Vývoj počítačů
Historie počítačů
První počítače vznikly během 2. světové války v USA jako produkt vojenského výzkumu. Z několika nezávislých skupin byl nakonec nejúspěšnější tým, který pracoval od roku 1943 na Pensylvánské universitě ve Philadelphii pod vedením J. Mauchlyho a J.P. Eckerta v létě 1945 uvedl poprvé do provozu elektronkové monstrum chlazené dvěma leteckými motory a nazvané ENIAC. K četným předchůdcům jeho tvůrců lze počítat francouzského filozofa a matematika Blaise Pascala (1623 -1662), který jako první sestrojil mechanický sčítací stroj, dále známého průmyslníka Jacquarda, který kolem roku 1800 poprvé v praxi použil programové řízení, když zvolil děrné štítky s naprogramovaným vzorem látky pro řízení tkalcovského stavu. Se skvělou myšlenkou spojení mechanických výpočetních pomůcek a programově řízených strojů jako první přišel anglický matematik Charles Babbage (1791-187I). Roku 1834 navrm programově řízený mechanický číslicový počítač, který nazval Analitical Engine. Stroj měl být vybaven aritmetickou jednotkou, pamětí pro 1000 padesáticiferných čísel, vstupem z děrných štítků a výstupem na primitivní tiskárnu. Programování se mělo provádět pomocí Jacquardouých děrných štítků, jeho princip se u ničem podstatném nelišil od programování dnešních počítačů. Z důležitých předchůdců nutno ještě jmenovat amerického průmyslníka Hermana Holleritha, který na přelomu l9. a 20. století začal v masovém měřítku prosazovat děrnoštítkové stroje (později založil firmu IBM). V období těsně před druhou světovou válkou byl vynález počítače již na spadnutí, výzkumné práce probíhaly souběžně v USA (nezávisle na několika místech), v Anglii i v Německu (některými prameny je za konstruktéra prvního fungujícího počítače považován Němec Konrád Buse).
Počítače se tradičně klasifikují podle tzv. generací. První a druhá generace - to je počítačová prehistorie. V první generaci (zhruba do roku 1956) se jako stavební prvek používaly elektronky, které byly u druhé generace (1956-1964) nahrazeny tranzistory. Geniální vynález integrovaného obvodu neboli čipu - miniaturní, velmi komplexní elektronické součástky - byl v konstrukci počítače poprvé využit firmou IBM, a to u počítačové řady System / 360, uvedené na trh v dubnu 1964. IBM System/360 zahájila třetí generaci a současně novověk počítačové éry. Přechod k integrovaným obvodům neznamenal jen miniaturizaci a zvýšení výkonu, ale též hospodárnější výrobu a tedy výrazné zlevnění počítačů. Od poloviny 60. let začalo počítačů ve všech odvětvích ekonomiky velmi rychle přibývat.
V mnoha jiných případech tomu tak ovšem není. Kromě "počítače ve středisku" se trh dožadoval "počítače pro jednoho člověka" - levnějšího stroje, který by byl dost malý a dost jednoduchý, aby jej mohl obsluhovat jediný člověk a navíc nespecialista . Částečné řešení nabídly koncem 60. let společnosti Digital a Hewlett-Packard, které zavedly novou kategorii tzv. minipočítačů. K jejich obsluze skutečně stačil jediný člověk, jeho kvalifikace však nadále musela být poměrně značná, počítač byl stále tvořen několika rozměrnými plechovými skříněmi a jeho cena byla nejméně desetinásobkem ceny kvalitního osobního auta. Podstatným přínosem minipočítačů bylo ovšem to, že zavedly do všeobecného používání obrazovkový terminál, tedy obrazovku spojenou s klávesnicí.
Zájem o počítače začal v Americe prudce růst od poloviny 60. let. Rozhodujícím faktorem byl vývoj nových elektronických součástek - integrovaných obvodů (čipů). Kalifornská firma Intel dosáhla jako první hustoty integrace 1000 tranzistorů na čip, nezbytné k sestavení tzv. mikroprocesoru, tedy řídicí jednotky počítače. Stalo se tak roku 1971. O tři roky později uvedl Intel na trh vylepšený model mikroprocesoru, nazvaný 8080. Procesor 8080 se stal základem prvních osobních počítačů. Ty však neoslovily široký spotřebitelský trh, šlo v podstatě o drahé hračky pro domácí kutily; bez běžné klávesnice (ovládaly se vyťukáváním číselných kódů na sadě tlačítek, obvykle demontované z běžné kalkulačky), bez obrazovky (připojovaly se k televizoru), téměř bez praktického využití, navíc stále ještě velice drahé; tohle nebyl produkt pro širokou veřejnost. Ten měl teprve přijít.Jakobs a Wozniak sestavily prvních padesát kusů počítače Apple I. Intel, v oblasti osmibitových procesorů částečně vytlačený konkurencí, nabral rychle ztracený dech. Roku 1978 vyrobil první šestnáctibitové mikroprocesory, modely 8086 a o rok později 8088. Jejich rozsáhlé možnosti na jedné straně a stále zřetelnější obrovské perspektivy trhu osobních počítačů na straně druhé se staly rozhodujícím impulsem pro nejvýznamnější počítačovou firmu vůbec - pro IBM. Roku 1981 předvedla světu svůj první osobní počítač, nazvaný prostě IBM PC (PC -"personal Computer).
Rychle následovaly zdokonalené modely PC/XT (1983) a PC/AT (1984). IBM PC/AT byl postaven na další novince Intelu, procesoru 80286. Téměř k nerozeznání se už podobal dnešním pécéčkám.
Zákazníci se začínají vice starat o software ne ž o hardware.Uživatelé na celém světě investovali do programů astronomické sumy. Softwarové firmy zaznamenaly hlavní boom během 80. let. Tehdy vzešla hvězda těch nejlepších a nejznámějších - Microsoft, Lotus, Autodesk, Ashton - Tate, Symantec, Borland, Novell, Sté, Aldus, Adobe Systems.
Microsoft představuje podobný příběh amerického snu jako Apple. Jeho spoluzakladatel a šéf Bill Gates zahájil svou kariéru dobře napsaným a ještě lépe prodaným překladačem jazyka BASIC pro osmibitové mikropočítače. Microsoft, firma, kterou Gates založil společně s Paulem Allenem, obdržel rozhodující impuls k cestě vzhůru, když získal zakázku od IBM na operační systém pro IBM PC. Operační systém je základní program, bez něhož počítač nefunguje; kolik prodaných PC (od IBM i od jiných výrobců), tolik prodaných systémů MS-DOS.
Dalším rozhodujícím úspěchem Microsoftu je program Windows, tzv. nadstavba nad systémem DOS neboli grafické uživatelské rozhraní. Další zvyšování výkonu PC (procesor Intel 80386 v roce 1985 a 80486 v roce 1989) spolu s Windows vedlo k tomu, že rozdíly mezi platformami PC a Apple se v druhé polovině osmdesátých let značně zmenšily.
Na trhu se začali výrazně prosazovat přenosné počítače, nejprve pod názvem portable (cca 10 kg), později laptop nyní notebook subnotebook Na jaře 1993 předvedl Intel svůj nový - již 64-bitový – procesor Pentium. V srpnu 1995 byly osobní počítače osazené procesorem Pentium považovány za mírný nadstandard, 486 za standard, vše ostatní je zastaralé. Ještě toho roku Intel předvedl nový procesor Pentium Pro. Procesory Intel dnes nejsou jediným základem osobních počítačů; přesněji řečeno, pokud až dosud bylo možné definovat PC pomocí procesoru Intel (popř. s ním kompatibilního), nadále to již není pravda. Kromě architektury Intel se na trhu začínají výrazněji prosazovat i počítače postavené na procesoru K 7 (výrobce AMD) a velkou naději na úspěch má i procesor PowerPC, společný projekt firem IBM, Motorola a Apple. Výraznou charakteristikou dnešních osobních počítačů jsou jejich multimediální možnosti - tedy schopnost práce nejen s klasickými textovými a grafickými daty, ale též se zvukem a obrazem. K běžným doplňkům počítačů dnes patří zvuková karta s hlasovým syntezátorem, fax i modem, často najdete v PC zabudovaný rozhlasový či dokonce televizní tuner. Velký důraz se rovněž klade na možnost připojení k počítačové síti, ať už k lokální (LAN), nebo k rozsáhlé komunikační síti (Internet, CompuServe, Microsoft Network apod.). Dnes je doba oproti starým počítačům giganticky výkonných procesorů, řadičů, pamětí a chipsetů. Například první pécéčko bylo osmibitové, ale moderní zvukové karty jsou již 124 bitové. Po procesoru pentium pro, nastoupilo pentium II, přezdívané Klamath, po delší pomlce Intel vyrukoval s další novinkou, Celeron, potom Pentium III a jeho levnější verze Celeron se sběrnicí PPGA.
Další firmy, jako AMD a CIRIX. AMD se proslavila především svým procesorem AMD K6, potom K6 2, K6 3, nyní však vrhla na trh nový procesor K7, to je procesor Athlon, a jeho levější verze Duron.
V odvěkém boji Intelu a AMD, teď má navrch především AMD, především procesorem Athlon, který jako první dosáhl magické hranice 1 GHz, Intel na to reagoval o něco později, asi týden, svým procesorem Pentium III, na 1 GHz, přestože nemohl uspokojit poptávku po takto výkonných procesorech, vrhl na trh ještě procesor Pentium III na 1,13 GHz, a další novinkou je procesor Pentium IV.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát