RENESANCE VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
5. RENESANCE VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE
Renesance = obnova, renesancí rozumíme určité historické období (konec 13. stol. – začátek 17. stol.), které přineslo změny v oblasti:
1) výroby – předstupeň kapitalistické výroby
2) způsobu života – hédonismus – lidé si užívali života, bohatství, kladli důraz na zájmy člověka a za centrum společnosti považovali člověka
3) způsobu myšlení a filosofie: a) individualismus = člověk je chápán jako nezávislá bytost, jako neopakovatelný jedinec, originální bytost, která má právo prosazovat své zájmy – pozitivní
b) panteizmus = Bůh je všude
4) vědy – vznik skutečné vědy v moderním slova smyslu. Objektivní metoda jako pozorování, experimenty …. a kvantitativní metody jako je měření, vážení, výpočty ….
5) umění a kultury – nový renesanční sloh, který čerpá z Antiky
Znaky: tříúhelníkové štíty (z Řecka), sloupy – Dónský, Jónský a Korintský
Malířství: portréty = zájem o jednotlivého člověka (individualismus)
Sochařství: sochy si všímají člověka – zájem o lidské tělo
Racionálnost – snaha zachytit určitý objekt pravdivě
Realismus – metoda snahy opravdivé, umělci uplatňovali poznatky z anatomie, perspektivy a optiky
6) církve – renesance byla kritický k církvi. Reformace – hnutí za nápravu církve
Vznik v severní Itálii na konci 13. stol.
Společenské podmínky: vznik manufaktur = výroba, obchod
nová společenská vrstva = měšťanstvo (později buržoasie), které přestává vyhovovat středověká společnost – kritika = hledají vzor v Antice
Španělská literatura
MIGUEL DE CERVANTES
- zchudlý šlechtic, který měl dobrodružný život. Účastnil se války proti Turkům a dostal se do zajetí v Alžíru, kde žil v bídě a chudině. Teprve výkupné mu umožnilo návrat. Celý život měl dluhy – strádal až do smrti.
Dílo: Důmyslný rytíř Don Quijote dela Mancha
- satira na rytířské romány, zesměšňování – rytířsky (znak renesance – rytířství je typické pro středověk, přežitek), v úvodu je popis v zajetí v Alžíru.
hl. postava: Don Quijot, který chtěl uskutečňovat hrdinské činy. Ovlivněn romantikou – chtěl docílit slávy, chránit slabé. Byl to takový blázen a snílek, který žil ve světě ideálů a nesplněných přání. Neměl smysl pro realitu. Boje má předem prohrané –boj s větrnými mlýny
Smysl: paradoxně se vytahuje jako lepší člověk bez přetvářky v mravním slova smyslu, nastavuje zrcadlo slunečnímu světlu a v některých momentech je tu kritika té doby
další postavy: Sancho Panza – opak Quijota, venkovský člověk, praktický (najíst, napít, žít v pohodě), žije v opravdovém světě a umožňuje tak svému pánovi přežít.
Rocianta – kůň dona Quijota
Italská literatura
DANTE ALIGHIERI
- vysoké vzdělání, stoupenec protipapežské strany – v r. 1302 musel odejít a pak žil ve vyhnanství.
Dílo: Božská komedie
- dílo má tři části Peklo, Očistec a Ráj
- je to alegorická básnická skladby, který vychází z biblických námětů a křesťanské ideologie.
- hl. hrdina je sám autor (znak renesance)
děj: Dante bloudí v lese a je pronásledován 3 šelmami, které představují jeho 3 hříchy – smyslnost (rozmařilost), pýchu a lakotu. Pomůže mu Vergilius, který je vyslán Dantovou zemřelou milenkou Beatricí (zidealizovaná). Aby unikly nebezpečí procházejí Peklem a Očistcem. V místě zavržení se setkávají s dalšími významnými osobnostmi, se kterými vede autor rozhovory a uvažuje o životě – Homér, Ovidius, Sokrates, Alexandr Veliký…. Rájem ho provází Beatrice, protože Vergilius je pohan. Na konci je jeho duše očištěna, proto je v názvu slovo komedie = šťastný konec
Znaky renesance: zachycení prožitku lásky, obdiv antické vzdělanosti.
alegoričnost – pouť (vykoupení z hříchů) celého lidstva, jednotlivce ke spáse – k Bohu
Uplatnění číselné symboliky – 9 sfér Ráje, 7 pásem Očistce
Vliv antiky – touha je trestána Bohy, potopení Odysseovy lodi byl trest Bohů za neposlušnost
FRANCESKO PETRARCA
- pochází z Florencie, jeho láskou byla Laura, kterou ve svých dílech zachycuje realističtěji, než Alighieri svou Beatrici.
- také byl vyhnán z Florencie – Avignon, psal si s Karlem IV.,
Dílo: Sonety Lauře (Zpěvník), sonet = znělka
- lyrická poezie, pravidelnost, sonet – ze 4 slov, první 2 po 4 verších
- shodný rým ve 3. a 4. = ABBA – obkročný
teze = první kvartet – zákl. postavy
antiteze = druhý, protiklad teze
synteze = výsledná myšlenka
1. sloka – snaha vyjádřit Lauře lásku
2. sloka – uvědomění si toho, že není schopen ji milovat
3. sloka – láska se nedá vyjádřit slovy
Laura – ideální obraz milované ženy, pozemská žena, zemřela po 21 letech platonické láska na mor
GIOVANNI BOCCACCIO
- Petrarkův vrstevník
Dílo: Dekameron
- sbírka 100 novel (krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru děje)
děj: 10 mladých šlechticů (7 žen a 3 muži) utíká z Florencie před morem – r. 1348, střídají domy, ve kterých přebývají a tam si každý den vyprávějí příběhy. Děj trvá 10 dní – poté se vracejí zpět.
Znaky: milostná tématika, obyčejný život, lechtivé příběhy – často zde manželka podvádí manžela s milencem, muž je tu za hlupáka, sympatie má chytrý, samostatný a podnikový člověk – typ renesančního člověka, vysmívání se hloupým a omezeným lidem.
- objevuje se zde porušování desatera – nevěra, který není trestána – člověk si má užívat, odmítání odříkání
- ženy jsou rovnocenné mužům, častým zdrojem humoru jsou kněží a mniši
Francouzská literatura
FRANCOIS VILLON – 15. stol.
- vedl bohémský život, vzdělaný, milován fr. chudinou, pohyboval se mezi bohatými i chudými – měl i nepřátele, také byl ve vězení
- předchůdce prokletých básníků, kritizoval společnost a oni ho za to proklínali
Dílo: Villonská balada
- má 4 sloky, kde první 3 jsou stejné (7 – 12 veršů) a poslední má jen polovinu veršů (4 – 5), je tu také refrén
b. Balada – lyrická, o protikladech a rozpolcenosti osobnosti, autor není spokojen se svým životem a hledá jeho smysl
Velký testament
b. Závěť – hodnocení vlastního života a příběh o Diomedovi – pirát, zatkl ho král a ptal se ho, proč loupí. Odpověděl mu, že kdyby měl to, co on tak by loupit nemusel. Měl nešťastný osud – narodil se jako chudý, litoval, že chodil za školu, neučil se a má pocit z toho, že mládí málo využil – lítost, sebekritika a sebeironie (ví, že by stejně jiný nebyl). Panovník mu dal milost a dary. Diomed pak začal vést uspořádaný život.
FRANCOIS RABELAIS (francoa rablé)
- mnich a lékař, největší renesanční prozaik ve Francii
- vynikající humorista, odpůrce zaostalosti
Dílo: Gargantua a Pantagruel
- 5 dílný satirický román o královském rodu obrů (otec, syn a vnuk), o jejich životě
děj: když vnuk Pantagruel dospěje, odchází do světa a s kamarádem se vydává na plavbu do Číny.
hl. smysl: výsměch středověkým přežitkům, hlavní hodnoty jsou zdravý rozum,optimismus a nezávislost člověka
ukázka: na Thémském opatství nesměly být hodina a vše se mělo řídit zdravým rozumem, přijímány jen krásné, urostlé a statné ženy a stejní muži – nadsázka,
svobodný život – volné odcházení z kláštera, mohou se vdávat a ženit, jak chtějí = vše bylo založeno na svobodné vůli
Anglická literatura
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616)
- narodil se ve Stratfordu , byl spolumajitelem divadla
- světový dramatik, herec a básník, napsal asi 37 her a sbírky sonetů. Byl spolumajitelem divadla. Jeho činnost lze rozdělit na 3 období.
1) hledání stylu psaní, soupeření s ostatními, doba komedií
díla: Zkrocení zlé ženy, Sen noci Svatojánské, Mnoho povyků pro nic, Komedie plná omylů (Plautus)
první tragédie: Romeo a Julie, Hry historické (Jindřich IV, VI, Richard III.), Julius Caesar.
2) r. 1595 – zralejší tvorba, nejslavnější tragédie ve znamení filosofických úvah – pesimismus (skepse k životu)
díla: Hamlet
- hl. hrdina je rozpolcený člověk mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitu povinnosti trestat zlo. Chce pomstít otcovu smrt a tak předstírá šílenství. Claudius (jeho strýc, který se po otcově smrti oženil s jeho matkou) ho pro podezření, že ví, že on zabil jeho otce, posílá do Anglie. Po návratu zabíjí otce své milé Ofélie. Ona se utopí a její bratr vyzve Hamleta na souboj. Král potře jeho meč jedem. Hamlet to zjistí a při souboji mu meč vytrhne z ruky a jeho i krále zabije. Královna umírá také – napila se z číše otráveného vína, připraveného pro Hamleta. Hamlet je na začátku souboje raněn a také umírá.
Othello, Král Lear, Macbeth
3) usmíření a vyrovnání s životem. Charakter jeho děl : objevují se zde pohádkové náměty (odpor od reálného světa)
díla: Bouře, Zimní pohádka
Znaky dramat:
v náměty děl jsou neomezené
v převzaté náměty z renesančních povídek, kronik, životopisů slavných osobností
v světská tématika – zájem o člověka
v tragika je dána lidskými vlastnostmi nebo náhodou – není to ale osud nebo vůle bohů
v postavy jak ženské (Zkrocení zlé ženy) tak mužské, obyčejní lidé
v nedodržuje znaky místa, času a děje
v prolínání tragiky a komiky
v veršovaný jazyk se střídá s prózou
v verš = jamb pětistopý, nerýmovaný = je těžké překládat
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát