K.J.Erben - filmová Kytice
Kytice
Autoři scénáře: Miloš Macourek, F. A. Brabec Hudba: Jan Jirásek
Dramaturgie: Deana Jakubisková, Bedřich Ludvík Zvuk: Jiří Klenka
Střih: Boris Machytka
Filmová verze Erbenovy Kytice na mne zanechala hluboký dojem. Sugestivní pojetí a mnohdy až bizardní podání celého díla vytvářely prostředí, v němž se naplňovaly tragické lidské osudy. Podmanivě natočené scény ještě podpořil ponurý rytmus hudby.
Sedm vybraných balad ( Mateřídouška, Vodník, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Dceřina kletba, Štědrý den ) je představováno podle ročních dob. Od jarně laděné Kytice až po zimu ve Štědrém večeru. Jednotlivé oddíly spojuje dohromady sedm svící. Ty postupně zhasínají a symbolizují nejen ukončení jednotlivých příběhů, ale i smrt ve většině z nich. Další je postava mladého flétnisty. Chlapec se vždy objeví jen jako přelud hrající na píšťalu. Posmutnělá melodie jako by smiřovala všechny postavy s jejich osudem a myšlenkou, že po vině vždy následuje trest. Do děje zasáhne jen v baladě Zlatý kolovrat.
V Kytici hraje velkou roli čas, někdy neúprosně utíká ( jako při setkání matky s dcerou ve Vodníkovi ), jindy jako by se zastavil ( když matka v baladě Polednice prokleje své dítě a hodiny přestanou tikat ).
Autoři si pohráli s barvami a mnohdy změnili jejich význam. Upoutalo mě zvláště to, že všechny dívčí hrdinky byly mladé, nevinné a oblečené v bílých šatech. Bílá by měla být barvou štěstí a přesto zde symbolizuje krutost osudu. Právě jemnost děvčat ještě více stavěla do kontrastu život a smrt. Život je křehký a kdykoli může skončit – to nezáleží na lidech.
Kdybych měla porovnat verše s originálním Erbenovým dílem, řekla bych, že autoři zachovali původní podobu balad. Dějové pasáže byly v řeči vynechány a nahrazeny filmovým záběrem umožňujícím divákovi, aby si sám domyslel, co se stalo. Naopak dojmy, pocity a názory jednotlivých postav byly vyřčeny zřetelně a ve stejné podobě jako v knižním díle.
Kytice - Tato úvodní část proběhla již za titulků a měla uvést diváka do děje. Bylo zde jen ve zkratce a symbolicky popsáno osiření tří dětí. Na hrobě se potom rozrostly mateřídoušky ( ve filmovém zpracování vřes ). Jednalo se o duši matky vracející se ke svým dětem. Hned od úvodu byla naznačena tragičnost a neovlivnitelnost osudu.
Vodník - Zde jsem objevila několik nesrovnalostí. Erbenův Vodník ( Dan Bárta ) byl krutý až nelítostný, ale ve filmové podobě po zabití děťátka sám pláče nad svým činem. Zřejmě chtěli autoři zvýraznit rozdíl mezi pozemským a nadpřirozeným světem a nepochopení mezi nimi. Po příchodu mladé dívky ( Linda Rybová ) do jezera Vodníka opouští všechno živé a zůstává mu jen láska k jeho nové ženě. Tragédii zde spíše způsobila matka ( Jana Švandová ) neuznávající lásku dcery k jiné bytosti než k člověku.
Svatební košile - Ve svatební košili jsem nenašla mnoho odlišností. Autorům se podařilo zachytit jakýsi romantický horor. Za dívkou ( Klára Sedláčková ) přijde její chlapec ( Karel Roden ), který zahynul ve válce. Chce ji zatáhnout do záhrobí, ale dívčina víra v Boha je pevná a díky ní vítězí i nad umrlcem ( Jiří Schmitzer ). Střetává se zde pozemský život se záhrobním.
Polednice - Balada u mne vyvolávala úsměv. Vždyť Polednice ( Boleslav Polívka ) měla být malá, shrbená a zde se objevila jako nějaké obludné monstrum. Koná to oč je žádána bez ohledu na smysl přání. Další rozdíl byl v tom, že zemřelo jen dítě. Matka ( Zuzana Bydžovská ) sice trpěla pocitem vinny, ale k sebevraždě se neodhodlala.
Zlatý kolovrat - Jediná balada s tragickým průběhem ale optimistickým koncem. Příběh byl založen na kontrastu duše a těla. Lidé mohou být zevnějškem stejní a pokud je posuzujeme pouze podle vzhledu můžeme se splést, kdežto povaha každého člověka je jiná a nezaměnitelná. Bylo zde ukázáno, že i osud je někdy spravedlivý ( ať dříve či později ).
Dceřina kletba - Matka ( Věra Galatíková ) a dcera ( Alena Mihulová ). Jediná balada, jež mne moc nezaujala. Snad proto, že všechno se odehrávalo v náznacích. Na začátku dopadala bílá peříčka a přes dveře matčiny ložnice bylo naznačeno milování dcery s jejím chlapcem. Najednou nastal obrovský časový posun, protože dcera mluvila o zabitém holoubátku ( zabila dítě, jež porodila a trpěla pocitem viny ). Hrdinka byla také lehce mentálně postižená, ale protože chápala krutost svého osudu, raději zabila své dítě a nakonec i sebe. Zde se opět projevila obrácená úloha bílé barvy, když na šibenici dopadaly bělostné sněhové vločky a vyjadřovaly jakousi melancholii a smutek.
Štědrý večer - Jediná výraznější odchylka od Erbenova originálu. Dvě dívky si prosekají díru v ledu a nahlíží do své budoucnosti. Jedna vidí, že se vdá a druhá naopak temno a smrt. Do roka ( podle Erbena ) měla zemřít mladá dívka, ale místo ní zemřela stařena ( Stella Zázvorková ). Tuto baladu autoři využili pro ukončení filmu tím, že do kostela s hořícími svícemi vešel chlapec s píšťalou, začal foukat vítr a padat listí a on otevřenými dveřmi odcházel. Čímž se jakoby uzavřel koloběh lidského života.
V koncovém epilogu se všechny postavy sejdou při masopustním křepčení. Průvod masek projde krajinou a všechny postavy se najednou jeví jako lidštější. Připomnělo mi to jakési uklidnění na závěr, aby člověk neodcházel s pocity hororového díla, ale získal přívětivější dojem.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát