Populační vývoj

Vývoj počtu obyvatel
Přelidnění Země je jedním z hlavních problémů, před kterými stojíme. Téměř můžeme říci, že je to jeden z nejzákladnějších problémů, z něhož se odvíjejí další.
Růst populace
Dr. Waloszczyk uvádí tato čísla: "Odhaduje se, že v ranném neolitu - tedy asi 10 000 let před naším letopočtem - bylo na Zemi jen něco okolo miliónu lidí. Kolem roku 2000 před naším letopočtem jich bylo 5 až 10 miliónů. Za života Ježíše zde žilo asi 300 miliónů lidí. V roce 1492, když Kolumbus objevil Ameriku, nás bylo asi 500 miliónů. Další nárůst počtu lidí byl následující: na počátku 19.století - 1 miliarda, polovina 20. století - 2 miliardy, v roce 1975 - 4 miliardy, v roce 1997 asi 5 miliard a v prosinci 1999 bylo ohlášeno, že počet lidí zřejmě překročil 6 miliard. Současné prognózy OSN a Světové banky předpovídají, že okolo roku 2050 dosáhne počet lidí 10 miliard a již se dále nebude zvyšovat. Vychází se ale z předpokladu, že do té doby bude zavedena důsledná demografická politika v nejvíce zalidněných zemích."
Pár zajímavých údajů, které uvádí hnutí Greenpeace
Kdybychom si představili naši planetu jako vesnici o 100 obyvatelích a zachovali přitom existující poměry, vypadalo by to asi takto:
Žilo by tam 57 Asiatů, 21 Evropanů a 8 Afričanů. Z toho by bylo 51 žen a 49 mužů. 70 vesničanů by bylo jiné než bělošské rasy, bělochů by bylo 30. I křesťanů by bylo 30, zatímco 70 vesničanů by vyznávalo jiné (a nebo žádné) náboženství. Polovina veškerého světového bohatství by byla v rukou pouhých šesti lidí a všech těchto šest lidí by bylo občany Spojených států. 8 lidí by obývalo jen velmi nuzné chatrče nebo by bylo bezdomovci. 70 lidí by neumělo číst. Polovina lidí by trpěla podvýživou. Jeden z vesničanů by byl na pokraji smrti, jeden by právě přicházel na svět. Jen jeden by měl univerzitní vzdělání. Nikdo by nevlastnil počítač.... (z Magazínu Greenpeace, zdroj: South China Morgning Post)



Přelidnění
Hlavní příčinu přelidnění vidí dr. Waloszczyk v přirozeném pudu rozmnožovat vlastní rod, který už ale není bržděn přirozenými regulačními mechanismy - ty odstranil náš civilizační pokrok. Dále má na tomto stavu podíl chybějící sexuální osvěta, špatná dostupnost antikoncepce, nezaměstnanost, zvláště nezaměstnanost žen a také chudoba. Frances Moore Lappe a Joseph Collins ve své knize "Food first. Beyond the myth of scarcity" zastávají názor, že nejvýznamnějšími příčinami přelidnění jsou chudoba a nesvoboda žen v mnohých zemích světa. Autoři říkají: "Nemá-li žena možnost volby, je-li existenčně závislá na svém muži, pak je bezmocná a nemůže sama rozhodovat o počtu dětí. Pokud nemá dostatečnou osobní svobodu, pak se mnohdy ani neodváží zeptat manžela, zda by souhlasil s používáním antikoncepce". Taková situace je typická pro všechny země tzv.. třetího světa. Druhá příčina - chudoba - není způsobena nedostatkem zdrojů nebo nemožností vypěstovat dostatek jídla, ale špatným využíváním orné půdy a jejích plodů a nespravedlivým rozdělováním.
V důsledku přelidnění dochází také k ničení jiných živočišných druhů a ničení planety. Tyto děje pak vedou ke spuštění přirozených mechanismů, které mají za úkol omezovat další růst lidské populace. Před nimi nemůžeme uniknout, protože jsme neoddělitelnou součástí přírody. Hlavními činiteli omezujícími populaci jakéhokoliv živočišného druhu jsou hlad, přirození predátoři a nemoci. Pokud přesto dochází k dalšímu nárůstu počtu jedinců daného druhu, pak se spouštějí fyziologické mechanismy - snižuje se plodnost, zvyšuje se počet potratů a úmrtí novorozeňat a také dochází k nárůstu vzájemné nevraživosti a nepřátelství mezi jedinci daného druhu, což vede k sebezničujícímu chování. To vše souvisí se stresem, který narůstá spolu se zvyšujícím se přemnožením daného druhu a platí to bez rozdílu, jak u myší, tak i u lidí.
Demografická revoluce
Populační vývoj v moderní éře je výjimečný nejen z pohledu kvantitativního, ale i z pohledu kvalitativního. Zásadní je změna v reprodukčním chování obyvatelstva, kterou lze zjednodušeně charakterizovat jako přechod od neregulované porodnosti k porodnosti regulované. Mimořádnost obou druhů vývojových změn byla vyjádřena termínem demografická revoluce, který do literatury zavedl A. Landry.
Časový nástup a průběh těchto změn byl ve výrazném souladu s řadou významných vývojových procesů, zejména s industrializací a urbanizací, částečně i s počínající demokratizací. To dokládá sounáležitost demografické revoluce s celkovým společenským rozvojem, s vytvářením industriální společnosti, s integrální modernizací. Tak tomu bylo především ve vyspělých zemích, u evropských a severoamerických populací. Počátek demografické revoluce byl spojen s postupným snižováním úmrtnosti a následně s poklesem úrovně porodnosti. V prvém případě šlo především o pozitivní důsledky ekonomického a sociálního rozvoje, v případě druhém zejména o důsledky změn v chování obyvatel, v přetváření hodnotové hierarchie, v níž hlavního významu nabývala preference životní úrovně, spojená se zvýšenou racionalitou.
Značné odlišnosti v průběhu, důsledcích i širších souvislostech demografické revoluce nacházíme u populací rozvojového světa. Tento typ je charakterizován především tím, že zatímco úmrtnost v prvé fázi demografické revoluce klesá, porodnost roste. Neobyčejně se zvyšuje přirozený přírůstek. Africká populace pětinásobně vzroste ani ne za poloviční dobu, než tomu bylo v případě Velké Británie. Počet obyvatelstva Mexika se za posledních 80 let zvýšil téměř sedmkrát. Tak velký populační růst zvládají slabé ekonomiky rozvojových zemí jen s obtížemi.
Zatímco rozvojové země mají problém s přelidněním a výživou obyvatelstva, země rozvinuté vidí problémy v nízké porodnosti, vysoké imigraci a stárnutí obyvatelstva. Překonání této duality je opět z hlediska současných poměrů přinejmenším nepravděpodobné.
Nebezpečí růstu populace
Je nutné uvědomit si několik údajů, které nás mohou dostatečně vystrašit. Samotná skutečnost, že v průběhu tohoto století se světová populace skoro zčtyřnásobila a že vysoké absolutní přírůstky se očekávají i v následujících desetiletích, je v řadě ohledů alarmující. Podstatným rysem současného vývoje je ovšem i jeho neobyčejná nerovnoměrnost, a to jak v geografickém, tak ve společenském pohledu. V dnešní Asii najdeme několik oblastí s počtem obyvatel okolo 100 milionů a zároveň průměrnou hustotou 1000 obyvatel na km2 (patří k nim například Bangladéš, sousední Západní Bengálsko nebo Jáva). Je to dvojnásobná hustota zalidnění než v nejvýznamnější světové megalopolis Boston-Washington. Závažnější je však skutečnost, že výrazně klesá podíl obyvatelstva rozvinutých zemí vůči nárůstu podílu obyvatelstva zemí zaostalejších. Evropa a Severní Amerika sníží zanedlouho svůj podíl na světové populaci na pouhou jednu desetinu, zatímco podíl Afriky bude dvojnásobný. Svým podílem se Afrika dostane v brzké době před oba nejlidnatější státy světa - Čínu a Indii - které svůj růst již snížily. Čína už dříve, a to velmi drasticky. Politika Číny byla v pravém slova smyslu totalitní a měla antihumánní důsledky. Tlak na vytváření rodin s jedním dítětem způsobil, že byli v duchu čínských tradic preferováni mužští potomci.
Výjimečný nárůst světové populace je jistě závažný jak z hlediska ekologické únosnosti, tak z hlediska většího nebezpečí společenských konfliktů. Relativní ukončení tohoto růstu je ovšem podmíněno v prvé řadě dovršením demografické revoluce jakožto kvalitativní proměny reprodukčního chování obyvatelstva. K tomu dojde zhruba v polovině příštího století, přičemž zásadní ovlivnění průběhu demografické revoluce není pravděpodobně reálné. Avšak i po stabilizaci počtu obyvatelstva světa nebude "růst" sociálních a ekologických tlaků ukončen.


 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3552