LSD a jiné halucinogenní látky

Halucinogenních látek je na světě velmi mnoho. Většinou jsou obsaženy v rostlinách, některé vznikají v živočišných žlázách. Menšinu tvoří halucinogeny vytvořené člověkem. Navozují neobvyklé pocity. Protože zpřístupňují neexistující jevy a nevysvětlitelné zkušenosti, říká se halucinogenům též psychedelické látky. K nejčastěji užívaným látkám historie patří meskalin, psylocybin, muscinal, bufotenin a skopolamin. Vyskytují se v kaktusech a jiných zelených rostlinách, v muchomůrkách, či v sekretu želv a ropuch. Byly dostupné a hojně využívané úzkým okruhem lidí.
K dosažení transu je používali šamani, kněží a čarodějnice ve všech civilizacích. Mezi nejčastější halucinogeny patří námelové alkaloidy. Tato houba (claviceps purpurea) cizopasí na obilí, hlavně na žitě. Ve středověku, kdy lidé konzumovali žitný chléb, onemocněli často tzv. chorobou svatého Antonína. K příznakům patřily i halucinace. Věřící, trpící zažívacími problémy, případné uzdravení přičítali moci sv. Antonína, nikoli beznámelové dietě. Neupravený námel se však užíval i jako pomocný prostředek při porodu. Jeden z jeho alkaloidů totiž stahuje vlásečnice v děložní stěně, a tím zastavuje krvácení. Znalosti o prospěšném využití měly právě jen vážení šamani nebo pronásledované čarodějnice.
Vědecké zkoumání námelových alkaloidů se začalo provádět až během 1. světové války. V roce 1918 byl izolován první z nich, dílem Arthura Stollea a jeho asistenta Alberta Hoffmana. Hoffman pokračoval ve výzkumech i v pozdější době.
V roce 1938 byl jako dvacátá pátá sloučenina získán LSD. Amid kyseliny lysergové byl zkoušen na zvířatech, ale bez výsledku. Až v roce 1943, byly náhodou objeveny jeho účinky u člověka. Albert Hoffman v laboratoři pravděpodobně vdechl malé množství LSD a cestou domů byl vystaven halucinacím. Naštěstí bez úrazu dojel a vše si zapsal.
O látku se ihned začala zajímat tajná služba i lékaři. Ve světě se proslavil psychiatr českého původu Stanislav Grof. Vzhledem k nevypočitatelnosti účinků a vzniku teorie o možném spuštění latentní psychózy, byly experimenty s LSD na poli oficiální psychiatrie zastaveny. Ve válce prováděly tajné služby testy na zajatcích.
Během dalších výzkumů v 50. a 60. letech u nás, se začal vyrábět preparát s obchodním názvem Lysergamid Spofa. Byl zneužíván toxikomany, ale byl tak těžko dostupný, že po ukončení výroby prakticky zcela skončila tato toxikomanie. Potvrdila se tak známá skutečnost, že na naší drogové scéně se udrží jen ty drogy, které jsou snadno dosažitelné a zajistí z toxikomanského hlediska patřičný efekt.
Díky poválečnému totalitnímu režimu, nenastala u nás situace jako v západních zemích. Nebyl u nás ani otevřený černý trh, ani žádné velké toxikomanské komunity. Samozřejmě, že jsme reflektovali světovou drogovou scénu, byť o několik let později. Klasické drogy, jako heroin, kokain, hašiš a LSD, byly u nás v podstatě nedostupné, protože koruna byla nekonvertibilní měna i pro drogovou mafii. Byli jsme tedy "jen" transitní zemí. V 90. letech se ovšem i z ČR stalo dobré odbytiště a musely být zřízeny potřebné státní orgány.
Existují velké rozdíly mezi přírodními a umělými halucinogeny. Tří set až pětisetmiligramová dávka meskalinu vyvolá pěti až dvanáctihodinové halucinace. LSD a jeho derivátů stačí na stejný účinek desetina uvedeného množství .

Halucinogeny působí jak na psychiku, tak na fyzický stav člověka. Nejdůležitější efekt LSD je působení na mediátor CNS, serotonin. Přepokládá se, že to je společné všem halucinogenům. Účinky na psychický stav jsou nevyzpytatelné. Nastávají do jedné hodiny po požití látky. Abuzér prožívá pocity depersonalizace a derealizace. Tyto pocity mohou být jak euforické, tak těžce depresivní. Dostavuje se nebezpečné chování, jako je pokus létat, nebo konání násilných činů. Dochází k záměnám smyslů. Toxikomani uvádějí , že např. slyší barvy a vidí hudbu. LSD též způsobuje poruchy vnímání času, soustředění a sebeovládání.
Po fyzické stránce dochází ke stejně nebezpečným stavům. Často se vyskytuje ortostatická hypotenze - prudké poklesy krevního tlaku po změně polohy. Dochází k rozšíření zornic, srdeční arytmii, svalovému napětí, třesu, závratím, poruchám trávení a zrychlenému dýchání. Vyskytují se i problémy s koordinací pohybů. Toxikoman nemá po požití LSD potřebu spánku, ani odpočinku. Po pomalém návratu do reality, se může dostavit tzv. flash back, což je krátké navození stavu drogového působení, a to i měsíce po požití drogy.
Halucinogeny jsou schopny vyvolat toleranční reakci. Může se vytvořit křížová tolerance - tolerance i na jiné halucinogeny. Je to způsobeno stejným mechanismem účinku (viz výše). Většinou vzniká jen psychická závislost, která se léčí psychoterapií.
Halucinogeny se v současném lékařství prakticky nepoužívají. Jejich využití je např. při experimentálním studiu psychóz, neboť navozují charakteristické psychopatologické příznaky některých duševních poruch. Uvádí se také, že s pomocí halucinogenních látek se podařilo vyléčit např. alkoholismus, částečnou paralýzu, či hluchotu hysterického typu. Perspektivní využití halucinogenů jako psychofarmak, je v jejich podávání nevyléčitelně nemocným v konečném stádiu choroby spolu s využitím psychoterapie. Lék zde sice život neprodlouží, ale usnadní těmto lidem těžkou existenci.
Toto využití se opět velmi podobá tomu, jež praktikovali šamani a čarodějnice v minulosti. Lidé užívající různé drogy se často ztotožňují právě s nimi. Neuvědomují si však rozdíl mezi drogou jako pomocným prostředkem a drogou v dnešní společnosti.


Použitá literatura:
Atlas farmakologie - Heinz Lullmann, Klaus Mohr, Albrecht Ziegler
Remedia Compendium - Doc. MUDr. Oldřich Vinař, DrSc.
(autor části psychofarmaka)
Svět drog v Čechách - Miroslav Nožina
Drogy v ulicích, mýty-fakta- rady - Andrew Tylor

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1967