Období patristiky od gnose po Augustina

30. Období patristiky od gnose po Augustina
vliv křesťanství . mnoho pramenů (orientálních), tradice asyrské, egyptské, perské a židovské, filozofie prohrává, je služkou filozofie. (nástrojem víry). Křesťanství se dostává do Evropy s Apoštolem Pavlem. Křesťanství bylo likvidováno (Nero), ale bylo tímto posilováno, alternativa vykoupení se z hříchů. Stěhování národů – barbaři přicházejí z východu, přistoupili na křesťanské tradice.
Křesťanství – období církevních dogmat (do r. 800nl od doby Apoštolské po scholastiku – vytvořena základní církevní dogmata.
- Období scholastika – ranná, vrcholná, pozdní (od r 800 do 1500) období církevních učitelů.
Člověk x Bůh – ranné křesťanství
Bůh = stvořitel – vzdálenost mezi člověkem a bohem je nepřekonatelná. Vůči Bohu nám zbývá jen pokora. Největší neštěstí je pýchou (hybris). Skrze Ježíše Krista se člověk dostane do dialogu s Bohem.
Bůh je spravedlivý a dobrý (pokud dodržuješ určitá pravidla). Bůh je pro všechny lidi, lidé jsou si rovni. Spásu hledá v jiném světě (kloní se k Platónovi).
Rozpadla se tradiční společnost – člověku se stává křesťanství výchozí cestou – hluboká potřeba osobní religiozity.
Nebezpečí:
- vnější – z národů přinášejících jiná náboženství
- vnitřní – věřící si vykládají víru jinak, než je jim dovoleno – hnutí Gnose – Gnostici -
„poznávající“ – nesouhlasí s určitými dogmaty – jsou likvidováni. Poseidonius – dějepisec a
myslitel, náboženské a mystické představy z orientu a Persie. Basileides – židovská gnose.
Marcion ze Synopy – založil si vlastní církev.

Gnose – myšlenky: Theodíceá – zkoumá původ zla na světě, církev se tím zabývá do dnes. Kde se bere zlo, když je bůh milosrdný? - Zlo pochází od lidí – jednají zle při své svobodné vůli.
Gnostici mají bohy dva: vykupitele a stvořitele – Demiurg – stvořitel – hrůzovládný, vykupitel je dobrotivý ale je podřízený demiurgovi.
Mystika – popření světa, ve kterém se nacházíme, do světa mimo sebe )představy, přání)
Manichejci – od Peršana Mání – zavedl židovské, perské a indické tradice do křesťanství,zavádí askezi do křesťanství (žádné maso, no sex) byl ukřižován 273. existuje Otec světa (vykupitel) a otec temnoty (demiurg) – vysílá démony zla.
Gnostici – přistupovali k dogmatům vědecky, zde je něco racionálně přijatelné. Dávali přednost rozumu před vírou – byly nebezpeční,
Myšlenky Apoštola Pavla: „Duch zkoumá všechno i hlubiny boží.“
Proto i člověk může zkoumat hlubiny boží a může se přiblížit bohu. Člověk nemá o bohu pochybovat.
Nýcejský koncil – 325 spor s církví, setkali se církevní hodnostáři Arius (presbitarián) bůh syn není totožný s bohem otcem“ Ježíš je samostatná osoba. Atanasius – sekretář biskupa :“Bůh syn je jedno a totéž jako Bůh otec“. Bůh existuje v trojjedinosti.,
Rozhodnuto – je nepřístupné, aby byl Bůh a Ježíš dvě osoby.Polytheismus.
Dogma o boží trojjedinosti.
Názory: Theodíceá – Bůh je dobrý, protože dobro je jeho vlastností.
Dobru se podřizuje i Bůh.
Dogmata – základní kámen církve.




Aurelius Augustinus.
Autor slavných vyznání – Confesiones
Narozen v Numidii (sev.Afr.) v městě Tagaste. Rodiče: smíšené manželství, otec pohan, matka křesťanka. Mládí prožil v Kartágu, výstřední, pak se ale seznámil s Cicerovým spisem. Začal se zabývat filozofií, ovlivněn Manichejci, přemístil se do Říma, pak do Milána – četl křesťanské spisy, vyučoval rétoriku. Dal se ke křesťanství 387 po vlivem Ambrože z Milána. Odebral se do ústraní, vysvěcen na presbitariána, stává se biskupem, v sev. Afr. 430 zemřel v obležení Vandalů, Filozofie je v zajetí theologie – zabývá se potíráním bludných nauk:
O svobodné vůli
O trojici Boží
O obci Boží
Reakce na vnější podměty.
O trojici Boží – zavrhuje nauky, které se snaží popřít boha. Lidské poznání je nedokonalé, poznání neplodí to, co lze poznat. Existuje skutečnost, která je tu i bez nás, našeho vědomí -> pochází to od Boha (vědomí)
Trojí podobenství boží – emanace jednoho božského principu. Srovnává trojicí boží s lidskou duší. Je jedna ale vystupuje v podobách: Bytí (princip), Života (konkrétní naplnění), Poznání (vesta, kterou se duše dává.
Nauka o stvoření a času zabývá se psychologickou analýzou času – čas si dává dohromady s lidským životem, čas nelze oddělit od našeho vědomí. Skutečná je pouze přítomnost. Minulost je ve vzpomínkách, budoucnost je v očekávání. – není to skutečné. Co bylo nemůžeme uznat za pravdivé – mění se okolnosti. Všechno prochází boží rukou, my i naše dny. Čas může být pouze tam, kde je svět. Bůh nemohl stvořit svět po uplynutí určitého času, ale svět i čas vznikli společně. Čas je pohyblivá proměnlivost. Věčnost je bez změny. Svět byl stvořen s časem, jestliže při jeho stvoření vznikl proměnlivý pohyb.
O svobodné vůli a predestinaci – spor o svobodě vůle - Pelagius – člověk se rodí svobodný a bez hříchu. Vlastními silami se člověk může zasloužit o svoji blaženost, bude-li se držet učení Krista. Odpůrci – predestinace – boží předurčení, člověk je hříčkou v rukou Boha, vlastními silami nesvede vůbec nic. Člověk není svobodný, protože propadl dědičnému hříchu (za Adama) a musí se z něj vykoupit. Bůh vykupuje lidi z hříchu svou milostí – avšak ne všechny lidi. Bůh vybere lidi podle svého úmyslu. Člověk není pánem svého osudu.
Bůh nezavrhl lidi předem, ale už dopředu zná jejich rozhodnutí.
Zlo je nedostatek , nepřítomnost dobra. Dějiny světa jsou zpředmětnění boží vůle, vše co se děje stejně vede k nějaké spáse. Boj mezi vírou a nevírou, kde víra vždy zvítězí. Mezi lidmi vznikne sounáležitost (budou věřit), stát – „obec boží“, církev je prostředníkem, připravujícím půdu pro ti, aby obec boží vznikla, Shromažďuje lidi povolané ke spáse.





 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1186