Alexander Veliký (Makedonský)
Historie Alexandra začíná v možná v roce 359 př. Kr., kdy se k moci dostal král Filip II. Makedonský,který syna Alexandra připravil na jeho slavnou budoucnost, v roce 357, kdy si Filip vzal za manželku Olympii Moloskou, Alexandrovu matku,v r.356, kdy se Alexandr narodil, 340, kdy poprvé, byť jako regent vládl Makedonii, když Filip „sjednocoval“ a „poznával“ Řecko, nebo konečně v roce 336, kdy byl Filip zavražděn svým osobním strážcem Pausanisem během oslavy, není však pochyb, že je jedním z lidí, kteří doopravdy změnili svět až dodnes.Zázračné dítě: Již jako dítě byl zvláštní.Odmalička se živě zajímal o drama, hru na flétnu, lyru a poezii. Vyspěl brzy a již od pěti let měl svého osobního učitele jménem Leonidas, což byl jeden z příbuzných z matčiny strany. Leonidas vyučil Alexandra základům etiky a disciplíny.V sedmi letech získal Alexandr zkušenějšího učitele, kterým byl Lysimachus.Ten ho naučil oceňovat umění , navíc si získal přízeň krále tím, že mu přezdíval Pelleus, Alexandrovi říkal Achilleus a sám sebe v žertu nazýval Phoinix, jak se jmenoval tutor Achillea z trojské války. Filip a Olympie brzy poznali obrovské duševní možnosti malého Alexandra, a proto už v jeho věku třinácti let jako učitele najali nejvěhlasnějšího z řeckých filosofů, Aristotela. U Aristotela se Alexandr učil filosofii, etiku, politiku a lékařství, což pro Alexandrův pozdější život bylo vše nesmírně důležité. Alexandr se však měl v pozdějším věku s Aristotelem jednu neshodu,zatímco Aristoteles pokládal neřeky za barbary, Alexandr si přál spojit všechny národy světa do jednoho nadstátu s Makedonci v čele.Jako třináctiletý již projevoval velmi silnou vůli, schopnost se prosadit, např. Bucephalos ( Podle legendy si ve třinácti letech sám zkrotil koně) .V roce 340, když mu bylo 16 let, Filip odcestoval do Byzance bojovat s rebely, Alexandr zůstal doma jako regent, s mocí vládnout krále Filipa, což dokazuje, že již byl vycvičen v bojišti, už sám vyhrál souboj s nepřítelem. Na severu Makedonie vypuklo povstání, které Alexandr potlačil, rebely zahnal na sever a založil řeckou kolonii Alexandropolis.Alexandrova rodina: Rodina, ve které vyrůstal zjevně nebyla ideální, Alexandr sám vycházel daleko lépe s matkou než s otcem, Filip ponižoval Olympii, protože to nebyla čistá Makedoňanka ,rozhodl se podruhé oženit.Během oslavy svatby se svojí druhou ženou, Kleopatrou, její otec pronesl před Alexandrem nevhodnou poznámku, Alexandr se rozčílil, hodil po něm bronzovým pohárem vína, podle některých tvrzení ho zabil.Filip, opilý vínem, které stejně jako Alexandr pil rád a hodně, se rozběhl ve vzteku na Alexandra a chtěl ho praštit, ale opilý upadl a ztropil ostudu. Alexandr se mu po právu vysmál, že ten, který chce se svojí armádou projít celou Asií, nedokáže přejít místnost, aniž by upadl.
Od té doby až do Filipovy vraždy roku 336 byli rodina jen formálně, každý žil jinde a nestýkali se , když to nebylo nevyhnutelně nutné.Někteří tvrdí, že Olympie měla ve vraždě Filipa prsty.Alexandrova armáda: Základ Alexandrovy armády tvořila tzv. Makedonská falanga, kterou vytvořil Filip II., který v mládí strávil nějaký čas v Řecku jako zajatec, takže si osvojil základní vlastnosti a nedostatky řecké armády. Makedonská falanga měla 8 až 20 řad, její hlavní zbraní byly oštěpy, dlouhé 12 - 18 stop = 4 až 6 m.
Když byly drženy svisle, nebylo vidět, co se děje v řadách vzadu, ani velikost a síla vojska za první řadou. V bojové vodorovné pozici zase tvořily hustou zeď ostrých hrotů, kterou bylo jen těžké rozbít, nablízko pak měli vojáci ve falanze krátké meče.V armádě chodilo také menší množství lučištníků, charioty, lehká jízda a pár těžkooděnců. Hlavní na armádě bylo to, že byla profesionální, dobře placená, nebyli to prostě rolníci, kteří by museli v létě domů na žně, byli skvěle vycvičení a neustále s někým bojovali, což jim dodávalo převahu i nad daleko většími nepřáteli.Také měli osvojené některé základní manévry, což zjednodušovalo užívání taktiky a zefektivňovalo možnosti útvaru.Po Filipově smrti se dostala Makedonie do problémů.Na severu se vzbouřili rebelové, kteří konečně dostali příležitost odtrhnout se pryč, na jihu zase byla Řecká města, kteří neměli Makedoňany příliš v lásce, Filipovi odpřísáhli spojenectví, protože byl silnější, ale teď se rozhodovali, jestli to samé mají udělat i pro mladíka, kterému se, jak se zdálo říše rozpadala pod rukama. Generálové Alexovi navrhovali, aby se dohodl s rebely a uzavřel příměří s městy, ale ten mśto toho zaútočil na rebely, bleskovou akcí je vyhnal na sever, než uběhl měsíc, stál před řeckými městy, která dostala volbu, mohli si rozmyslet a vrátit se.Thébané poslali jako odpověď malý oddíl vojáků, který ale odrazili Alexandrovi lukostřelci, druhý den ráno Alexandr na Théby zaútočil, městem proletěl jako smrtící vítr a srovnal je se zemí, obyvatelstvo eliminoval na pár otroků, zbytek byl zabit v boji.Ostatní města si to rozmyslela své rozhodnutí opustit Makedonii a přísahala Alexandrovi věrnost.Když byl v Athénách, nechat si potvrdit status quo, dostal věštbu od Athénské věštkyně:“Můj synu,ty jsi nezranitelný.“To bylo to, co chtěl Alexandr slyšet, roku 334 vyrazil na obrovské křížové tažení proti malé Asii.Věštba byla pro Alexandra vskutku příjemná, potvrzovala jeho božství, on sám věřil , že je potomkem bohů, Amonia a Dia, jeho rod prý měl mezi předky Herakla, po věštbě se nebál, že by se mu mohlo v bitvě něco stát, byl si sebou dokonale sebejistý.Navíc mu to pomáhalo ještě v jedné, velmi speciální věci: Makedoňané by se nikdy neklaněli před králem, bylo by to pro ně pokořující, ale klanět se před bohem to bylo něco jiného ...Důvodů pro Alexandrovu výpravu do Asie bylo několik. Vysvobození národů z tyranie - je pravda, že většinou vítali obyvatelé Alexandra jako osvoboditele, navíc zemřel dříve, než mohl lidi zklamat, což je jedna z příčin jeho úspěchu. Jeho tažení bylo také odplatou za Řecko-Perské války. Jeho osobním přáním však bylo vidět Kruhový oceán, který podle Aristotelova učení obepínal celý svět.Roku 334 poprvé bojoval s Perským králem Dáreiem třetím, porazil ho v tvrdém boji,ale Darius samotný unikl.Poté Alexandr putoval na jih Perskou říší, osvobozoval řecká města od Perské armády, obrátil se k městu Gordion,kde byl gordický uzel, legenda pravila,že kdo ho rozváže,stane se králem malé Asie.Alexandr prý uzel přeťal ranou svého meče, čímž splnil podmínku, s tímto znamením pokračoval dál .Roku 333 potkal Alexandr Dareia znovu, tentokrát u města Issus, přestože Perské vojsko několikrát přečíslovalo Makedoňany, úzké bojiště dalo Alexandrovi výhodu postavení a opět Peršany porazil.Dáreios sice unikl, ale nechal za sebou svůj válečný stan i svojí rodinu.Pochod pokračoval na jih podél Fénických přímořských měst, která se jedno po druhém bez boje vzdávala, až na Tyros, který byl postaven na ostrově a tudíž byl považovaný za nedobytný z pevniny.Během pětiměsíčního obléhání nechal Alexandr zasypat úžinu mezi ostrovem a kontinentem, čímž učinil z Tyru nejdříve suchozemské město, vzápětí potom trosky suchozemského města. Mířil stále k Egyptu, až prošel celou tuto část Egejského pobřeží.
Do Egypta vstoupil roku 331, Egypťané se dobrovolně vzdali a zvolili ho faraónem, ve věštírně v poušti mu bylo řečeno, že je synem Amonia a Dia a že je mu souzeno vládnout světu. Na své zastávce založil nejdůležitější město se jménem Alexandria (celkem bylo Alexandrií asi deset), které se mělo stát kulturním a vědeckým centrem říše, v knihovně bylo přes 70000 svitků, Zoo, hvězdárna, atd. V Egyptě také dostal několik dopisů od Dareia, který mu slíbil dodržení nových hranic a přidání některých dalších provincií, když Alexandr skončí válku.Byl zdvořile odmítnut a Alexandr se ještě roku 331 vrátil z Egypta, aby si Dáreia našel.Našel si ho na pláních Gaugamel a zdrtil Dareia naposled v bitvě u Arbely.(331)Dareios o vlas unikl, ale toto vítězství bylo rozhodující, Alexandr nechal rozeslat do měst zprávu, že je králem Asie, že již není Perských nepřátel.Zajal Babylon a Susu, kde získal velké bohatství v drahých kovech, které použil na razení mincí, na kterých byl Herakles, jehož podoba s Alexandrem nebyla náhoda, ale předem promyšlený tah. Mocí si podrobil Persepolis, poslední vzdorující Perské město, pobyl tam čtyři měsíce, po čemž dal královský palác spálit.
V roce 330 bylo vzneseno několik udání na nejvyšší Alexandrovy velitele, že se ho snaží zabít.Bylo umučeno a zabito několik vysokých důstojníků, mezi nimi Alexandrův přítel Philotas.
Navíc Alexandr během jedné z divokých piek probodl kopím svého dobrého přítele Cleita.Když se probral z kocoviny a zjistil, co udělal, opil se a chtěl spáchat sebevraždu, stal se z něj paranoik, mnoho lidí se obávalo jeho nebezpečného vzteku.
Když po několika stech kilometrech honby našel Dareia, byl mrtvý, zavražděný vysokým perským satrapou Bessou.
Alexandr dal Dareiovy vrahy popravit a dal perskému králi skutečně královský pohřeb.
Jak se armáda vzdalovala od Makedonie, i styl cesty se měnil.Alexandr si začal dávat okázalé pocty po vítězstvích, jak to bylo zvykem v Persii, ale ne v Řecku ani v Makedonii, nechal se obklopovat více Řeckými a Perskými úředníky, dával Peršaanům vyučování řeckých a makedonských dějin, jazyka, kultury, sám se oženil s perskou tanečnicí Roxanou, dělal vše proto, aby smazal rozdíly mezi Makedoňany a ostatními, což se Makedoňanům moc nelíbilo, očekávali větší výhody a začínali být trochu nespokojení. Roku 327 Alexandr dává povel vyrazit do Indie. Než vyrazil do Indie, zúžil Alexandr armádu, propustil některé vojáky, kterým se dál nechtělo, doplnil je čerstvými zásobami Perských vojáků, které nabral.
Nejdůležitější z Alexandrových bojů v Indii byl proti náčelníkovi Porovi, jednomu z nejmocnějších vojevůdců v Indii vůbec.Boj se udál v dramatickém stylu na řece Hydaspes za velké bouřky, mezi hromy se neslo troubení slonů, které viděli Alexandrovi vojáci poprvé v životě, ale opět dosáhli vítězství. Jako s ostatními vůdci, které porazil,dohodl se A. s Porem na statutu quo, dokonce mu trochu rozšířil území. Alexandra samotného na této bitvě velice ranila ztráta jeho milovaného koně Bucephala, kterého si získal ve třinácti letech, nechal založit město, které neslo Bucephalovo jméno na jeho památku. Cílem výpravy bylo dosáhnout ústí řeky Gangy, která se měla vlévat do kruhového oceánu, ale vojáci, kteří po bitvě s Porem slyšeli o mocných indických národech , žijícćh u Gangy ztratili chuť, tak se Alexandr rozhodl jít podél řeky Hydaspesu a Indu kde doufal, že uvidí jižní okraj světa.
Cestovali na vorech, ale jednou za čas zastavovali, aby doplnili zásoby, nebo zaútočili na vesnice kolem řeky.V jednom z bojů byl Alex zraněn, když mu šíp proletěl brněním do břicha, ale byl zachráněn, neboť pro něj v rozhodující chvíli přijeli velitelé a odvezli ho z boje.Také občas potkali moudré muže, s nimiž vedl Alex dlouhé hovory, čímž se proslavil po Indii nejen jako dobyvatel, ale i jako vzdělaný muž. Ústí Indu dosáhli Makedonci roku 325 a Alexandr dal rozkaz vrátit se domů. Na cestu zpět se armáda rozdělila na dvě části.Jedna šla s Alexandrem po souši pouští, generál Nearchus velel posádkám lodí, které dopravovaly zbytek vojáků.Alexandrova posádka ztratila v poušti téměř tři čtvrtě vojáků, ale ti, co došli zpět dostávali hrdinské pocty za statečnost. V roce 324 Alexandr prohluboval asimilaci obyvatelstva, uzavřel mnoho sňatků mezi makedonskými vojáky a peršankami,sám si vzal Staterii, jednu z dcer Dareia.Na jaře toho roku zemřel Alexandrův nejlepší přítel Ecthbana na chřipku, rok po něm, po cestě do Babylonu zemřel na stejnou nemoc i Alexandr.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát