Funkční styly (slohy)

Jazykové vyjadřování, zvláště spisovné, mívá velmi různý cíl a účel ( funkci ): někdy jde pouze o to dorozumět se o běžných záležitostech denního života, jindy je cílem projevu sdělení závažných rozhodnutí ( např. ve styku veřejnosti s úřady ) a projednání důležitých otázek ( např. obchodních ); jindy zase, např. v článku v odborném časopise, jde o to vyložit nové poznatky nebo objevy atd. Různá fce má velký vliv na zpracování projevu.

 Podle toho, jakou má projev funkci, rozlišují se 4 základní styly:

 1) Styl prostě sdělovací

- v těchto projevech nejde o nic jiného než o to dorozumět se. Do této oblasti patří všechny běžné rozmluvy, zprávy, oznámení, upozornění, jednoduché popisy a vyprávění. Tyto projevy se vyznačují volbou nehledaných slov, jednoduchou větnou stavbou a kompozicí

 2) Styl odborný

- a) styl prakticky odborný - patří sem též styl administrativní, jednací
- při projednávání otázek pracovních ve výrobě a administrativě, ve styku úředním, obchodním atd. jde o závažná a speciální sdělení; přitom musí být sdělení podáno v takové podobě, aby se informace, které obsahuje, daly snadno zpracovávat. Užívá se zde proto mnoho ustálených prostředků a mnohdy i celých formulací ( např. v obchodní korespondenci nebo ve styku úředním )

 - b) styl vědecký a naučný - zvláště velké požadavky se kladou na vyjadřování v oblasti odborné práce výzkumné a vědecké. Cílem vědeckého projevu je podat přesné, výstižné a úplné poučení o zkoumaném jevu. Při vědecké práci se zkoumají složité problémy, k jejichž řešení je nutná schopnost abstraktně myslet a zobecňovat poznatky. Proto tu nejvíce záleží na přesnosti a jednoznačnosti: té se dosahuje důsledným užíváním vědecké terminologie a propracovanou větnou stavbou

- styl vědeckých projevů bývá ovšem značně pojmově náročný a neodborníkům často nepřístupný, protože se ve věci dostatečně nevyznají a neovládají ani terminologii

- vědecké poznání a vůbec výsledky odborné práce jsou zpřístupňovány široké veřejnosti v pracích popularizačních. V nich se neužívá terminologie příliš speciální ( nebo se jednotlivé termíny v textu vysvětlují ) a vyjádření se různým způsobem oživuje

3) Styl publicistiocký

- a) styl novin, časopisů a publikací věnovaných aktuálním společenským otázkám

- b) styl projevů řečnických

- všechny takové projevy jsou určeny široké veřejnosti a jejich fcí je nejen čtenáře nebo posluchače informovat a poučit, ale i přesvědčit o politicky a morálně správných zásadách a získat je pro určité cíle. Aby bylo publicistické vyjadřování působivé, užívají autoři hojně aktualizovaných pojmenování, zvl. obrazných, slov citově zabarvených, vzbuzují zájem čtenářů přitažlivými nadpisy

4) Styl slovesných děl uměleckých

- zvláštní postavení má jazyk v dílech slovesného umění, v umělecké literatuře. Základem díla bývá jazyk spisovný, ale autoři využívají nejednou i prostředků jiných útvarů národního jazyka; např. bratří Mrštíkové hanáckého nářečí, Čapek-Chod a jiní češtiny obecné, v dílech A. Jiráska je mnoho výrozů z češtiny doby husitské, pobělohorské atd.

- způsob využití jazykových prostředků tu bývá neobyčejně rozmanitý. V některých dílech , zvláště ve veršované poezii, vystupuje jazyková stránka a jednotlivé její složky ( např. rytmus nebo obraznost ) velmi silně do popředí. V jiných, např. v dramatu, se často jazykové vyjádření neliší nápadněji od běžné řeči