Anglický empirismus
Anglický empirismus
Johne Locke 1632 – 1704,
Angličan, studoval lékařství, přírodní vědy na Oxfordu, syn obchodníka, věnuje se filozofii, rétorika, politik – diplomat, obviněn, odchází do Holandska, po revoluci 1688 – se vrací do Anglie
Zkoumání lidských možností poznání, Esej o lidském rozumu
Empirik, sensualista
„Nic není v rozumu, co předtím nebylo ve smyslech.“
Naše duše při narození tabula rasa, ostře proti Descartovi, Leibnizovi
lidské ideje jsou získané, zdrojem lidská zkušenost, působení předmětů na smysly -> vjemy
Vnější zkušenost – senzace
Vnitřní zkušenost – co se odráží v nás, reflexe
Ideje jednoduché a složené
Jednoduché – teplo, chlad, pohyb, mají svoje mody = způsoby projevu /ideje pohybu – modus tančení, lezení/
Z jednoduchých idejí sestavuje rozum složené ideje, vznik spojováním, abstrakcí
Např: substance – podstata, základ, který je nositelem atributů, projevy substance mody
relace = vztah /přátelství, otec/
Co se skrývá za věcmi, které poznáváme, nemůžeme s jistotou říct
Uznává materiální substanci u tzv. primárních kvalit
Primární kvality: objektivně špatné, nezávisí na subjektu, rozměrnost, tvar, pohyb, velikost, tvrdost, adekvátní kvality
Sekundární kvality: subjektivní charakter = kdo tyto kvality reflektuje, barvy, vůně, chutě – záleží na subjektu
Zabýval se různými druhy poznávání, společností, analyzuje formy státní moci: zákonodárná, soudní, výkonná, federativní
Stát má za povinnost chránit svobodu občanů a jejich majetek, získaný prací, pokud to stát nedělá, lidé mají právo povstat a zrušit smlouvu se státem
George Berkeley, 1684 – 1753
subjektivní idealista, narozen v Irsku, teologie, řečtina, hebrejština, angažuje se v církvi, šíří křesťanství, návrat do Irska, biskupem
subjektivní idealismus:
prvotná je myšlenka, hmota je druhotná, vázaná na subjekt
„Být znamená být vnímán.“ „Esse est percipí.“
Popírá existenci hmoty jako tělesné substance, není podstata – nositel vlastností, vše vázáno na vnímání subjektu, pokud něco existuje, je to soubor počitků a vjemů určitého subjektu
Všechny kvality jsou sekundární – subjektivní – solipsismus
Snaží se překonat solipsismus, chce, aby existence věcí byla nepřetržitá
Existují myslící duchové věcí, kteří vnímají, i když subjekt nevnímá – nepřetržitá existence nemyslících věcí, ideje existují v mysli Boží, Bůh je vkládá do lidských myslí
Uznává existenci Boha jako tvůrce veškerých idejí musíme pochopit jazyk tvůrce /Boha/ a nečinit si nárok na vysvětlení všeho tělesnými příčinami, odmítá učení Newtona
David Hume 1711 – 1776
Narozen ve Skotsku v Edinburgu, diplomat ve FR, Přátelství s J. J. Rousseaue
Pojednání o lidské přirozenosti - dílo neoblíbeno, přepracováno, vydáno znovu
Zkoumání lidského rozumu – 2. část původního díla v oblibě
Dějiny Anglie – proslavilo ho, napsal ho jako knihovník v Edinburgu
Navazuje na Locka, ? kde se berou myšlenky v našem rozumu?
Základním zdrojem představ:
1. dojmy = imprese, dány přímo naší zkušeností, vnímáním přímým, vnějším nebo vnitřním
2. ideje – kopie prvotných dojmů, výsledek naší fantazie, závislost na naší paměti, vzpomínky, dozvuky impresí
- jednoduché, složené,utvářejí se v rozumu na základě 3 principů:
1. podobnosti a odlišnosti
2. soumeznosti v prostoru a čase
3. příčina a účinek, kauzální spojení
příčina – jev, který vyvolává jiný jev, účinek – jev vyvolaný jiným jevem
důležité je vycházet z impresí, v duchu Bacona dospívá k názoru, že existují špatné myšlenky, omyly
substance, kauzalita – neexistuje
když chci tvrdit, že něco je, musím předložit důkaz – přímá imprese
Co zbyde, vezmu-li z tělesa všechny kvality, které vnímáme = ?existuje substance?
Locke – uznává substanci jenom u primárních objektivních kvalit
Berkley – neuznává materiální substanci, myslící věci = duchovní substance existuje
Hume – substance neexistuje vůbec, ani materiální ani duchovní
„Existuje pouze uplývání fenoménů ve vědomí, ale samo vědomí nemá žádnou samostatnou skutečnost oddělenou od těchto fenomenů.“
Fenomen = jev
Kde se tady bere substance? Jak to že existuje představa substance?
Musí to být z nějakého dojmu = výsledek vnitřního vnímání, kdy rozum vnímá sám sebe – sebereflexe, Při tomto poznávání má rozum nutkání mít tam nějakého nositele = substanci, ale je to nesprávně
Uznávání kauzality:
„Potom tedy proto.“ „Post hoc ergo propter hoc.“
Existuje souvislost časová, jeden jev teď a druhý je potom, ale nemůžeme tvrdit, že první jev vyvolá jev druhý
„Představa kauzality by mohla být pravdivá pouze tehdy, kdyby se dala vykázat nějaká imprese, která by nám toto spojení ukázala jako příčinné a nutné, to však neexistuje.“
Představa kauzality = pouhý zvyk, vnitřní imprese, kauzální spojení nahrazuje časovým
Časová závislost je příčinou
Nechce vyvracet zakořeněné představy o substanci a kauzalitě, ale chce dokázat filozofům, že jsou to pouhá dogmata, filozofové předstírají vědění, abychom netvrdili, že něco je jisté, absolutní jistotu přináší matematika
Faktické vědy, vycházejí z impresí, mají vysokou pravděpodobnost poznání, rozvoj teorie pravděpodobnosti
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát