Větné členy
Podmět - subjekt
- je základni větný člen
- vyjadřuje původce nebo nositele děje, stavu nebo vlastnosti (Jana
čte.)
- není mluvnicky závislý na ádném jiném větném členu
- je nejčastěji vyjádřen podstatným jménem nebo zájménem (Jana čte.
Ona čte.)
- můe být vyjádřen i dalími slovními druhy (Moudřejí ustoupí.
Třetí souhlasí. Učit se je důleité.)
- ptáme se na něj otázkou l. pádu kdo?, co? a přísudkem ( určitým slovesem
) (Kdo čte? - Jana čte.)
- tvoří s přísudkem základní skladebnou dvojici Jana čte ( podmět +
přísudek )
- s přísudkem se shoduje v osobě a čísle Jana čte ( 3. osoba jednotného
čísla )
- ve větě nemusí být vyjádřen, je-li znám ze souvislosti nebo tvaru
slovesa ( Odeel včera . )
- můe být veobecný, např. někdo, člověk, lidé ( nikoli
konkrétní ivotný podmět ) (Psali to v novinách.)
- můe být: - holý ( Honza vyrazil do světa. )
- rozvitý ( Červená karkulka la lesem. )
- několikanásobný ( Jeníček a Mařenka zabloudili. )
Přísudek - predikát
- je základní větný člen
- tvoří s podmětem základní skladebnou dvojici Jana čte. ( podmět +
přísudek )
- vyjadřuje, co podmět dělá ( Jana čte. ), co se s ním děje (
Film končí. ) nebo jaký je ( Strom je zelený. )
- je vyjádřen: - slovesem ve tvaru určitém - přísudek
slovesný ( Jana čte. Jana je pozvána.)
- jménem se sponou - přísudek jmenný se sponou ( Karel je
zahradníkem. )
- pouze jménem - přísudek jmenný beze spony ( Vstupné dobrovolné.
)
- s podmětem se shoduje v osobě a čísle Jana čte. (3. osoba jednotného
čísla )
- ptáme se na něj otázkou: - Co dělá podmět? ( Čte.
)
- Co se cěje s podmětem? ( Končí. )
- Co se říká o podmětu? (Čte. Končí. Je zelený.)
Předmět - objekt
- je rozvíjející větný člen; rozvíjí sloveso nebo přídavné
jméno
- vyjadřuje osobu ( Hledám Janu. ), zvíře ( Chová
králíka ) nebo věc ( Čte časopis. ), které se slovesný děj
přímo týká
- bývá vyjádřen podstatným jménem ( Čte román ), zájménem (
Zdraví vás ) nebo infinitivem (Schopen dosáhnout. )
- závisí na slovese nebo přídavném jménu a vytváří s nimi skladebnou
dvojici ( Čte román. Čtoucí román. )
- ve skladebné dvojici je sloveso nebo přídavné jméno členem řídícím, nebo?
řídí pád předmětu
- ptáme se na něj pádovými otázkami ( Koho ) co čte? Čte román.
- 4. pád
- bývá nejčastěji ve 4. pádě, ale můe být i v pádě 2., 3., 6., 7.,
( 1.pád je vyhrazen pro podmět, 5.pád je vyhrazen pro oslovení
)
- pokud se lze zeptat i jinak ne pádovými otázkami, o předmět se nejedná
[( Přili z lesa. - Z ( koho ) čeho přili?, - Odkud přili? - Větný
člen z lesa je příslovečné určení místa.)]
- můe být: - holý ( Čte román.)
- rozvitý ( Čte napínavý román. )
- několikanásobný ( Čte román a dopis. )
Příslovečné určení - adverbiale
- je rozvíjející větný člen
- závisí na slovese ( Kráčel pomalu. ), přídavnému jménu
(Kráčející pomalu.) nebo příslovci (Velmi pomalu)
- vyjadřuje okolnosti a vztahy
Druhy příslovečných určení *: Ptáme se: Příklady:
- místa - kde, odkud, kudy, kam ( Odjel do Prahy . )
- času - kdy, odkud, jak dlouho ( Udělá to zítra. )
- způsobu - jak, jakým způsobem ( Učí se svědomitě. )
- míry - jak hodně ( Příli dlouze. )
- příčiny - proč, z jaké příčiny ( Pro neznalost neobstál. )
- účelu - proč, za jakým účelem ( Hrál pro potěení. )
- podmínky - kdy, za jaké podmínky (Při ví ochotě se to
podařilo. )
- přípustky - i přes jakou skutečnost ( Přes vechny potíe to
dokončil. )
- bývá vyjádřeno: - příslovcem ( Vra? se brzy. )
- podstatným jménem
- s předlokou, bez předloky ( Přijel na nádraí. Halou se
ozývá hudba. )
- zájménem - s předlokou ( Proel kolem ní. )
- neurčitkem ( Bratr el nakoupit. )
- můe být: - holé ( Přijede zítra. )
- rozvité ( Mluví velmi dobře. )
- několikanásobné ( Podíval se doprava i doleva. )
Méně obvyklé druhy příslovečných určení:
- prostředku ( Jel autem. - čím )
- původu ( Vyrábět ze dřeva. - z čeho )
- původce děje ( Byl ujitěn přítelem. - ve větách s trpným
rodem )
- výsledku děje ( Proměnil se v havrana. - v co, koho )
Přívlastek - atribut
- je rozvíjející větný člen
- závisí na podstatném jménu
- rozvíjí a přesněji určuje podstatné jméno ( Nový dům )
- ptáme se na něj podstatným jménem a otázkami: jaký?, který?, čí?,
kolik?, kolikátý
- rozliujeme: - přívlastek shodný - shoduje se se členem
řídícím v pádě, čísle a rodě ( Praná cesta - 1.pád, jednotné číslo,
enský rod )
- přívlastek neshodný - bývá velmi často vyjádřen podstatným
jménem v pádě prostém nebo předlokovém ( Vůně eříků, pohled z okna )
- skloňuje se pouze řídící podstatné jméno ( 1. pád - Cesta údolím., 7. pád -
Cestou údolím. )
- bývá nejčastěji vyjádřen:
přívlastek shodný - přídavným jménem ( Hezký den )
- zájménem ( Tato dívka. )
- číslovkou ( Třetí hodina. )
přívlastek neshodný - podstatným jménem ( Cesta lesem.
)
- příslovcem ( Návrat domů. )
- infinitivem ( Touha vrátit se. )
- můe být: - holý ( Velký rybník. )
- rozvitý ( Příli malé sako. )
- několikanásobný ( Bílé a červené víno. )
- postupně rozvíjející ( Koatý kvetoucí strom. )
- přívlastek volný - můeme jej vynechat, ani by se změnil smysl věty; oddělujeme jej čárkami
- přívlastek těsný - nelze jej vynechat, ani by se změnil smysl věty; neoddělujeme jej čárkami
Přístavek - apozice
- je zvlátní druh přívlastku ( shodný přívlastek )
- je volně připojen za podstatné jménio
- je vyjádřen podstatným jménem
- bývá větimou rozvitý ( Karel Hynek Mácha, ná velký básník. )
- můe být i několikanásobný ( K. Čapek, český spisovatel a novinář.
)
- s řídícím podstatným jménem se shoduje v pádě a čísle, často se neshoduje v
rodě ( Říp, nae památná hora. )
- v řeči je oddělen pauzami, v písmu čárkami nebo pomlčkami
Doplněk -atribut verbální
- je rozvíjející větný člen
- závisí současně na podst.jménu a slovese ( Jan zůstal sám. )
- vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje ( Chlapci
přili mokří. )
- je vyjádřen:
- příd. jménem - ve tvaru jmenném ( Vrátili se opáleni.
)
- podst. jménem - často v 7. pádě ( Vyučil se zedníkem.
)
- zájménem ( Přiel sám. )
- číslovkou ( Skončil druhý. )
- infinitivem ( Viděl sýkorku poletovat. )
- přechodníkem ( Koukali smějíce se. )
- můe být:
- holý ( Příli ízniví. )
- rozvitý ( Dorazili úplně mokří. )
- několikanásobný ( Vrátili se unaveni a hladoví. )
- doplněk shodný - shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě
- doplněk neshodný - obvykle je v jiném pádě ne podstatné jméno