Gaius Iulius Caesar
Snad všichni si ho pamatují jako vysokého muže, celého v bílém a s jakousi „zelení“ kolem hlavy. Stejně známé jako on jsou i jeho slova „veni vidi vici“ , což znamená „přišel jsem viděl jsem zvítězil jsem“. Narodil se 13. července roku 100 př. n. l., pochází z patricijského rodu Iuliů. Iulius osobně je velmi inteligentní a prozíravý muž, obratný politik,vynikající vojevůdce a nadaný řečník. Také se jako jeden z prvních pokusil o sepsání latinské mluvnice, skládal básně a divadelní hry a svá válečná tažení vylíčil v dodnes čtených Zápiscích o válce galské a Zápiscích o válce občanské. Měl manželku Cosstucii a jeho druhá manželka se jmenovala Cornelie. Měj jednoho adoptivního syna Octaviana, který později založil druhý triumvirát.
Roku 60 př.n.l. se Caesarovi získat dva nejmocnější muže ve státě – Pompeia a Crassa. Tak vznikl takzvaný triumvirát – spolek tří mužů, který se postavil do čela impéria. Caesar byl zvolen konzulem pro rok 59 př.n.l. a poté se dostal do správy provincii Galii, kde dosáhl významných vojenských úspěchů. Pompeius dostal později do správy Hispánii a Crassus východní provincie. Protože východní provincie byly ohrožovány bojovnými Parthy, vydal se Crassus roku 54 př.n.l. na válečné tažení na východ. Byl však poražen a zabit. Jeho smrt znamenala konec triumvirátu.
Pompeius po Crassově smrti využil Caesarovi nepřítomnosti a snažil se v Římě získat samovládu. Nechal se jmenovat konzulem, zároveň začal pronásledovat Caesarovi přívržence, a dokonce donutil senát, aby zbavil Caesara veškerých pravomocí. Caesar proto opustil galskou provincii a vyrazil se svým vojskem k Římu. Roku 49 př.n.l. překročil řeku Rubikon, která tvořila hranici mezi Předalpskou Galií a Itálií. Tak začala občanská válka.
Neomezenou moc zajišťovalo Caesarovi množství úřadů, do nichž se nechal volit, a titulů, které mu byly uděleny (např.: doživotní diktátor, tribun lidu atd.). Všechny tyto úřady byly republikánské, ale ústava byla porušována tím, že se hromadily v rukou jedné osoby. Caesar využíval svých pravomocí k tomu, aby uspokojil zájmy nejširších vrstev společnosti a aby zajistil vnitřní klid v Římě, což bylo předpokladem pro zabezpečení síly impéria vůči vnějšímu světu. Pečoval o hmotné zjištění armády, podporoval řemesla, zval do Říma cizí lékaře a učitele, zrovnoprávnil italské obyvatelstvo a římským atd. Důležitým činem byla také reforma kalendáře, protože římský kalendářní rok se značně lišil od slunečního.
Caesar uvedl kalendář do souladu se skutečným slunečním rokem. Zavedl rok o 365 dnech, přičemž každý čtvrtý rok měl být přestupný – měl mít 366 dnů. Caesarův kalendář, kterému se podle jeho rodového jména říkalo juliánský, platil v Evropě až do konce 16.století a v Rusku dokonce až do roku 1917.
Ačkoli byl Caesar u většiny občanů velmi oblíben, mnoho lidí jeho vládu pokládalo právem za konec republiky a tuto skutečnost nelibě neslo. Když se začalo proslýchat, že chce Caesar přenést sídlo říše do Alexandrie a že si dokonce chce nechat odhlasovat královský titul, číše jejich trpělivosti přetekla.
V čele spiknutí proti Caesarovi stáli vesměs jeho přátelé. Caesar byl zavražděn v senátě dne 15.3. roku 44 př.n.l. Spiklenci se domnívali, že po zavraždění Caesara bude znovu nastolena republika. Skutečnost však nebyla tak jednoduchá. Římané se rozdělili na dva tábory : zastánci republiky velebili spiklenci, že zbavili Řím tyrana. Caesarovi stoupenci naopak žádali trest pro vrahy. Spiklenci tedy raději z Říma utekli.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát