V roce 1976 bylo v nakladatelství Československý spisovatel rozhodnuto zařadit do edičního plánu nové vydání Babičky spisovatelky Boženy Němcové. Tuto knihu nakonec vydalo toto nakladatelství v Praze roku 1989 jako svou 5 842. publikaci. Kniha je krásně ilustrovaná panem Vladimírem Tesařem a výtvarným redaktorem Pavlem Hrachem.

Božena Němcová v těžkých dobách pro ni i pro rodinu se pouští do zpracování vzpomínek z dětství. Výsledkem je její nejznámější dílo povídka Babička, kterou napsala v roce 1855. Únik z tvrdé skutečnosti však nebyl jediným důvodem, který ji podnítil k jejímu napsání. Němcová chtěla popsat lidový život se všemi zvyky, pověrami a způsoby venkovského lidu. Přitom Babička není dílo životopisné, Němcová s různými fakty zacházela velmi volně. Děj umístila do ratibořického údolí, vystupují zde různé postavy soustředěné kolem babičky ne Starém bělidle.

Děj povídky začíná příjezdem babičky na Staré bělidlo. Babička je srdečně uvítána hlavně vnoučaty. Babička byla pro ně nejkrásnějším a nejlepším člověkem na světě. Znala odpověď na všechny otázky zvídavých vnoučat. Často jim vyprávěla příběhy z venkovského života. Chodívala s nimi na procházky po okolí. Z babiččiných zvyků, z jejích přísloví a pořekadel učily se děti lidové moudrosti. Babička byla také první, kdo zasadil do jejích duší semínko zájmu o rodnou zemi a o její lid. Rovněž všichni lidé z vesnice ji měli rádi. Chodila s dětmi také na delší procházky do myslivny nebo do mlýna. Jednou v altánku se setkali s paní kněžnou, která ji s vnoučaty pozvala na zámek. Kněžna se od babičky dozvěděla o životě lidí na vesnici.Babička se také přičinila k tomu, že i ti nejchudší dostali práci. V neděli chodívala s Barunkou do kostela, někdy na pouť. Snažila se pomoci bláznivé Viktorce, která bydlela v lese a bála se lidí. Do vesnice chodila jen tehdy, kdy měla velký hlad. Když Viktorka zemřela, babička ji ustrojila květinami. Sama později ucítila, když její život se chýlil ke konci. Když na jaře jednoho dne vykopali a spálili starou jabloň, zemřela.

Babička je ústřední postavou vyprávění. Stává se nositelkou nejlepších lidových vlastností. Její moudrost pramení ze zkušeností těžkého života poddaného lidu, k němuž sama bytostně patří. Od prvního okamžiku si získává srdce dětí. Nerozmazluje je, přijímá jejich myšlenky. Vede svá vnoučata k všestrannosti a učí je skromnosti. Zná cenu práce, a proto chová k tělesné práci úctu. Obraz babičky je prodchnutý hlubokou činorodou láskou k rodné zemi, jež vštěpuje svým vnoučatům.

Základ tvoří dvě dějové linie. První vypráví o životě na Starém bělidle, příjezdu babičky a popisuje všední dni. Tady se objevuje celá řada postav. Vedle rodiny Proškových a dětí Barunky, Adélky, Vilímka, Jana také bláznivá Viktorka, paní kněžna, její schovanka Hortenzie… Ve druhé linii se Božena Němcová zaměřuje na popis přírody, ročních období a života na vesnici.

Povídka Babička byla pro několik generaci nejenom dětí tím nejlepším skvostem naší literatury. Proto byla také několikrát zfilmována. Tato povídka je nejznámějším a nejkrásnějším dílem Boženy Němcové. V pěkně ilustrované knize nebo v podobě filmu tuto povídku vám vřele doporučuji.