Tomáš Akvinský

Tomáš Akvinský
1225 - 1274

italsky San Tommaso d´Aquino
anglicky Saint Thomas Aquinas

Italský křesťanský myslitel, scholastický filozof, dominikán, žák Alberta Velikého. V katolické církvi je dosud nejvlivnější teolog a křesťanský filozof.

Narodil se ve významné šlechtické rodině poblíž Neapole roku 1225. Byl sedmým a posledním synem Landolfa Akvinského. Ve svých čtrnácti letech byl poslán otcem na artistickou fakultu do Neapole, kde v roce 1244 vstoupil do dominikánského řádu. Později studoval teologii v Paříži a Kolíně nad Rýnem, v roce 1256 se stal magistrem teologie. V roce 1259 odešel na papežovu výzvu do Itálie, kde působil na různých místech, o devět let později se vrátil do Paříže s úkolem čelit tlaku averroismu na fakultě svobodných umění. V roce 1272 zamířil zpět do Itálie, aby tam založil školu dominikánského řádu. Zemřel po krátké nemoci cestou na významný koncil do Lyonu. Po své smrti byl kanonizován (1322), v roce 1879 se tomismus stal oficiální naukou katolické církve a Tomáš Akvinský se stal oficiálním katolickým církevním filozofem. T. Akvinský spojil učení křesťanské církve a filozofii Aristotela a v podobě novotomismu je jeho učení dodnes církví považováno za závazné.

Atributy: zářící hvězda, slunce na prsou, otevřená kniha, kalich a monstrance.


Nejznámější díla:
O jsoucnu a bytnosti
Suma proti pohanům - zde zharmonizoval rozum a víru
Suma theologická

Vedl asketický život, kvůli němuž však také musel cestovat pouze pěšky a nemíval ani dost papíru na psaní knih. Snažil se uvést v soulad vztah náboženství k Aristotelovi, napsal komentáře ke všem jeho knihám. Mezi věděním a vírou podle něj není rozpor, poznání víry se proto může rozvíjet v souvislosti s přirozeným poznáním (některé teologické pravdy však stojí nad rozumovým poznáním). Lidský svět je přechodem k nadpozemskému světu. Pravdivé poznání spočívá ve shodě řádu myšlení s řádem stvořeného světa. Ve sporu o univerzália byl Tomáš stoupencem umírněného realismu. Člověk může proniknout do podstaty věcí a poznat v nich univerzália tak, jak je Bůh myslel. Nesmrtelná duše je formou těla, tedy tím, co činí tělo živým. Všechno úsilí upínal k pravdě. Všechny vnější statky byly docela nicotné proti světu, ve kterém žil. Avšak nebyla to věda uzavřená do sebe. Všechno Tomášovo vědění bylo podrobeno službě Bohu a bližnímu. Byl vydán napospas nejrůznějším lidem, kteří ho žádali o radu. Chodil za ním i francouzský král žádat o radu, která se mu dostala hned druhý den.

Jeho otec si přál, aby se stal opatem - benediktínem. V 15 letech se sám rozhodne, že se stane kazatelem. Své přání si prosadí i přes protesty rodičů a na jaře 1244 přijal řeholní roucho u dominikánů. Sotva se o tom dozví jeho matka, pošle zvláštního posla za syny, kteří byli právě u císaře, a uloží jim zmocnit se jejich mladšího bratra. Násilím ho odvedli na hrad Roccasecca, kde ho matka očekává. - Cestou se stal onen proslulý výjev, kdy Tomáš odolává pokušení, jsa posilován anděly. Bratři mu uvedli do pokoje sličnou dívčinu, která se ho měla pokusit svést. Vytrhl z krbu zapálenou větev a vyhnal ji. Ani roční domácí vězení ho nezlomí, odmítá odložit hábit. Nakonec přesvědčil samotnou matku, takže mu pomohla přelstít bratry a utéci.

Zkouška pravosti Tomášova učení
Právě v době prohloubeného rozjímavého života sv. Tomáše, byl tento mistr vystavován velkým zkouškám. Pokud si v mládí musel probíjet cestu ke Kristu přes nepřízeň rodiny, obstál v takové zkoušce. Když později musel bojovat s nepřáteli Krista na poli vědění, obstál také. Nejtěžší zkouška na něho dolehla, když na něho podnikli útok z vlastních katolických řad. V posledních čtyřech létech jeho akademických bojů v Paříži se v Církvi šířilo podezření, že Tomášovo učení je bludné. Najednou byl Tomáš nucen hájit pravého Aristotela proti augustiniánům a proti averroistům zase útočit na Aristotela překrouceného Averroem, který ho falešně vykládal.

Kolem Tomášovy smrti se dělo více podivných věcí. Předně, ještě před smrtí se neapolský král domáhal rozvodu svého manželství. Mělo se to rozhodnout na lyonském sněmu. Tomáš tam vezl své stanovisko potvrzené Řehořem X.: zamítnutí rozvodu. Na koncil nedojel. Začal trpět nemocí. Vyskytly se i otázky, zda se její příznaky nepodobaly příznakům otravy. Cestou učinili zastávku u Tomášovy sestry na hradě Mainze v Kampanii. Přes bolesti se Tomáš rozhodl odtamtud nechat převést do blízkého cisterciáckého kláštera P. Marie de Fossa-Nuova. Nechtěl snad, aby padlo podezření z otravy na jeho vlastní rodinu? Po měsíci zesnul 7. března 1274 (49 let). Zemřel u sv. Benedikta. Jeho tělo bylo po smrti ukrýváno na neznámém místě, ale místo uložení se prozradilo. Legenda mluví o líbezné vůni, která se kolem něho prý šířila. Později bylo spěšně vykopáno a shledáno - nedotčené. Bratři se rozhodli - vařit je ve víně! Zprávy uvádějí, že prý snad byly potřeba jeho ostatky ke kanonizaci. Padla však i otázka, zda prý tak neměly být zahlazeny nepomíjející příznaky otravy. Kdo by měl zájem na smrti sv. Tomáše? Neapolský král? Nemohl by pak být sv. Tomáš mučedníkem pro církevní právo …? Nebo byl i některým teologům trnem v oku se svým učením? Nemohl by pak být mučedníkem posvátné vědy …?

 

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1077