Německá romantická filozofie
Německá romantická filozofie
Schiller, Goethe, Herder, Novalis
Fichte, Schelling, Hegel, Feuerbach
Johann Gottlieb Fichte /1762 – 1814/
Chudý, díky mecenášům vystudoval, domácí učitel, obdivovatel Kanta, navštívil ho v Královci, Kant mu pomohl se prosadit, místo na univerzitě v Jeně, v Lipsku, v Berlíně, vynikající řečník – Metternich ho obdivoval, nadšen francouzskou revolucí, Napoleon – odpor v něm vzbuzuje, umírá na tyfus
„Filozofii si volíme takovou, jací jsme sami.“
Dílo se zabývá vědoslovím = ve smyslu Kantovy transcendentální dialektiky, filozofii musí zkoumat samotné vědění, ostatní vědy se zabývají konkrétními věcmi
2 filozofické systémy:
1. vychází z věcí a vytváří naše vědomostní představy – senzualizmus, materialismus, dogmatický přístup pro pasivní povahy
2. vychází z myšlení a z něj odvozuje věc – idealismus, pro aktivní, samostatné povahy, jenom tento systém považuje za důsledný, může vysvětlit vědomí
Co je počátkem filozofie?
Počátkem filozofie je myslící subjekt, který klade sebe sama
Rozum je jednotný, vnímání na základě protikladů „JÁ x NE-JÁ“ i já se potřebuje projevit proti něčemu opačnému než je já a vytvoří si vlastní protiklad NE-JÁ = příroda, cosi hmotného, tento děj se nazývá děj podvědomí, JÁ se potřebuje projevit, důvod vzniku NE-JÁ je důvod praktický
JÁ je čistou, nekonečnou činností, potřebuje nějakou mez, nějaký odpor, na které se ta činnost projeví, mimo toto JÁ nic neexistuje /subjektivní idealismus/, musí si samo v sobě vytvářet meze, aby je mohlo překonávat, aby se samo mohlo rozvíjet, NE-JÁ vzniká proto, aby byla možná práce a boj
Etika – 2 možnosti chování
1. nechám se sebou manipulovat, poslouchat vůdce,
2. člověk se snaží být na světě nezávislý na vnějších podmínkách, jedná v souladu s vnitřním svědomím, jít za svým cílem, stále se zdokonalovat
Uzavřený obchodní stát – dospěl k socialistickým myšlenkám, stát řídí výrobu, vše se děje podle plánu, i rozdělování produktů, stát reguluje dovoz a vývoz, ochrana domácího trhu, má výchovnou, kulturní úlohu
Náboženství
„Blaženost je stav štěstí po vykonané povinnosti.“
Kdo blaženost hledá jinde než na tomto světě, tak ji nikdy nedosáhne, neexistuje nadsvětská blaženost, mimo mravní stát světa neexistuje Bůh, pojetí Boha jako duchovní substance je nemožné, pravé náboženství spočívá v radostném konání dobra
Fridrich Wilhelm Joseph Schelling /1775 – 1854/
hlavní představitel německého romantismu, spolužák Hegela, studovali teologii, studuje starověk, historii, obdivuje Kanta a další filozofy, pobyt v Lipsku, seznámil se s přírodovědou /studoval chemii, biologii, medicínu, fyziku/, Ideje k filozofii přírody
Profesorem na universitě v Jeně – setkal se zde s romantiky, působí na něj katolická filozofie, přechází k mysticko-náboženské filozofii, vystupuje proti racionalismu, proti rozumu staví filozofii zjevení
Filozofie přírody = filozofie identity = totožnosti, systém transcendentálního idealismu, vytvořil přechod mezi Fichtem a Hegelem, subjektivně idealistická fil. – Fichte
„Ne příroda je produktem ducha, ale duch je výtvorem přírody.“ - materialistická, ale Schelling pokračuje dále
příroda byla původně duchem, tento duch potom stvořil našeho ducha, mezi přírodou a naším duchem není odlišnost -> filozofie identity = idealismus objektivní i příroda se vyvíjí, vrcholem procesu seberealizace přírody je umění a náboženství
zabývá se otázkou svobody v duchu Spinózově, poznává nutnost, svoboda spočívá v pochopení nutnosti, díky řádu systému zákonitostí – pochopení, řízení se jimi -> dojdeme k pochopení, ve svobodném jednání je spojena svoboda a nutnost subjektu a objektivních okolností /ducha a přírody/ -> prvky dialektiky
Georg Wilhelm Friedrich Hegel /1770 – 1831/
spolužák Schellinga, filozofie, theologie, antika, historie, nadšen fr. revolucí, kritizuje feudální pořádky, po vídeňském kongresu /1814 – 1815/, tendence obnovovat feudalismus, Hegel se vzdává revoluce, stává se obhájcem a státním filozofem Pruska, apologeta pruského státu
Fenomenologie ducha: fenomen = jev, zkoumá evoluci lidského vědomí, člověk si začíná uvědomovat sám sebe vzniká vědomí, až po rozvoj věd = učení o jevech našeho vědomí
Encyklopedie filozofických věd: vykládá svůj systém, obj. idealismu, dialektickou metodu
Podstatou světa je absolutní idea, která se neustále vyvíjí, reálný svět je jejím projevem, bytí = vědomí, jsou totožné, totožnost = proces sebepoznávání ideje
Dialektická metoda – vývoj ideje
1. etapa = teze
idea je v oblastí jí nejbližší, v oblasti čistého myšlení, projevuje se v log. Kategoriích, pojemch, operacích, tuto etapu zkoumá logika
2. etapa = antiteze /1. negace/
popření 1. stupně, idea se dostane do prostředí, která jej jí naprosto cizí, dostává se do jinobytí = příroda, idea se stále vyvíjí, příroda se nevyvíjí, příroda je důsledek změn, tuto etapu zkoumá filozofie přírody
3. etapa = synteze /2. negace/ = negace negace
idea se dostává opět do duchovní sféry do filozofie dějin, filozofie společenského vědomí, vtěluje se do určité doby, společenství, je ve stavu bytí o sobě a bytí pro sebe
zkoumá to filozofie ducha
oproti 1. fázi je obohacena vývojem, má širší záběr, tento proces by měl být nekonečný a idea by se měla dále vyvíjet, ale idea dospívá k vrcholu, že se vtělí do německého národa, do německé filozofie
rozpor mezi dialektickou metodou a systémem, idea podle něj proces poznání dokončuje = vtělení
Věda o logice, Dějiny filozofie, Filozofie dějin, Estetika
Ludwig Feuerbach /1804 – 1872/
Docentem filozofie na univerzitě v Erlangenu, vyhozen za anonymní knihu Úvahy o smrti a nesmrtelnosti, v mládí stoupencem Hegela = mladoheglovec, později Hegela kritizuje a přechází od idealismu na materialismus, hlavním předmětem zkoumání má být člověk = antropologismus, člověk = zásadní téma filozofie, bytost především biologická /smyslová, tělesná, přírodní/
Metafyzický materialismus, zavrhl Hegelovu metodu = dialektika
Senzualista, empirik, věci nazírá, prostředí působí na subujekt, ten se je snaží pochopit, nedochází k vzájemnému působení = nazíravý materialismus
V pojetí společnosti idealista, prvně chce měnit myšlení, pak společnost, společnost chce vysvětlit principy antropologie, na všechno aplikuje antropologii, neviděl všechny typy souvislostí
Člověk vždy snil o dokonalých vlastnostech, člověk se rozdvojil, sám sobě si svojí podstatu odcizuje, promítá ji mimo sebe a vytváří si představu Boha = idealizovaný člověk, podle něj nesprávné, člověk by měl odcizenou podstatu navrátit sám sobě, nejdůležitější vlastnosti /pocity, emoce/ vtělil do Boha, měl by si je vzít zpátky, místo náboženství lásky k Bohu, by mělo být náboženství lásky k lidem = láska „já a ty“, cílem je dosažení štěstí, ale lidé se k sobě musí chovat pěkně
Ke kritice Hegelovy filozofie, Podstata křesťanství
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát