Věty podle postoje mluvčího

a) Oznamovací - Dnes je hezky.

- Rádi bychom šli na výlet.

b) Tázací - zjišťovací - Budeš večer doma?

- To zvonil Karel?

- doplňovací - Kdo to udělal?

- vylučovací - Půjdeš se koupat, nebo zůstaneš doma?

- zvláštní funkcí otázek všech tří druhů jsou - otázky řečnické, např. Může o tom někdo pochybovat? - předpokládají vždy zápornou odpověď

- otázky rozvažovací, jimiž se tážeme sami sebe, např. Mám s nimi jít? Kam jsem to jen dal?

c) Žádací - rozkazovací - Zavři!

- Vypočtěte následující příklady!

- přací - Ať tam máte pěkné počasí!

- Kéž se mu to podaří!

Věty jakéhokoliv druhu, v nichž se silně uplatňuje vyjádření citového stavu, nazýváme věty zvolací - Jak je tu krásně!

- Mít tak ještě dovolenou!

- označují se vždy vykřičníkem

Určování vět jako oznamovacích, tázacích, žádacích se řídí nejen jejich funkcí, nýbrž též tím, zda takový význam je signalizován i nějakými mluvnickými ukazateli. K vyjádření žádosti můžeme použít i věty oznamovací ( Potěšilo by mě, kdybyste mě mohl někdy navštívit. ) nebo tázací ( Mohl byste mě někdy navštívit? ), k vyjádření energického příkazu je možno užít i jiných tvarů než rozkazovacího způsobu (Stát!). Chceme-li se na něco zeptat, můžeme tak učinit i formou věty žádací ( Buďte tak laskav a řekněte mi, kde je stanice metra. ), ve vhodné situaci i věty tázací ( Rád bych věděl, kde je stanice metra. ).