytuje hrubé násilí ve zvýšené míře, je považováno za predelikventní faktor. Zvláště kruté zacházení, bezcitná výchova, týrání, stálé ponižování a někdy i sexuální zneužívání dětí vede k trvalému úzkostnému napětí a stupňující se agresivitě.
Pro vývoj dětské agresivity je důležité sociální prostředí dospívajících a jejich postavení v rodině. V zásadě se růst dětské agresivity spojuje se zanedbávající výchovou, s pocity nejistoty a s nedostatkem citového zázemí. V horším případě hraje významnou roli i přímá zkušenost s násilím mezi členy rodiny.


Vandalismus

Vandalské jednání ve věku do 18 let představuje jednu z nejčetnějších forem mladistvé delikvence. I v tomto případě lze vypozorovat příčiny takového jednání ve výchově.
Rodiče, kteří nemají vztah k hodnotám a tradicím a chovají se lhostejně k přírodě, se mohou stát vzory pro své děti. Rovněž zanedbané dítě bude mít častěji sklony k agresivitě a různým formám vandalství.

Prekriminální jednání

Zpravidla se neobjevuje bez předchozích příznaků. U většiny těchto jedinců se rodiče i učitelé setkávají s neposlušností, lhaním, vzdorem, s agresivitou. Tyto děti často ubližují slabším vrstevníkům a mladším dětem. U nejnarušenějších, kteří se opakovaně dopouštějí asociálního či antisociálního jednání, bývá zjišťována značná výchovná zanedbanost. Rodina má velký vliv na dospívajícího a je schopna vhodnou výchovou korigovat, odstraňovat či ovlivňovat vývoj vrozených sklonů.
Pro dospívající je důležité jejich postavení v rodině. Rodiče představují pro dítě vzory pro budoucí vztahy a jednání. Podle příkladu rodičů se dětí chovají správně, jsou-li však rodiče bezcitní a agresivní, často se také děti takto projevují. Cítí-li dospívající nezájem rodičů, cítí-li se odstrčený a méněcenný, chce tento stav změnit. Snaží se na sebe upozornit, prosadit se –
a to formami, které ovládá. Svou autoritu si ve třídách vynucují hrozbami, agresivitou.
Odlišný je obraz delikventů, kteří pocházejí z dobře situovaných rodin, kde oba rodiče pracují, jsou příliš zaměstnaní honbou za vlastní kariérou a na děti jim nezbývá čas. Mladiství tak mají příliš mnoho času jen pro sebe a také ho tráví po svém. Zde se objevuje toulání, vysedávání v restauracích, konzumace alkoholu a také omamných látek.

Jak tohle řešit? Prvním cílem prevence kriminality dětí a mládeže by mělo být zkvalitnění života rodin – mezilidských vztahů, materiálního zabezpečení rodin žijících na hranici životního minima, osvěta v médiích, nezaměřovat se jen na jednorázové kurzy či přednášky, ale soustavně působit na děti i rodiče.


Alkohol v rodině

Vývoj vztahu k alkoholu u dítěte jednoznačně závisí na podmínkách, v nichž žije. Pokud se dítě pohybuje ve společnosti, kde dospělí alkohol nepožívají, obvykle je následuje. Tam, kde je pití běžnou součástí života a zároveň jsou zásoby na dosah, dítě často experimentuje ve velmi nízkém věku. Důležitý je postoj rodičů k alkoholu – ti mnohdy nevědomě vzbuzují u svých dětí zájem o alkohol, např. podporou přípitků, kupováním tzv. rychlých špuntů, pravidelnou konzumací (alkohol patří k večernímu rituálu – sklenička na noc apod.).
Jsou-li rodiče příliš zaměstnáni, nezbývá jim čas na kontrolu dětí, které často tráví volný čas s partou u alkoholu na nejrůznějších večírcích.
Děti alkoholiků mají sklony k agresivitě, kterou často vídávají doma a kterou přijímají jako běžnou součást života.


Odměny a tresty

Aby byla výchova důsledná a účinná, je třeba vybudovat systém odměn a trestů. Každé dítě potřebuje mít určité hranice, které bude respektovat. Hranice mu pomohou orientovat se ve světě, pozná, co je povinnost, význam trestu, odpovědnosti.
Rodiče se mnohdy uchylují pouze k zákazům a trestům. Ty však mají na děti negativní
vliv – vedou k tajnostem a ke lžím, vytvářejí bloky. Smutným důsledkem tělesného trestu je ztotožnění se s útočníkem. Dítě se ztotožní s trestajícím rodičem, zaujme jeho pozici, cítí, že agresivita je správná.
Výchovné odměny a tresty by měly být přiměřené osobnosti dítěte a jeho věku. Výchovné prostředky by měly být rovněž srozumitelné, dítě si musí být vědomo svého přestupku. Je nutno se vyvarovat stálého opakování jednoho postupu, dítě by ho přestalo vnímat jako trest za přestupek, ale bralo by ho jako souzenou nutnost. Nedůslednost v odměnách a trestech uvádí dítě ve zmatek.



DIAGNOSTIKA

Ke zpracování kazuistiky jsem měla nejvíce možností k využití metody dlouhodobého systematického pozorování, jelikož jsem s Věrou chodila 7 let do jedné třídy na gymnáziu. Měla jsem možnost pozorovat její chování v kolektivu, vystupování před lidmi, řešení stresových situací, vztah k učení, k autoritám, ke vzdělání. Sledovala jsem její spolehlivost, svědomitost, pečlivost, ale i loajalitu, solidaritu, ochotu pomoci.
Jako další jsem využila metodu explorační. Zjišťovala jsem Věrčiny zájmy, její náhled na budoucnost, její přání, cíle, sny, vztahy k rodičům, k rodině jako instituci, jak tráví volný čas, její vztah k návykovým látkám. Některé informace nebylo snadné získat, neboť dívka o své rodině velmi nerada mluví.


KAZUISTIKA

Věra se narodila jako první dítě v manželství, které trvalo jen 5 let. Její matka s ní žila
3 roky sama, pak se znovu vdala a po dvou letech – Věrce bylo 10 – se narodilo druhé dítě (Petr).
Matka je náruživá kuřačka a už v prvním manželství nesahala daleko pro sklenku. K druhým lidem je až příliš přátelská, působí spíše jako kamarádka než jako matka – autorita.
S vlastním otcem se Věra nestýká, několikrát se zmínila, že by si chtěla změnit příjmení, které má po něm. S nevlastním otcem měla spoustu sporů, proto byla ráda, že je otec pracovně většinu roku mimo domov.
Matka velmi často nechávala starosti s mladším bratrem na ní, Věra Petra koupala, krmila, později ho připravovala do školy. Sama matka nedělala doma téměř nic, postupem času znovu sáhla po alkoholu.
Na základní škole byla Věra průměrnou žákyní bez obtíží. V 11 letech udělala přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. Prospěch šel jen nepatrně dolů.V kolektivu nebyla příliš oblíbená pro svou suverenitu, také se docela ráda vytahovala kamarádstvím se staršími než byla ona sama.
Asi ve 14 letech začala kouřit a také chodila na nejrůznější alkoholické večírky se svými staršími kamarády. Koníčky nemá, jen na krátkou chvíli se nadchla pro práci s neslyšícími. Ráda navštěvuje koncerty rockových a metalových kapel, ani ne tak kvůli hudbě jako kvůli lidem, které tam potká.
Škola ji příliš nebavila, maturitu chce udělat jen kvůli matce – je to to poslední, co pro ni udělá. V 16 až 17 letech se objevovaly stále častěji absence ve škole, dodatečně většinou omluveny matkou. Za neomluvené hodiny dostala snížený stupeň z chování.
Ve 4.ročníku půl roku nechodila do školy. Utekla z domu, bydlela různě u kamarádů, vyprávěla o bouřlivých alkoholických akcích. Známý byl její kladný vztah k alkoholu, nikotinu a marihuaně. Zdálo se, že nebude připuštěna k maturitě kvůli absencím, ale matka chtěla, aby Věra měla maturitu, a tak všechny tyto průšvihy vyřešila.
Od té doby, co odešla z domu, se tam vrátila jen párkrát kvůli bratrovi. Matka už v té době dost pila a Věra s ní nevydržela déle než 2 dny. Maturitu udělala, na vysokou školu se ani nehlásila, ani se nesnažila hledat práci. Po maturitě hodně střídala partnery, prakticky každý večer byla opilá.
Věra v současné době žije už delší dobu s jedním přítelem a čeká dítě (je jí 21let). Je rozhodnutá domů už nikdy nejít ani na návštěvu. Matka má v současnosti opravdu velké problémy s alkoholem a je viděna neustále opilá.
Věrka by si přála uniknout z civilizace, mít vlastní domek na samotě a žít jen tak s domácími zvířaty, trochu jako poustevník.

POUŽITÁ LITERATURA:

BIDDULPH, S. : Proč jsou šťastné děti šťastné. Portál 1997.
CAMPBELL, R. : Potřebuji tvou lásku. Návrat 1992.
JEDLIČKA, R., KOŤA, J. : Analýza a prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.
Karolinum 1998.
KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. : Vzpoura deprivantů. Makropulos 1996.
KRAUS, B. : Sociální aspekty výchovy. Gaudeamus 1999.
MATĚJČEK, Z. : Po dobrém, nebo po zlém? Portál 1993.
PŘADKA, M. : Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí.
Univerzita J. E. Purkyně Brno1983.
ROGGE, J.-U. : Děti potřebují hranice. Portál 1996.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2646