Jan Ámos Komenský
Jan Ámos Komenský
Jan Ámos Komenský se narodil 28. března 1592, pravděpodobně v Nivnici na jihovýchodní Moravě. Jeho otec se jmenoval Martin a jeho matka se jmenovala Anna. Otec působil ve službách pánů z Kunovic, nejprve v Nivnici a později v jejich hlavní državě v Uherském Brodu. Když bylo Janovi deset let zemřel mu otec a dva roky na to mu umřela i jeho matka a nedlouho po té zemřeli i 2 ze 4 jeho sester na morovou epidemii. V této době se ho ujala jeho teta Zuzana Nosálová. V roce 1608 se Komenský stal žákem bratrské školy v Přerově a po studiích na německých evangelických školách byl roku 1616 vysvěcen na kněze. Vrátil se na Moravu, kde začal vyučovat na bratrských školách. Za svůj cíl si vzal vytvoření české národní vědy. To mu však zcela překazily nešťastné události na Bílé hoře a těžká doba pobělohorská.
Roku 1621 uprchl se svou ženou a dvěma dětmi do Fulneku. Při útěku ztratil velkou část svých spisů. Po smrti jeho ženy a dětí a krutých nařízeních proti lidem nekatolického vyznání z roku 1628 opustil svou zem a přišel do polského Lešna, kde se začal podílet na školských záležitostech. Působil tam s několikerým přerušením do 1656 jako učitel a pak rektor bratrského gymnázia, sekretář a archivář, od 1648 jako biskup jednoty bratrské.Byl posledním biskupem jednoty bratrské. Napsal řadu pedagogických děl. Poprvé zde promýšlel i svou celoživotní snahu: sjednocení veškerého lidského vědění na jediném základě a vytvoření všemodrousti (pansofia). Současně se stal jako uznávaný učenec jedním z politických mluvčích pobělohorské emigrace. Komenský byl natolik známá osobnost, že v roce 1641 je pozván anglickým parlamentem do Anglie. Komenský přijíždí do Londýna,ale dlouho se zde nezdržel, protože vypukla v Anglii válka. Za zmínku stojí pouze seznámení Komenského s vynikajícím grafikem Hollarem. Právě Hollar vytvořil věrný Komenského portrét. Mezinárodně uznávaný Komenský byl také přizván do Ameriky a kardinál Richelieu ho lákal i do Francie. Tam také měl reformovat školství.
Roku 1641 odchází na pozvání anglického parlamentu do Anglie, ale příští rok odešel do Švédska, protože Anglie se dostala do války. Ve Švédsku zůstal šest let, protože jeho nadřízený ho nutil, aby pořád jenom učil a tak se vrátil zpět do Lešna se dvěma vozy plnými knih a rukopisů. Po pobytu v Anglii (1641-1642) se snažil v tehdy švédském Elblagu dosáhnout zákroku protestantské Evropy ve prospěch české reformace (1642- 48). Vestfálský mír (1648) znamenal konec těchto nadějí. To spolu se smrtí druhé manželky vyvolalo u Komenského silné pocity zklamání a beznaděje. V roce 1650 odjel na pozvání sedmihradských knížat Rákocziů do Blatenského Potoka, kde se pokusil v praxi uskutečnit svůj program školské reformy a otevřel zde první třídu pansofické školy. Během čtyřletého pobytu zde napsal i několik dalších pedagogických spisů a politických traktátů (Orbis pictus, Schola ludus, svět v obrazech, Škola hrou). V době švédsko-polské války stihl Lešno obrovský požár a Komenský přišel o většinu svých prací. Nenahraditelná byla především slovníku Poklad českého jazyka, kde shrnoval soudobé vědní obory ) a přišel o bratrskou tiskárnu.
Komenský pod vlivem Descarta a Rotterdamského spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským i filosofickým myšlením (Jakob Böhme (1575-1624), Mikuláš Kusánský (1401-1464), Bacon, Campanella).
Roku 1656 se Komenský rozhodl odejít ke svým holandským přátelům do Amsterodamu. Zde vyvrcholila Komenského vědecká a literární činnost. Vydal tu asi 62 svých spisů. Nejvýznamnějším výsledkem této plodné práce byla Obecná porada o nápravě věcí lidských, zabývající se myšlenkami všenápravy. V posledních létech života propadl náboženskému blouznění (posedlost proroctvím a vizemi), a odcizil si tak řadu přátel a příznivců. Obsáhlé životní dílo ho však právem řadí mezi největší postavy českých dějin.
Jan Ámos Komenský zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu a 22. listopadu je pohřben v Naardenu (20 km jihovýchodně od Amsterodamu).
Komenský je autorem pedagogických, vychovatelských i alegorických spisů. psal česky i latinsky.
Jeho tvorba obsahuje jak pansofické a renesanční ideály, tak i barokní postoj k víře a rozumu. Za událostí bělohorských ve spisu Listové do nebe (1619) se zamýšlí nad sociálními problémy a útlakem chudých. V pojednání O poezii české (1620) se zabývá časomírou, překládá biblické žalmy a veršovaná ponaučení do češtiny. Roku 1662 vychází Moudrého Katona mravní poučování. jedním z cílů bylo vytvořit encyklopedii Všeobecná porada o nápravě věcí lidských a rozsáhlý slovník Linguae Bohemicae thesaurus ( Poklad českého jazyka); přípravné materiály k oběma dílům shořely v Lešně. Na novém zpracování „Porady“ pracoval Komenský až do konce svého života. Smutek nad současnými poměry vyjadřuje v Kšaft umírající matky jednoty bratrské, kde věří v budoucí vládu lidu českého.
Vrcholným dílem Komenského je Labyrint světa a ráj srdce (1623)
V tomto alegorickém díle spojil Komenský prvky dramatu díky četným dialogům a monologům s rysy úvahy. Labyrint světa a ráj srdce odhaluje a kritizuje nedostatky světa 16.století se všemi přetvářkami, povrchností a bídou.
Autor jako vzdělaný muž a poutník, vstupuje provázen dvěma společníky – Všezvěd Všudybud a Mámení – do města. Vstupují Branou života, ale hned Brána rozchodu dělí město do šesti ulic. Město představuje svět a jednotlivé ulice jeho společenské vrstvy – stav řemeslníků, učenců, duchovních, stav vrchnosti, rytířů a válečníků a také stav domovní.
Poutníkovi sice byly nasazeny brýle „mámení“ s růžovými skly, ale záměrně si je nasazuje křivě, aby viděl pravou skutečnost. Nabízí se mu tak pohled na nedostatky v jednotlivých vrstvách společnosti. I přes vychvalování Všezvěda a Mámení si je vědom bídy chudých lidí, jejich tvrdé dřiny za kousek živobytí a nemožnosti vymanit se z této pozice. V člověku tak vzkvétá pouze závist. Lidé se nenávidí, pomlouvají a hádají se, využívají podlých intrik a lží. Ani církev se nechová čestně. Vrchnost využívá své moci k zahálce a bídačení nevinných lidí. Ti, společně s vojáky doplácejí na války a jiné nesmyslnosti. Jiným pohledem se poutník dívá na známé učence i vědce. I u nich nechybí nafoukanost, pýcha, namyšlenost, povrchnost a nadutost. Všude nalézá pouze špatnosti a zlobu. Uprostřed města stojí hrad královny Moudrosti. Jen některým lidem se podaří dosáhnout hradu Štěstěny.
Východisko a jediný únik z tohoto světa vidí autor v křesťanských hodnotách a spojení s Bohem a Kristem. Jen tak se dostane do hlubiny bezpečnosti, pouze z ráje vlastního srdce.
Autor k dokreslení užívá spousty vlastních jmen, např. Darober, Nedbal, Darmotlach, Kleveta. V textu se objevují německá i latinská slova a odborné názvosloví různých vědních oborů (matematika, teologie, filozofie, atd.). V Labyrintu se nacházejí prostředky náboženské tvorby, ale i humanismu a baroka. Spisovný jazyk je občas narušen hovorovými slovy.
Myšlenkově navazuje na Labyrint světa filozoficko náboženské pojednání Hlubina bezpečnosti (centrum securitatis z roku 1633), kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálil se od Boha.
Myšlenky Jana Ámose Komenského ovlivnili výrazně nejen středověké, ale i novodobé školství. Cesta ke vzdělání má být umožněna každému bez ohledu na původ, pohlaví a společenské postavení, aby lidé žili život důstojný a lidský. Válce se má zabránit vzájemnou tolerancí a moudrostí, která pozná zlé a škodlivé. Proces vzdělávání dělí Komenský do čtyř stupňů. Prvních šest let života vychovávají dítě rodiče - teda škola mateřská, do dvanácti let působí všeobecná výuka na národní škole a ve větších městech se v třetím stupni budou na školách latinských (gymnáziích) vzdělávat dobří žáci. Těm nejschopnějším skončí studium ve čtyřiadvaceti letech absolvování odborné akademie (univerzity).
Vlastní proces výuky vychází ze zásad
a) postupovat od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitému,
b) názornosti výuky a smyslového vnímání poznatků,
c) rozvíjení citu a vůle.
Strhujícím dílem Jana Ámose Komenského je Didactica magna (Velká didaktika) z roku 1657, která vyšla latinsky. Věnuje se pedagogice (vědě o výchově) a didaktice (vědě o vyučování). Škola se má stát, slovy Komenského, dílnou lidskosti.
O výchově rodinné píše Komenský v knize Informatorium školy mateřské (1630). Věnuje ji hlavně matkám a chůvám a zdůrazňuje úlohu estetické výchovy v životě dítěte.
K nejznámějším učebnicím náleží encyklopedie Brána jazyků otevřena (Janua linguarum reserata) z roku 1631, podávající i poznatky o skutečném světě a Svět v obrazech (Orbis pictus) z roku 1658. Tato čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi se stala vzorem pro další výuku jazyků.
Komenský je rovněž autorem některých latinských her, které měly prohloubit praktické řečové znalosti žactva. Patří sem soubor Škola hrou (Škola na jevišti, Schola ludus) z roku 1654 nebo hra o Diogenovi.
Veškeré poznání chce Komenský shrnout v jednotnou soustavu díly pansofickými (vševědnými). S nimi se pojí touha po věčném míru (spis Anděl míru, 1667).
Význam
Tvorba Jana Ámose Komenského vyjadřuje touhu lidstva po obsažení veškerých vědomostí a po vzájemné harmonii. Při volbě mezi náboženstvím a rozumem však dává přednost víře.
Komenský se zasloužil o vyšší úroveň české literatury, ale věnoval se také záležitostem obecně národním. Bývá označován za „učitele národů“. Výročí jeho narození (28.března) je u nás slaveno jako Den učitelů.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát