Ivan Olbracht
IVAN OLBRACHT
Ivan Olbracht-vlastním jménem Kamil Zeman se narodil roku 1882. Díky svému rodinnému původu měl velmi blízko k literární činnosti,neboť jeho otcem byl spisovatel Antal Stašek.Studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové a po nedokončených studií v Berlíně a Praze se věnoval novinářství. Jako žurnalista strávil sedm let v redakci vídeňských Dělnických listů, později v pražském Právu lidu a Rudém právu. Za svou politickou aktivitu byl dvakrát vězněn-poprvé roku 1926 ve Slezské Ostravě, což literárně zpracoval v knize ZAMŘÍŽOVANÉ ZRCADLO a podruhé roku 1928 na Pankráci
Na přelomu dvacátých a třicátých let se snažila próza zachytit člověka v jeho společenských vztazích, v jeho historické podobě a usilovala o vystižení společenského vývoje.Mezi autory takto orientovaného proudu patřil i Ivan Olbracht. Tento autor vynikal zejména výbornou schopností analyzovat stav psychiky člověka (hrdiny) a stylovou čistotu.
Do literatury vstoupil knihou O ZLÝCH SAMOTÁŘÍCH (1913). Jedná se o tři rozsáhlé povídky (JOSKA, FERKO A PAULÍNA, RASÍK A PES a BRATR ŽAK) ve kterých je popisováno prostředí společenských vyděděnců, tuláků, komediantů a cirkusáků, kteří bojují o udržení lidské důstojnosti individuální svobody protispolečenskou vzporou, obvykle v rozporu se zákonem.Olbracht tyto hrdiny, kteří v mnohdy v beznaději a lhostejnosti okolí „ upadají “ do duchovní a mravní izolace, zobrazuje jako anarchistické samotáře.Za první světové války vznikly dva Olbrachtovy psychologické romány, ŽALÁŘ NEJTEMNĚJŠÍ (1916) a PODIVNÉ PŘÁTELSTVÍ HERCE JESENIA (1919). V prvním z nich je ústřední postavou tohoto psychologického románu komisař Mach, který žije se svou mladou ženou Jarmilou v malém nejmenovaném městečku. Od počátku svého manželství na ní chorobně žárlí, sleduje každý její krok, úsměv atd. Snaží se k ní chovat přívětivě, ale jeho duše je plna pochybností. Ptá se sám sebe zda Jarmilu opravdu miluje. Žárlivost se neustále stupňuje, vrcholu však dosahuje tehdy, když komisař Mach po úrazu oka zcela oslepne. Život s ním se stává peklem. Jarmila se jej snaží vytrhnout z dosavadního prostředí, stěhují se proto do Prahy. Jarmila svého muže miluje, ale duševní týrání je čím dál horší. Mach si nechává od studenta Krále, kterého potkává na ulici, předčítat Jarmiliny dopisy. Nedůvěra v něm ho dohání k šílenství. Jeho manželství končí scénou, kdy se zavírá po celou noc se svým domnělým sokem v úplně prázdném pokoji, neustále k němu hovoří a snaží se jej lapit. Jarmila se nervově hroutí. Ujímá se jí bratr Josef a odváží ji k sobě domů.
Mach se konečně cítí volný, zbavil se manželství. Ve svých úvahách došel k názoru, že „nejtemnějším žalářem“ v životě člověka je láska, neboť je pouhým pudem k zachování lidského pokolení. Láska ničí vůli, svobodu, omezuje, oslepuje. Aby byl člověk svobodný a šťastný musí ji zabít
V Podivném přátelství herce Jesénia rozvinul autor na protichůdných osudech dvou herců naprosto odlišného charakterového založení problematiku podstaty a inspirace hereckého umění. Hlavní postavou je Jan Veselý, který je člověk nespoutaný, dobrodruh a požitkář, neohlížející se na to jakou zkázu za sebou zanechává. Proti němu stojí ukázněný, střízlivý a do krajnosti obětavý Jiří Jesénius. Román také odpovídá na otázku umělcova vztahu k národu a společnosti. Ve stejné době vznikla jediná Olbrachtova divadelní hra PÁTÝ AKT, s látkou ze středověké selské rebélie. Poté následovalo v roce 1927 vydání knihy DEVĚT POVÍDEK Z RAKOUSKA I REPUBLIKY(upravené vydání z roku 1948 má titul BEJVÁVALO)a románu ANNA PROLETÁŘKA(1928). V tomto románu popisuje zrání služky v uvědomělou revoluční pracovnici a bojovnici.
Další období Olbrachtovy tvorby bylo značně ovlivněno jeho návštěvou Podkarpatské Rusi(vesnička Kolčeva). Ivan Olbracht se v této vesničce usadil a tamní příroda a lidé mu přirostli tak srdci, že jim věnoval celou tvorbu 30. Let. Nejprve to byly kulturní, cestopisné a sociálně-kritické kapitoly ZEMĚ BEZE JMÉNA(rozšířené v roce 1935 na větší soubor pojmenovaný HORY A STALETÍ). Následoval román NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK(1933) a povídkový soubor GOLET V ÚDOLÍ(1937). V románu Nikola Šuhaj loupežník zpracoval Olbracht skutečný příběh vojenského zběha na konci 1. Světové Války. Díky umělecké fikci stává se tato postava zároveň jakýmsi ztělesněním legendárního lidového mstitele, zbojníka Olegsi Dovbuše. V povídkách knihy Golet v údolí autor přibližuje čtenáři svět prastarého židovského náboženství, které nepřipouští jakýkoliv zásah do svých zvyklostí. Židé fanaticky věří v příchod Mesiáše, Vykupitele, opovrhují jinověrci. Olbracht si všímá i sociálního rozvrstvení židovského obyvatelstva, proti rabínům a několika bohatým obchodníkům staví chudý židovský lid. Česká literatura zobrazovala až do té doby Židy pouze jako bohatce, továrníky atd... V prvních dvou povídkách(Zázrak s Julčou, Událost v mikva) převládá humor, třetí(O smutných očích Hany Karadžičové) má ladění baladické. Všechny tři povídky se odehrávají ve vesnici Polaně.
Po dílech ovlivněných prostředím Zakarpatska se Olbracht soustředil na knihy dějepisného rázu. Pro mládež upravil text ze Starého zákona v BIBLICKÝCH PŘÍBĚZÍCH(1939), a podbný smysl měla i kniha ZE STARÝCH LETOPISU(1940), vyprávějící o české minulosti. V roce 1947 vydal beletristickou adaptaci díla Wiliama Prescotta-DOBYVATEL. Pojednává o Fernandu Cortesvi, dobrodružném a násilnickém pokořiteli mexických Aztéků.
V roce 1952 tento významný český spisovatel zemřel.
F.X.ŠALDA: „Olbracht nevynalézá a nestrojí nijakých zvláštních dobrodružství, dá se unášet prostě typicky legendárními ději a příhodami o „nezranitelném loupežníku, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy, kromě v sebeobraně nebo ze spravedlivé msty, nikoho nezabil“. Proto všecka ta typická dějství, všecky ty typické situace vtékají do jeho Šuhaje tak přirozeně jako potoky a bystřiny do řeky. Tak motivy nadmyslitelné, scény čarování a zaříkávání, jsou stejnou samozřejmostí jako lstivě obchodnická mentalita Židů, neurvalé usurpátorství nových českých pánů, potměšilé spojenctví celé odbojné vsi. Láska a nenávist jsou tu podány v barvách tak nelomených a sytých, jak tomu není dávno u nás příkladu. Není tu žádné problematiky, ani citové, ani myšlenkové“.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát