VÝVOJ LITERATURY V DOBĚ NÁRODNÍHO OBROZENÍ
VÝVOJ LITERATURY V DOBĚ NÁRODNÍHO OBROZENÍ
(2. pol. 17. stol. až 18. stol.)
Klasicismus:
Vznikl ve Francii. Vychází z rozumové kázně, vzorem je antika a renesance. Charakteristická je střídmost, rozvaha, pravda, vyrovnanost a rozumovost. V klasicismu má hrdina kladné rysy a musí být vzorem. Hrdina je postava veřejná, obětuje se vyšším ideálům, nejedná přirozeně, ale řídí se společenskými řády. Jsou to postavy z vyšších vrstev, prosazují dobro a charakter.
Vysoký: - tragédie, óda, epos – o životě vysokých vrstev psáno rýmovaným veršem.
Nízký: - komedie, bajka, satira, fraška – postavy jsou neurozené, náměty ze současnosti, psaný veršem i prózou.
Francie: Tragédie: -
Jean Racine – Faidra – žena athénského krále miluje svého nevlastního syna.
Pierre Corneile – Cid – Rodrigo a Xiména se milují a jejich rodiče počítají se sňatkem. Otcové se pohádají, Ximénin otec je zabit a Xiména je i přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce. Vše nakonec řeší král.
Komedie: Jean Baptiste Moliére: vlastním jménem J.B.Poquelin, působil u kočovných hereckých společností jako herec, režisér a spisovatel, vysmívá se lakomosti, úlisnosti, náboženskému pokrytectví, snaze měšťanů napodobit šlechtu. Jeho hrdinové jsou pojati satiricky i humorně.
Tartuffe – Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona, zcela ho ovládá a nabývá vlivu nad jeho rodinou. Usiluje o jeho ženu a má si vzít jeho dceru, ale členové rodiny se tomu snaží zabránit. Orgon Tartuffovi připisuje i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému rozpadu rodiny. Je to politická satirická hra.
Lakomec – lichvář Harpagon je pro peníze ochoten obětovat vše a ztráta pokladu pro něj znamená životní tragédii.= nenávidí lidi a je z něj poloviční šílenec.
Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti
Misantrop – nepřítel lidí, kritika vypočítavosti šlechty
Zdravý nemocný – útok na šarlatánství, sobectví a pokrytectví lékařů
Bajka: Jean de la Fontaine – napsal 12 knih bajek, kritizuje morálku své doby.
Osvícenství: (18. století)
Myšlenkový proud, který prosazuje vládu rozumu, kritizuje církev, měšťanstvo a konzervatizmus. Odmítá tradice a opírá se o vědecké poznatky. Osvícenství navazuje na myšlenky renesance. Osvícenská doba podporovala vědu, zakládaly se knihovny a musea, věda a bádání zaujaly místo náboženství. Cílen osvícenství bylo zrovnoprávnění všech občanů. Spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky a publicisty.
Francie:
Francois Voltaire – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista, kritik absolutismu a církevního fanatismu
Candide neboli Optimismus – filozof. román, hlavní hrdina a jeho sluha putují světem a hledají štěstí. Odhalují loupežnost válek, úplatnost v soudnictví, lidskou pověrčivost.
Charles de Montesquien - kritizuje satirickou formou společenské a politické poměry.
Perské listy – cesta do Evropy za vzděláním
Denis Diderot – filozof,
Jeptiška – román v dopisech, autobiografie dívky, která byla přinucena vstoupit do kláštera
Jakub fatalista dialog sluhy a jeho pána o otázkách morálních
Anglie:
Daniel Defoe: Robinson Crusoe – dobrodružný román pojednávající o člověku, který ztroskotal na pustém ostrově. Román je oslavou práce, o vztahu člověka k přírodě.
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty – filozofický, satirický a utopický román. Kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti.
NÁRODNÍ OBROZENÍ
(70. léta 18. stol. – 40. léta 19. stol.)
V době, kdy v Evropě vrcholí osvícenství se zdá být český kulturní život odsouzen k zániku.
Od konce 18. stol. však knižní produkce v českém jazyce vzrůstá. Zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu – tolerance víry. Hlavní úkoly NO byly:péče o český jazyk, seznámit národ s jeho vlastní historií. Myšlenka slovanské vzájemnosti = idea sjednocení slovanských národů na obranu, cílem bylo posilovat národní sebevědomí. Poezie byla inspirována lidovou slovesností.
Fáze NO:- 1) fáze obranná – do počátku 19. století
2) fáze ofenzivní – do konce 20. let 19. století
3) vyvrcholení obrozeneckých snah – 30. – 50. léta 19. století
1) FÁZE OBRANNÁ:
- cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk.
Václav Thám: - psal historické hry – Břetislav a Jitka
V.K.Klicpera: - psal veselohry – Divotvorný klobouk, Zlý jelen
-1. vlastenecké divadlo – Bouda – 80. léta 18. století, Matěj Kopecký-loutkové divadlo Vznik tzv. České expedice . Václav Matěj Kramérius vydává Kramériovy c.k. pražské poštovní noviny
Josef Dobrovský: pochází z Uher, studoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě a v Klatovech. V Praze studoval filozofii a teologii, ale kněžské povolání nevykonával. Stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice. Podnikl několik studijních cest do Ruska a Švédska.
Podrobná mluvnice češtiny – psaná německy, 1. vědecká mluvnice, byl skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil takzvanou jazykovou normu a navrhl analogickou opravu pravopisu ( platí dodnes)
Německo – český slovník – 2 dílný
Základy jazyka staroslověnského – psáno latinsky, 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny na základě dochovaných památek.
Dějiny českého jazyka a literatury – psaná německy, vývoj jazyka a literatury.
-Dobrovský položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy, základy české moderní vědy, odmítl pravost Rukopisů a dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka.
2) FÁZE OFENZIVNÍ:
- vliv napoleonských válek, rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby, pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky.
Josef Jungmann: jazykovědec, překladatel a básník. Pochází z Berounska, působil na gymnáziu v Litoměřicích a na gymplu v Praze Překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny.Snažil se dokázat, že čeština je schopna vyjádřit náročná umělecká díla
Slovník česko-německý – má 5 dílů, čerpal z literárních památek, vyráběl novotvary (rostlina, nerost, dusík, čtverec), vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitárních věd.
Rozmlouvání o jazyce českém – obraz nízké úrovně češtiny počátku 19. stol.
Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky+čítanka pro gymnázia
Historie literatury české – přehled dějin české literatury, knihopis rozdělený do 7 oddílů (každý oddíl obsahoval historickou situaci, vzdělanost doby a seznam literárních prací)
Oldřich a Božena – 1. česká básnická romance
František Palacký:- narodil se v Hodslavicích na Moravě, politik-stoupenec austroslavismu = požadavek, aby češi byli autonomní v rámci Rakouska. Byl organizátorem založení časopisu Společnosti, vlasteneckého muzea v Čechách a Matice české (vydávání českých knih)
Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě – 5ti dílné dílo psané od roku 1836 německy a od roku 1848 česky. Zpracoval dějiny českého národa od nejstarších dob až do roku 1526, poprvé zpracoval vědecky dobu husitskou, dějiny zobrazil jako boj dobra a zla (zápas němectví X slovanství)
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie – napsal společně se Šafaříkem
Pavel Josef Šafařík:- původem slovák,ale psal česky, zakladatel slovanské archeologie
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, kultura a zvyky až do konce 10. stol.Tímto dílem prokázal, že Slované jsou v Evropě starousedlíky a jsou spolutvůrce evropské kultury.
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – psáno německy, slovanstvo považuje za jeden národ, vidí ho jako celek.
Jan Kollár – původem slovák, ale psal česky, studoval na Slovensku a v Německu, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti. Seznámil se s Mínou a odešli do Budapešti, poté do Vídně, kde i zemřel.
Slávy dcera – základem byla sbírka Básně – elegie, ódy, epigramy a milostná lyrika Míně. Mína splývá s dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva, provází básníka po slovanské pravlasti. Skladba obsahuje předzpěv a 5 zpěvů nazvaných podle řek protékajícím slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj, Léthé (nebe) a Acheron (peklo). Předzpěv – záhuba Polabských slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra ve slavnou budoucnost Slovanstva.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – slované by měli vytvořit jednotnou kulturu.
Národnie zpievanky – soubor sebraných slovenských lidových písní
František Ladislav Čelakovský: - pracoval jako vychovatel, redaktor pražských novin a profesor na universitě ve Vratislavi, poté převzal po Šafaříkovi místo profesora v Praze, překládal z NJ, AJ a latiny
Ohlas písní ruských – inspiruje se ruskou lidovou slovesností a přetváří ruské byliny. Básně vyprávějí o dobách boje s Turky a Tatary, život lidu v nejrůznějších podobách a vítězství nad Napoleonem. Převládá epika nad lyrikou, obsahuje 26 básní
Ohlas písní českých - napsána o 10 let později, obsahuje 57 básní, zachycuje ráz českého lidového života. Převládá lyrika, která je satiricky a posměšně zaměřená. Vyjadřuje nenávist k útisku, oslavuje husitského vojevůdce a píše i balady v lidovém tónu (báseň Toman a lesní panna)
3) VYVRCHOLENÍ OBROZENECKÝCH SNAH:
Josef Kajetán Tyl: - kočovný herec, dramatik, novinář (založil časopis Květy), prozaik, byl pronásledován a vyhnán z Prahy. Psal povídky o obrazu bídy lidu (povídka Chudí lidé), těžkém životě umělců (povídka Rozervanec – o Máchovi) a o historii (povídka Dekret kutnohorský). Psal divadelní hry ze současnosti
Paličova dcera – příběh dívky, která se stará o své sourozence, protože otce zavřeli
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – fraška s písněmi. Zachycuje život pražských lidových vrstev (vlastenecký švec Kroutil a jeho syn Jeník. Proti lásce Jeníka k jeho dívce je jeho teta, která zastupuje zpanštělé měšťáky. Děj vrcholí na lidové slavnosti ševců,kde zazní poprvé píseň kde domov můj od F. Škroupa, kterou zpívá slepý houslista Mareš.
Kutnohorští havíři - skutečná vzpoura havířů v 16. stol. Minomistr okrádá horníky i krále a ti se vzbouří – potlačeno. Vůdci v čele s havířským opatem jsou popraveni.
Jan Hus – setkání Husa a Žižky – není pravdivé, jakoby hus předával své názory Žižkovi.
Strakonický dudák – oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti a vlastenectví. Varování před přílišnou touhou po penězích. Švanda je chudý chlapec, který miluje dceru hajného Dorotku. Švanda si musí vydělat peníze, kvůli Dorotce, jeho matka víla Rosava mu očaruje dudy. Vocilka – prospěchář a zběhlý student se na Švandu přilepí a okrádá ho. Švanda se dostane na zámek, kde je princezna Zulika a zůstane tam. Dorotce umře otec a ona se s Kalafundou vydá hledat Švandu. Najde ho, ale on už ji nechce. Švanda se dostane do vězení a z něj mu pomůže opět matka. Švanda se rozhodne vydat hledat kořen lásky, který by mu vrátil Dorotku. Švanda dudy prokleje a ty ztratí svou moc. Po třetí a naposledy mu pomáhá Rosava. Hlavní myšlenkou je, že peníze špatně ovlivňují člověka.
Rukopisy RKZ - padělky
V roce 1817 „nalezl“ Václav Hanka tzv. Rukopis královédvorský – měl pocházet ze 13. století a obsahoval 6 epických, 6 lyrických a 2 lyrickoepické básně.
V roce 1818 „nalezl“ Josef Linda Rukopis Zelenohorský, který měl pocházet z 10. století a obsahoval zlomek z velké epické skladby.
Palacký a Šafařík dokázali nepravost rukopisů, ale boj o ně trval až do 80. let 19. století, kdy byly definitivně prohlášeny za padělky. Měly dokázat starobylost naší kultury a posílit národní sebevědomí. Staly se inspirací pro další umělce (Smetana, Zeyer, Mánes)
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát