|
To be, or not to be – that is the question: – Whether ‘tis nobler in the mind to suffer The slings and arrows of outrageous fortune, Or to take arms against a sea of troubles, And by opposing end them? – To die, - to sleep, – No more; and by a sleep to say we end The heart-ache and the thousand natural shocks That flesh is heir to, - ‘tis a consummation Devoutly to be wish’d. To die, - to sleep; - To sleep! perchance to dream: - ay, there’s the rub; For in that sleep of death what dreams may come, When we have shuffled off this mortal coil, Must give us pause: there’s the respect That makes calamity of so long life. | Žít, nebo nežít – to je, oč tu běží: zda je to ducha důstojnější snášet střely a šípy rozkácené sudby, či proti moři běd se chopit zbraně a skoncovat je vzpourou. Zemřít – spát – nic víc – a vědět, že tím spánkem skončí to srdcebolení, ta stará strast, jež patří k tělu, to by byla meta žádoucí nade všechno. Zemřít – spát – Spát! Snad i snít? Á, v tom je právě háček! To, jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem, to, to nás zaráží. To je ten ohled, jenž dává bídě s nouzí dává sto let žít. |