Umění Číny
UMĚNÍ ČÍNY
Čínská kultura žila dlouho bez kontaktů se západním světem a vytvořila hodnoty, které jsou odlišné od našich. V lidech žila jemná citová lyrika a znalost veršování patřila k základům vzdělání. Kultura byla chápána jako symbol vesmírného řádu, který panoval jak na Zemi tak ve vesmíru. Umění mělo velmi velkou vážnost. Neobyčejně jemné a vysoké úrovně , bylo dosaženo v hedvábnictví, porcelánu, slonovině a práci s kovem. Hlavně pak ve výrobě bronzu z mědi a cínu, ze kterého se vyráběli zbraně, nástroje a pomůcky pro vykonávání různých obřadů. Například obřad, kdy králové stvrzovali vlastní právo vládnout. Šaman, často sám vládce, vcházel ve styk s duchy předků a zabezpečoval si tak jejich pomoc a radu. Na rituálních nádobách byla zobrazena zvířata( o nichž se věřilo, že jsou spjata s předky ) zvířecím ornamentem, zejména dvojitou zvířecí maskou. Ve službách šangských králů působili věštci, kteří vládli uměním písma a praktikovali věštbu pomocí lopatkových kostí hovězího dobytka a břišních částí želvích krunýřů, k nimž se přiblížil rozžhavený předmět, v jehož žáru kosti popraskaly. Věštci tyto praskliny vykládali jako vzkaz zemřelých předků. Tak vznikly ony slavné „dračí“ kosti.
Již ve 3. ti. př. n. l. existovala v Číně vyspělá kultura, která má první období rozmachu za vlády dynastie Šang. V šangských metropolích se nacházel královský palác a rezidence nejvyšších vrstev. Byly to stavby s dřevěnými krovy nesenými sloupy vztyčenými na platformách z udusané hlíny a měly již všechny základní rysy architektury, kterou dnes objevujeme v Zakázaném městě. Domy se stavěly z udusané hlíny tvrdé jako cement a s kamennými patkami četných sloupů. V 6 stol. n . l. do Číny proniká buddhismus z Indie. S ním přicházejí do země i nové kultovní stavby, jako pagoda, cihelná nebo kamenná věž s řadou poschodí a přečnívajících střech, dále skalní chrámy, které jsou podobné chrámům indickým. Čínská architektura se neustále vyvíjela, což se projevovalo zejména na stavbě paláců, klášterů a chrámů.
Zejména v chrámech se pak uplatňovalo sochařství, které bylo v Číně odsunováno na okraj. Byly to hlavně sochy Buddhy v buddhistických chrámech. Byly monumentální velikosti, dřevěné a polychromované. Stavebním materiálem je vedle kamene především dřevo, bambus, rákos, hlína, ale i terakota, fajáns a porcelán. Tak jako v Indii mají v Číně stavby římsy v nárožích typicky oble zdviženy a plochy střech bývají vydutě zprohýbány. Trámy jsou stavěny ze dřeva, které je vyřezáváno a lakováno. Na počátku našeho letopočtu vznikají zde nová velká města a důležitým úkolem bylo opět budování paláců, které vytvářely soubory budov s pavilóny, triumfálními pamětními branami,vodními nádržemi v architektonicky řešeném parku.
Číňané mají obzvlášť rádi přírodu, citlivě s ní zacházejí a počítají s ní jako s důležitou složkou životního prostředí. V zahradní úpravě jsou do symetricky rozvržených souborů seskupovány chrámové stavby s do výšky stavěnými pagodami a altány, kanály a přehradami. Pyšní se lehkostí jakou působí velké, s mnoha druhy květin a dřevin zbudované zahrady. Jsou zdobené umělými skalisky, jezírky a písky, které jsou „česány“ do různých tvarů.
Vynikajícím technickým dílem byla dlouhá Čínská zeď, stavěná po několik generací. Byla postavena na ochranu před kočovníky, kteří na Čínu podnikali nájezdy. Začala se stavět od 2. stol.př. n. l., táhla se od mongolských hranic až téměř k Pekingu přes nekonečné lysé kopce v délce zhruba 4 tisíc kilometrů. Důmyslné zařízení ji činilo téměř nedobytnou. Název zeď však není docela přesný, protože ve skutečnosti to jsou šest a půl metru vysoké hradby. Šest metrů široké u paty, směrem nahoru o metr zúžené. Ochranný val a strážné věže jsou rozmístěné po 120 metrech. Hradba je složena z kamenného a cihelného vnějšího pláště, vnitřní jádro je z hlíny, které je zde zasypáno a udusáno asi 180 miliónů kubických metrů.
Ovšem nejvíce ceněno bylo a je pro Číňany malířství, které je spjato s poezií a kaligrafií . Nejcennější jsou svitkové obrazy, které mohou být svislé, nebo podélné. Obrazy byly kresleny na speciální papír, který byl po sléze vlepen na tapetu, která se zavěsila na zeď. Tyto obrazy se malovali štětci, které jsou na konci slepené do tvrdé špičky. Malovalo se tuší. Nejčastější obrazy jsou nebarevné a jednoduché. Obrazy jsou zdobeny stěny paláců, domů a chrámů.
Ve všech oblastech převládá tématika krajinné scenérie, zvířat a impresí.Velmi málo často se zobrazují portréty lidí. Zobrazují se slavné činy minulosti, vyzdvihují se ctnosti a tím odvracejí myšlenky od neřestí.
Použitá literatura: John K. Fairban : Dějiny Číny, NLN v Praze 1998
J.Staňková - J.Pechar : Tisíciletý vývoj architektury, SNTL v
Praze 1979
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát