Hadi
HROZNÝŠ KRÁLOVSKÝ(Boa constrictor):obývá lesnaté, křovinami hojně zarostlé krajiny v Jižní a Střední Americe. Hojný je v Brazílii, Venezuele, Ecuadoru a v Peru. Tvoří několik zeměpisných ras lišících se od sebe především zbarvením.
Základní barva hroznýše královského je rozmanitá, od růžové až po červenohnědou.Kresba na těle je tmavohnědá až černohnědá. Největší známý exemplář měřil 5,60 m, ale obyčejně dorůstá jen čtyř metrů a i takoví jdinci jsou poměrně vzácní.
Hroznýš je noční tvor. Přes den se ukrývá v jeskyních, ve skalních rozsedlinách nebo mezi kořeny stromů. Po soumraku se vydává na lov. V temnějších pralesích však loví i za dne. Hroznýši rádi číhají na kořist na stromech, kde v přítmí nejsou mezi hustými větvemi vůbec vidět.
Kořistí hroznýšů jsou různí menší obratlovci jako ptáci, krysy, myši. Jen velcí jedinci loví i mláďata menších druhů jelenů apod.
Člověku není hroznýš nebezpečný, pokud ho člověk nechce chytit. Pak se ovšem had brání a velký exemplář by jediného člověka snadno přemohl a udusil.
Mladí hroznýši vychovaní v zajetí odmalička jsou naopak velmi krotcí, a dá se dokonce říci, že i přítulní. Nikdy je nenapadne kousnout ani stahovat smyčky, i když lezou po krku nebo po ruce. I třímetrové a větší exempláře jsou pak stejně krotké. Někteří domorodci si drží takové hroznýše v domácnostech jako psíky. Hroznýš je domorodcům velmi užitečný, protože chytá krysy a jiné hlodavce, kteří vniknou do jejich příbytků. Také prý se domům s krotkými hroznýši vyhýbají jedovatí hadi. Některé domorodé ženy dokonce dávají vedle spících dětí hroznýše, který je má hlídat před jedovatými hady.
V jiných krajích domorodci dospělé hroznýše v pralese zabíjejí a jedí jejich maso, které prý má výbornou chuť. Tuk hroznýše pak slouží jako lék a z kůže se vyrábějí různé ozdobné předměty nebo kabelky a dámské boty.
Hroznýš královský se dožívá v průměru dvaceti až třiceti let. V zajetí žije dlouhá léta.
ANAKONDA VELKÁ(Eunectes murinus):je největší had Jižní Ameriky a druhý nejdelší had na světě. Obývá tropické pralesy, především v povodí Amazonky. Dorůstá až přes devět metrů délky. Největší známý exemplář měřil 9,40 m. Svou váhou je však anakonda nejtěžším hadem na světě(až 250 kg).
Proti delší krajtě mřížkované má anakonda mnohem robustnější tělo.
Zbarvení tohoto hada je olivové nebo žlutohnědé, s velkými okrouhlými černými skvrnami rozptýlenými po těle.
Anakonda se zdržuje poblíž řek a většinu svého času tráví ve vodě, kde také loví svou kořist. S oblibou číhá ve vodě u břehu a jakmile se přiblíží nějaké zvíře napít, anakonda prudce vyráží a uchvacuje kořist. Takovým způsobem chytá kapybary, aguti a mladé tapíry. Ráda však chytá i vodní ptáky a jsou známé i případy, že uchvátila a pak pohltila mladého kajmana. V Brazílii jí říkají "vodní hroznýš" a domorodci ji nazývají "sucuri".
Jako jiní hroznýši rodí i anakonda živá mláďata. U velkých exemplářů jich je až přes sedmdesát a jsou dlouhá kolem devadesáti cm. Obvykle však rodí kolem třiceti živých mláďat. Mláďata jsou velmi čilá a loví hned drobné hlodavce a malé ptáky. V zajetí žerou mladé anakondy a oblibou ryby.
V místech, kde v období sucha vysychají toky a bažiny, přespává anakonda nepříznivé období zahrabána v bahně ve stavu strnulosti. Je to vlastně jakýsi letní spánek podobný spánku zimnímu.
Jsou zaznamenány i ojedinělé případy, kdy anakonda pokládala za svou kořist i člověka. Téměř ve všech případech šlo o menší děti.
< V Eze anakonda málem sežrala desetiletého chlapce. Otec se synem chtěli sbírat v divočině ovoce a přistáli u písčitého břehu. Hoch zůstal na stráži u člunu a otec vnikl do lesa. Nic netušící chlapec si hrál ve stínu stromů u vody, kde byl náhle napaden velkou anakondou, která se připlazila zcela nepozorovaně, a dříve než mohl chlapec utéci, ovinula se mu kolem těla. Zoufalý výkřik dítěte přivolal ještě včas otce, který chytil anakondu za hlavu, vyvrátil jí čelisti a synka zachránil.
Napadení a pozření člověka anakondou však přesto patří jen k případům zcela výjimečným, i když velký had je schopen pohltit kořist rozměrem i váhou mnohem větší, než je třeba desetileté dítě.
KRAJTA PÍSMENKOVÁ(Python sebae):obývá horkou část Afriky. Svrchu je světle červenohnědá nebo šedohnědá, s tmavě červenohnědou síťkovou kresbou a po stranách těla s nepravidelnými skvrnami připomínající egyptské hieroglyfy. Podle toho také dostala své jméno. Na temeni hlavy má tmavohnědou trojúhelníkovou skvrnu. Od nozder přes oko se táhne tmavý proužek. Spodní strana je bělavá, s tmavými skvrnami.
Tato krajta je dalším zástupcem obrovitých hadů. Dorůstá až šestimetrové délky, ale průměrně čtyřmetrové.
Krajta písmenková bývala všude velmi hojná na křovinatých a travnatých místech. Dnes je však v mnohých krajinách vyhubena.
Krajtu písmenkovou některé domorodé kmeny uctívají jako božstvo a přísně zakazují jakkoli ji znepokojovat nebo jí ubližovat. Někde mají dokonce postavené zvláštní hadí chrámy nebo jakési hadí útulky, kde krajty chovají a kde je i krmí. O hady se tu starají kněží a přísně hlídají, aby jejich svěřencům nikdo neublížil. Nedrží však krajty v zajetí jako v zoologických zahradách, nýbrž nechávají jim volnost pohybu, takže hadi mohou kdykoli posvátné místo opustit a zase se vracet. Je zajímavé, že si krajty už zvykly a že vycházejí večer ven za potravou. Vracejí se však zpět, aby tam přes den přespávaly. Tento zvyk posiluje i to, že jim kněží dávají i potravu.
V Dahome jsou kláštery, kde jsou chovány krajty. Tam chodí z dalekého okolí celá procesí. Když tam někdo zabije "posvátnou" krajtu, je zavřen do chaty a ta je pak zapálena. Dostane-li se provinilec sám ze zapálené chaty ven, zůstane bez trestu.
Na většině míst jsou však krajty písmenkové pronásledovány, a to především domorodci, kteří pak jejich kůže dobře zpeněží. Zvláště v Súdánu je lov na krajty velmi oblíbený.
Krajta písmenková je převážně noční tvor. Přes den se ukrývá v křovinách nebo v trsech vysoké trávy, a teprve po západu slunce se vydává na lov. Loví zajíce, krysy a jiné hlodavce; občas se jí podaří chytit i mládě antilopy, ale s oblibou lapá také ptáky, zvláště perličky nebo africké dropy.
Jako jiné krajty snáší i krajta písmenková vejce, kterých bývá velké množství, až sto kusů.
BRADAVIČNÍK JÁVSKÝ(Acrochordus javanicus):je velmi hojný v Malajsku, v Siamu, v Indonésii a na Nové Guinei. Dorůstá délky až 2,5 m. Hlavu má krátkou a širokou a oči namířené kupředu. Čenich je krátký. Tělo je velmi silné, ze stran trochu zploštělé. Zbarven je svrchu hnědě nebo olivově, vespod je světlejší. Šupiny jsou na těle položeny těsně vedle sebe a jsou zrnité, jakoby bradavčité. Odtud i jeho jméno.
Bradavičník žije téměř po celý svůj život ve vodě. Jen vzácně vylézá na souš, kde je málo pohyblivý. Za potravu mu slouží ryby a žáby.
Domorodci mu říkají "karung". Je velmi hojný v deltách řek a stává se kořistí rybářů, kteří ho chytají do sítí. Zatímco rybáři ostatní hady zabíjejí a házejí zpátky do vody, karunga vždy vezmou s sebou. Při chytání musí dávat pozor, protože karung, ač není jedovatý, je velmi kousavý a způsobuje hluboké rány v kůži i ve svalstvu. Rybáři ho obvykle hodí do košíku a teprve doma ho zabíjejí a stahují z něho kůži. Kůže karunga se dobře platí pro svou kvalitu. Vyrábějí se z nich boty, kabelky a jiné ozdobné nebo upomínkové předměty.
Bradavičník jávský rodí až třicet živých mláďat najednou přímo ve vodě.
ŠTÍHLOVKA PODKOVNÍ(Coluber hippocrepis):je pěkná užovka dorůstající až do dvou metrů délky. Žije ve Španělsku, Portugalsku, na Sardinii, Maroku a v Tunisku. Svrchu je zelená, šedozelená, oranžová nebo červenohnědá. Na hlavě má žlutou nebo oranžovou příčnou pásku. Na straně krku jsou proužky v podobě podkovy. Na hřbetě jsou kosočtverečné nebo oválné tmavé skvrny lemované žlutými tečkami. Na bocích je řada dalších oranžových nebo žlutých větších skvrn. Břicho je žluté až oranžové, černě skvrnité. Velmi obratně šplhá. Leze po stromech apátrá po hnízdech ptáků s mláďaty. Kromě drobných ptáků, především vrabců, loví i myši. Patří tedy mezi velmi užitečná zvířata.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát