Max Švabinský
Max Švabinský se narodil 17.9. 1873 v Kroměříži a zemřel 10.2. 1962 v Praze. Švabinského v malbě výrazně ovlivnil především Maxmilián Pirner, u kterého studoval na pražské Akademii výtvarných umění v letech 1891-98 a už od roku 1891 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1898-99 pobýval v Paříži a roku 1901 obdržel první cenu České akademie věd a umění a byl přijat za jejího dopisujícího člena. Roku 1904 získal zlatou medaili na světové výstavě v St. Louis. Na pražské akademii založil po svém jmenování profesorem v roce 1910 grafickou speciálku, kterou vedl do roku 1927. Roku 1918 byl jedním ze zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků (SČUG) Hollar, brzy po 2. světové válce byl jmenován národním umělcem.
Švabinského tvorba vycházela z akademického historismu19. století a novoromantismu - tak se uvedl ve svých prvních veřejných pracech, vyhotovených ještě za studia - v Zemské bance (Svatý Václav žehná práci a Práce, zřídlo blahobytu, 1896). Také triptych Víno-Žena-Zpěv ovlivnil novoromantismus, ale i v této malbě lze rozeznat určité secesní prvky. Secesní symbolismus však Švabinského ovlivnil pouze načas a jen v některých dílech, jako ve Splynutí duší (1896), připomínající poněkud tvorbu Danta Gabriela Rossettiho, v Kulatém portrétu (1897), a především v Chudém kraji (1900) a kresbě Paradisea Apóda (1901). Velká rodinná podobizna (1905) je výrazně realistické dílo, v kterém silně vystupuje charakterizační kresba a ukazuje tak, kde byl nejvlastnější Švabinského umělecký projev. Jeho pozdější olejomalby, například Žně (1927), znamenaly krok zpět k akademickému způsobu malby.
Švabinský vynikl a byl oslavován především jako neobyčejně zručný kreslíř a grafik, v grafice měl také zakladatelský význam pro moderní českou tvorbu (dřevoryty Rajská sonáta, 1917-20, Básník a múza, 1932; litografické ilustrace k Hugově Satyru). Věnoval se rovněž portrétu (Vrchlický, 1896; Aleš, 1908; Mánes, 1917; T. G. Masaryk) a grafice řady poštovních známek a bankovek. Byl tvůrcem návrhů barevných oken do katedrály sv. Víta (Seslání Ducha svatého v kapli sv. Ludmily a Poslední soud v okně jižní lodi, 1937-39).
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát