Hlad ve světě

1. Hlad ve světě

Hlad není jen nepříjemný pocit, který někdy cítíme před jídlem. Je to především strašlivá pohroma, jíž každoročně padnou za oběť stovky tisíc lidí, zejména dětí.
Ve 20. Století rádi věříme tomu, že pokrok ve vědě a technice dokáže zázraky ve všech sférách života a že zajistí blahobyt celému lidstvu. Jenže tohle platí jenom v průmyslově vyspělých zemích s vysokou životní úrovní. Ve světě se dosyta najedí dva lidé ze tří. Těm, kteří mají to štěstí, že žijí v bohatších zemích, kde má každý jídla víc než potřebuje, může tenhle problém připadat neuvěřitelný. A přece je pravdivý.
Denní spotřeba dospělého člověka má činit alespoň 2 300 kalorií, při dostatečném a vyváženém přísunu potřebných živin, jako jsou cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny a jiné potřebné látky ke zdravému žití. Zatímco v hospodářsky rozvinutých zemích denní spotřeba značně převyšuje 3 000 kalorií, jinde ve světě ani zdaleka nedosahuje 2 000 kalorií. Příčinou tohoto stavu je především stále se zvyšující nekontrolovatelný počet obyvatelstva v zemích s nepatrnými potravinovými zdroji, kde je zemědělská technika dosud na velmi nízké a pdprůměrné úrovni.
Nejúčinnějším prostředkem boje proti hladu zůstává možnost zvýšit výrobu potravin, zvlášť pak zajistit její rovnoměrnější rozdělování a ochranu potravin před škůdci, zejména z řad hlodavců. Za tímto účelem založila mezinárodní Organizace Spojených Národů v roce 1945 Potravinovou a zemědělskou organizaci ( FAO – Food and agriculture organization ). Zpráva OSN uvádí, že „množství potravin, které městský obyvatel vyhodí do odpadků, obsahuje v průměru tolik kalorií, kolik jeden Asiec nebo Afričan potřebuje na 24 hodin, aby neumřel hlady“.



2. Proč Afrika hladoví

V současné době hladoví v Africe desítky miliónů obyvatel a jejich počet se blíží až ke 100 miliónům. Desítky až statisíce z nich, ubohých a vyčerpaných umírají hladem a žízní. Hladomor kosí bezmocné oběti, vyhublá tělíčka dětí leží podél cest v Somálsku, vyprahlém suchem a zmítaném vnitřními ozbrojenými konflikty. Mrtvé těla jsou krutým svědectvím hladu a sucha a výzvou burcující světovou veřejnost z neodkladné pomoci.



2.1

130 miliónů lidí ve vážném ohrožení

V posledním desetiletí trpí černý kontinent abnormálním suchem, daleko větším než byly sucha v minulém desetiletí, snad vůbec nejhorším v tomto století. Nejvíce jsou postiženy státy v rohu Afriky – Etiopie, Súdán, Čad a především Somálsko, kde denně umírá více než 700 lidí a z toho jsou to nejčastěji děti a počet obětí hladomoru se stále zvyšuje. Katastrofální sucho ohrožuje bezprostředně životy více než 30-ti miliónů obyvatel Afriky v Angole, Botswaně, Lesovnu, Malawi, Mozambiku, Nambii, Svazijsku, Tanzánii, Zambii, a Zimbabwe. Životy dalších 130-ti miliónů jsou ve vážném nebezpečí, sucho narušuje ekonomiky těchto zemí. Mnohdy je situace ještě katastrofálnější, neboť veškeré zásoby obilí jsou již vyčerpány.
Populace afrických zemí stojí dodnes tváří v tvář boji o holé přežití. Mnoho ekologických a rozvojových ukazatelů svědčí o pokračující sestupné spirále. Afrika je nejchudší kontinent s největším počtem nejméně rozvinutých zemí ( 32 ) na světě, kde vládne chudoba, hlad a v důsledku tohoto podvýživa a nemoci. V osmdesátých letech zde byla tak nízká produktivita, že nastal podstatný pokles ekonomiky a důsledky velké krize dosud přetrvávají. Uvedený stav zhoršují vedle úporného sucha různé další přírodní katastrofy, politická nestabilita a občanské ozbrojené konflikty.
Pro chudé zemědělce v suchých oblastech Afriky mají klimatické změny a nedostatek vodních srážek nebo dokonce jejich dlouhodobá absence – jak je tomu letos – nedozírné následky.


2.2

Plenění základních přírodních zdrojů

Důležitým činitelem způsobujícím degradaci přírodního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů je sama populace, její hlad a chudoba. Nejchudší z chudých, bezzemkové, hnáni hladem, pro získání kousku půdy pro obživu, mýtí a vypalují lesy. Po dvou až třech letech půdu, kterou získali, vyčerpají. Pak pokračují hlouběji do území lesů a vypalují je dále. S lesním porostem se tak odstraňuje ochrana půdy, která je vystavena přímému působení deště, větru i slunci, což vede k půdní erozi. Na svazích je půda ohrožena sesouváním a v rovinách není chráněna větrolamy proti silným větrům.
Zemědělství v Africe postižené častým dlouhodobým úporným suchem nemůže uživit hladovějící obyvatele, kterých stále přibývá. Populační růst je závratně rychlý, více než 3% ročně – rychlejší než kdekoliv jinde na světě. Afrika nedokáže zvládnout požadavky rychle rostoucí populace a výsledek je vyplenění základních přírodních zdrojů, další degradace půdy a celého životního prostředí, k čemuž ještě přispívají cyklické vlivy nezvladatelného sucha.
Její budoucnost spočívá svými kořeny v půdě, zemědělství, zatím se potýká s obrovskými problémy. Více než 75% obyvatelstva je na něm závislé. Zanedbávání pěstování základních plodin, jejich omezení na exportní monokultury a neproduktivní struktura zemědělství způsobuje pro přirůstající populaci nedostatek potravin.
Dříve malí zemědělci a chovatelé praktikovali tradičně extenzivní systém hospodaření v souladu s prostředím a množstvím obyvatel. Po jediné sklizni nechávali své políčko sedm let odpočinout a půdu tak přirozeným způsobem zregenerovat. Vzhledem k malým výnosům tohoto způsobu hospodaření bylo nutno obdělávat postupně dosti velké plochy k uživení malého množství obyvatel. Tento systém přirozeně již dlouho nevyhovuje. Vypěstované plodiny nestačí k výživě rostoucího počtu obyvatel, není ani dostatek pastvy pro dobytek. Postupující poušť zachvátila 40% kontinentu, degradace prostředí pokračuje, ničena populací, která chce uhájit holé životy.
Zemědělci, neschopni uživit sebe a své rodiny a hnáni nutností zbavit se hladu a beznaděje, opouštějí své venkovské domy a migrují do měst v naději na lepší živobytí. Místo vidiny snadnějšího života a zaměstnání, ocitají se v nepředstavitelně ubohém prostředí sluhů a bezdomovců, bez zaměstnání či jen s příležitostným, často na pokraji lidské existence.
Mnoho venkovanů hledá po vyčerpání svých posledních chudých zásob pomoc a přístřeší v táborech budovaných humanitárními organizacemi. Sucho kosí ubohé poutníky, kteří hladoví a žízniví putují vyprahlou krajinou a mnozí z nich padají vyčerpáním a umírají cestou do tábora, především staří lidé a děti.


2.3

Existuje východisko z této propasti hladu a zoufalství?

Jedním je snížení populačního růstu programy plánovaného rodičovství. Znamenalo by to sociální změny na malé rodiny, zmenšení chudoby, dětské mortality i naději na delší život. Zmenšení populačního růstu a rozumnější hospodaření s přírodními zdroji by vedly i k odstranění nedostatku potravin a největší bídy. To však znamená osvojit si také nové technologie ke zlepšení vlastního zemědělství.
Bez soustavné pomoci OSN by Afrika vůbec nebyla schopna zvládnout své obtížné problémy. Vedle WHO ( World Health Organization ) a FAO ( Food and Agriculture Organization ), je to především WFP ( World Food Programme ), který má obrovský podíl v pomocných akcích pozůstávajících nejen z příme potravinové pomoci, ale dlouhodobě z podpory zemědělství a vede tak k rozvinutí zemědělství vlastního, přijetím nových technologií včetně zavlažování.
Perspektiv Afriky zůstává stále nejasná. Je jen malá naděje zvýšení národního důchodu, k realizaci rozvoje je nutno hledat cestu ve vlastním zemědělství. Půda může být udržována a obhospodařováno především místními zemědělci, kteří se seznámí s novými technologiemi s přihlédnutím k místním podmínkám. Příkladem je agrolesní systém prováděný lidem v jižní Etiopii. Integrovaný zemědělský rozvojový projekt v údolí Kuta v Nigeru je realizovaný FAO za podpory Itálie a spojuje tradiční produkční systém s novými metodami. Základem je rozumné hospodaření s vodou, její zadržování a zavedení účinného způsobu zavlažování. Tím se dosáhlo, že stromy a obilí rostou tam, kde dříve byly jen tuny písku a skály. Projekt byl podporován s velkým nadšením místních obyvatel, jejich aktivní účast byla základem dosažení úspěchu.
Uvedené příklady i jiné projekty v Africe ukazují, že lze přece jen s velkým úsilím zabránit a snížit degradaci prostředí. Primární zodpovědnost by měla být především v samotných rozvojových zemích, přirozeně za mezinárodní podpory.
Okrajové postavení Afriky ve světové ekonomice je zaviněno především nízkým stavem zemědělství. Kolísání a prudké poklesy kurzu komodit na světových trzích, obrovská zadluženost a neschopnost platit vysokou míru úroků dokreslují bezútěšný obraz dnešní Afriky.


2.4

Nutnost globální pomoci

Případné snížení dluhů a úroků – je také možnost, kterou by vyspělé země severu – vedle finanční a technické pomoci – mohly zlepšit situaci afrického obyvatelstva.
Nové uspořádání světové ekonomiky by bylo nejúčinnější pomocí ke zvládnutí chudoby Afriky. Její země by měly za své suroviny získat odpovídající finanční prostředky, aby byly schopny koupit si chybějící potraviny a potřebné průmyslové zboží.
Možnosti nalézt cestu k obnově a soustavnému rozvoji by mohla poskytnout také spolupráce mezi zeměmi obdobných ekosystému, tedy spolupráce Jih – Jih. Současně musí být samozřejmě částí globálního úsilí, kde Jih – Jih doplňuje požadovanou spolupráci Sever – Jih, která by byla schopna překlenout prohlubující se propast mezi vyspělým a třetím světem, tedy i Afrikou.
Hladovějící Afrika dnes volá o pomoc celou světovou veřejnost pro milióny obyvatel, kteří trpí a umírají. Humanitární pomoc, kterou svět dnes poskytuje tomuto usouženému kontinentu, je skutečně jen momentální pomocí tragické situaci. Budoucnost Afriky leží v rukou jejich národů, samozřejmě však za účinné mezinárodní pomoci, neboť jinak samy cestu z krizové situace k trvalému rozvoji nenajdou.


3. Osvobodit lidstvo od hladu

16.říjen – světový den výživy

Devadesátá léta jsou považována za desetiletí změn k lepší budoucnosti všeho lidstva. K zajištění předpokladu pro nový lepší zítřek je třeba řešit přetrvávající problémy dneška: chudobu, hlad
a degradaci prostředí. Z těchto důvodů FAO vyzývá tématem zvoleným pro světový den výživy r.1992 „Potrava a výživa“ k zdůraznění hlavního cíle zakládající organizace FAO před 47 lety zabezpečit výživu, zvýšit její úroveň a životní standard jako krok k osvobození lidstva od hladu.

Stovky miliónů, téměř jedna miliarda obětí hladu a podvýživy nabádají lidstvo k zvratu tohoto smutného stavu a k snaze vytvořit svět dostatečně živených lidí. Nelze být déle nečinnými svědky zejména současného utrpení 60 miliónů obyvatel Afriky trpících hladem a více než stovky tisíc obětí hladomoru. Lidé umírají hladem a žízní a žádají světovou veřejnost o pomoc.
Mezinárodní společenství stojí před nelehkým úkolem zajistit právo člověka mít dostatečnou potravu. Sliby, které byly dány OSN, že žádné dítě na světě nepůjde spát hladové, nebyly dosud splněny.
Podvýživa se vyskytuje v řadě zemí světa. I když její projevy jsou různé, není pochyb o její vážnosti vzhledem k tomu, že na světě je více než 900 miliónů lidí chronicky podvyživeno. Téměř 13 miliónů dětí mladších 5 let umírá ročně na nemoce, které jsou přímým i nepřímým důsledkem hladu, žízně a podvýživy.
Boj s hladem a podvýživou není jen otázkou produkce potravin. Na světě je dostatečné, a přesto nemají všichni obyvatelé potřebné, množství potravin.
Podvýživa však není omezena jen na ty obyvatele, kteří nemohou mít dostatek potravin. V mnoha případech jejich kvalita a pestrost jsou důležitější než jejich množství. Kupř. úbytek vitamínů a potřebných minerálních látek vede k takovému poškození zdraví, že se může projevovat déle než jednu generaci. Podvyživená matka rodí dítě s malou váhou a známkami podvyživení, a jestliže dítě nedostane chybějící vitamíny A a D a minerální látky je poznamenáno až do dospělosti. Téměř 13 miliónů dětí školního věku je ohroženo z nedostatku vitamínu A xeroftalmií nebo inversibilním poškozením zraku vedoucím ke slepotě. Jeho nedostatek snižuje také odolnost dítěte k infekčním nemocem. Počet lidí trpících anemií z nedostatku železa představuje 28% populace. Deficience jodu mající za následek mentální a fyzickou retardaci, postihla 4% celkové populace. Nejčastějším symptomem 300 miliónů obyvatel je struna a u 50 miliónů ob. Nedostatek jódu vede ke kretenismu.
Prudký vzrůst světové populace, především ve třetím světě, klade stále větší nároky na přírodní zdroje. Chudá populace na venkově, které stále přibývá, užívá ve snaze přežít nevhodné zemědělské metody. Existuje mnoho obyvatel, kteří se stěží uživí a nikdy nepoznají dostatek potravin. Potraviny nejvíce chybějí před sklizní, kdy jsou již vyčerpány zásoby z minulého roku. Hladoví nejen venkov, ale zvláště městská chudina, která bere za vděk nejlevnější, nehygienicky připravené a často závadné potraviny, aniž by znala jak škodí zdraví.
Významný vliv na výživu populace má také životní prostředí. Postupující degradace a desertifkace představuje celkově ztrátu několika tisíců miliónů hektarů polí. Úbytek lesů vyvolává tzv. energetickou krizi, neboť nedostatek topiva získávaného z lesů neumožňuje přípravu teplé potravy. Znečišťování a kontaminace půdy a vody snižuje produkci potravin.
FAO se snaží dosáhnout soustavného a trvalého rozvoje zemědělství, které považuje za základ vytvoření dobře prosperujícího světa.
Zemědělství včetně rybářství, lesnictví a pěstování dobytku je hlavní zdroj příjmu a živobytí pro velkou část populace naší planety. Zlepšení života předpokládá zabezpečení potravin, stabilizaci jejich cen, vlastní potravinovou produkci, vzrůstající zaměstnanost všech obyvatel a přiměřený příjem.


4. Situace dětí ve světě 1998 - podvýživa ve vyspělých zemích

UNICEF

Supermarkety mají na skladě čerstvé ovoce a zeleninu i uprostřed zimy. Maso a zboží v konzervách i zpracované potraviny všech druhů lemují uličky v obchodech. Ve většině industrializovaných zemí je jídla dostatek a je snadno dostupné. Výsledkem je obecně rozšířený názor, že ať už mají vyspělé země jakékoliv problémy, podvýživa mezi ně rozhodně nepatří. Nicméně dostatek snadno dostupných potravin automaticky neznamená správnou výživu. Naopak, ve Spojených státech amerických je obezita jedním z hlavních problémů v oblasti výživy. Podle nejnovějších oficiálních statistik je obézní více než polovina americké populace a z dětí ve věku 6 - 17 let je to téměř jedna čtvrtina.
Obezita s sebou přináší zvýšené zdravotní riziko obecně, vyšší výskyt kardiovaskulárních onemocnění, hypertenzi, diabetes II. typu, určité druhy rakoviny, nemoci žlučníku, poruchy menstruačního cyklu a komplikace artritidy a dny. Obézní děti jsou vystaveny traumatizujícím sociálním a psychosociálním obtížím, existuje u nich zvýšené riziko vysokého krevního tlaku, vysoké hladiny cholesterolu v krvi a abnormální tolerance glukózy, případně i ortopedické problémy, jako jsou například potíže při chůzi. Z obézních dětí se často stávají obézní adolescenti a z nich poté obézní dospělí lidé. Tuto poruchu způsobuje řada faktorů, které se mohou navíc vzájemně ovlivňovat. Vedle výživy zde mohou působit jak genetické faktory, tak určité typy chování. Patří sem i endokrinologické a metabolické faktory. Dr. William H. Dietz, který se výzkumem v této oblasti dlouhodobě zabývá, naznačil, že jednou z příčin obezity může být docela dobře hlad. V chudší populaci Spojených států totiž paradoxně zaregistroval zvýšený výskyt jak hladu, tak případů obezity. Chudí lidé ve Spojených státech bezpochyby skutečně trpí "občasným nedostatkem potravy". Jedna z nedávných studií dospěla k závěru, že ve Spojených státech je více než 13 milionů chudých dětí ve věku do 12 let, které trpí hladem nebo u nich existuje riziko, že budou po určitou dobu v průběhu jednoho nebo i více měsíců během roku hladovět. Jasné známky nedostatku živin se podle jednoho nedávno provedeného šetření projevují i u dětí ve věku 1 až 5 let, a to jak z chudých, tak dobře situovaných rodin. Za deficit byl v této studii považován příjem méně než 70 procent doporučené denní dávky u sledovaných 16 základních složek výživy. Bylo zjištěno, že 6 procent 1 až 5 let starých dětí z rodin, které nelze považovat za chudé, nepřijímá dostatečné množství energeticky hodnotné potravy, fosfátů nebo vitamínu C. Více než 15 procent nemá dostatečný příjem vápníku a téměř 20 procent dostatečné množství vitaminu E. Plná jedna čtvrtina těchto dětí nedostávala dostatek železa a více než jedna třetina neměla dostatek zinku. U chudých dětí byly výsledky ještě více deprimující: u podstatně vyššího procenta z nich byl prokázán nedostatečný příjem 14 ze 16 sledovaných výživných látek. Například u 40 procent chudých dětí byl neadekvátní příjem železa a 18 procent dostávalo v nedostatečném množství vitamín C.
Samotný nadbytek a snadná dostupnost nevhodných druhů potravin konzumovaných s malou střídmostí nebo vyvážeností je dalším viníkem tohoto stavu. Potraviny s nízkým obsahem výživných látek jako jsou nealkoholické nápoje, chipsy, sladkosti a rychle připravená jídla vytlačují potraviny z hlediska výživy hodnotnější. Dalším podezřelým je stále více sedavý způsob života v moderním industrializovaném světě. V rámci studie publikované v minulém roce bylo zjištěno, že u dětí ve věku 10 až 15 let, které sledovaly televizi více než 5 hodin denně, byla 4, 6x vyšší pravděpodobnost, že budou mít nadváhu, než u dětí, které televizi sledovaly dvě hodiny denně a méně. I v ostatních vyspělých zemích jsou zjišťovány obdobné výsledky, zvláště u skupin obyvatel s nižší ekonomickou úrovní. Jedna z britských studií popisuje stravu nižších socio-ekonomických skupin, která poskytuje pouze "levnou energii" a je tvořena hlavně potravinami jako je plnotučné mléko, tuk, cukry, džemy, brambory, obilniny a masové výrobky. Strava obsahuje málo zeleniny, ovoce nebo celozrnného chleba a poskytuje jen málo nezbytných složek výživy: kalcia, železa, hořčíku, vitamínu C a fosfátů. Tato studie také prokázala vztah mezi stravou a špatným zdravotním stavem. Nedávno zveřejněné zprávy z Francie uvádějí, že nejchudší lidé utrácejí za potraviny více než čtvrtinu svého příjmu, nicméně jejich strava se podobá neadekvátní stravě chudých lidí v Británii: chléb a další potraviny s vysokým obsahem škrobu, káva, mléko, cukr, zpracované maso a zřídka nějaké ovoce nebo zelenina. Nebylo překvapením, když v rámci studie na jednom z chudších předměstí Paříže bylo zjištěno, že výživa dětí, které zde žijí, je riziková. Mnoho naznačuje i fakt, že šetření mezi novorozenci ve Francii ukázalo, že plných 63 procent z nich má nedostatek železa a 55 procent novorozenců trpí anémií.
Hlad a problém různých potravinových deficiencí stále přetrvává. Na druhé straně vzrůstají problémy jiné – z nadbytku výživy a nevhodného životního stylu, které přispívají k nemocem ve vztahu k výživě. Patří k nim chronické neinfekční nemoci, tzv. civilizační. Jsou to především nemoci kardiovaskulární, některé druhy rakovin a diabetes dospělých. Strava s množstvím živočišných tuků se nepříznivě odráží v hladině cholesterolu v krvi. Přispívá k arteroskleróze, podporuje obezitu a toto vše se uplatňuje jako rizikový faktor při vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Ve vyspělých zemích zaujímají tato onemocnění první místo v příčinách úmrtí, které dosahuje ročně 12-ti miliónů.
Byly zjištěny přímé vztahy mezi složením potravy a vznikem určitých druhů rakovin, které jsou ve vyspělých zemích příčinou jedné čtvrtiny úmrtí.
Lidé, kteří netrpí nedostatkem potravy, ale nedbají na její správné složení a pestrost, pociťují negativní vliv nevyrovnané výživy na zdraví.

5. Křesťané na jihu

Křesťané na jihu umírají hlady, protože islámská (muslimská) vojska zabírají to, co si chudí lidé vypěstují na svých políčkách. Proto je tam hladomor, mnoho měst zaniklo, nemocnice jsou v dezolátním stavu, celá země je ve velké krizi (hlavně jižní část Súdánu). Většina obyvatel již na svých polích nic nepěstuje, je to podle nich zbytečné, protože vojáci ze severu přijdou a všechno, co si vypěstovali jim seberou. Jsou tam sice humanitární pomoci a když se lidé dozví, že někam přijela humanitární pomoc, cestují tam, aby se najedli. Někteří však na cestě zemřou. Cestou pijou jakoukoliv vodu, ale většina vody je ve špatném stavu, tak mají nemoce, nemocnice také jsou ve špatném stavu (ty lepší), ty ostatní nefunkční, neboť je také poničily boje - občanská válka.
Pro lidi v jižním Súdánu jsou jídlo, pití, léky vzácností.

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=720