Michal Viewegh
Citát:
„Náš život je špatně organizovaný poznávací
zájezd, ubytování je blbé a jídlo nestojí za nic
-a je na nás, abychom těch čtrnáct dní nestrávili
jen nadáváním , ale v rámci možností si to
maximálně užili. Protože na jinej zájezd už holt
nepojedem.“
Michal Viewegh, 2001
Úvod
Michal Viewegh patří v současnosti k nejčtenějším a nejpřekládanějším autorům v České republice.
Nevěděla jsem o něm nic, dokud jsem v deváté třídě základní školy jednoho dne náhodou neotevřela čítanku na stránce, kde byl úryvek textu z jeho knihy.
Zaujal mě především jeho poutavý vypravěčský styl a žádá-li si to situace, i používání „drsnějších“ slov.
Jeho knihy jsou ze současnosti, vesměs oddychové a velmi dobře čtivé.
Viewegh má podle mě jeden zásadní dar- umí psát.
Je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů, a proto jsem si ho vybrala pro tuto práci.
Životopis
Michal Viewegh se narodil 31. března 1962 v Praze, mládí prožil na Sázavě. Po dvou létech studií na VŠE přešel na FF UK, kde vystudoval obor český jazyk-pedagogika.V letech 89-93 působil jako učitel na ZŠ v Praze-Zbraslavi, od r. 95 byl redaktorem nakladatelství Český spisovatel. V současnosti je spisovatelem na „volné noze“.
Jeho knihy vyšly v mnoha reedicích ( v celkovém nákladu téměř půl milionu výtisků), byly přeloženy do třinácti světových jazyků a dočkaly se (prozatím) dvou filmových a dvou divadelních zpracování. Za svoji literární činnost získal r. 93 cenu J. Ortena.
Dosud vydal tyto knihy:
Názory na vraždu (1990)………………………………………………………..novela
Báječná léta pod psa (1992)…………………………………………………….román
Nápady laskavého čtenáře (1993)………………….parodie na styly známých literátů
Výchova dívek v Čechách (1994)……………………….………….…………….román
Účastníci zájezdu (1996)………………………...……………………………….román
Zapisovatelé otcovský lásky (1998)………………………………………………román
Povídky o manželství a o sexu (1999)…………………………...………sbírka povídek
Nové nápady laskavého čtenáře (2000)………….… parodie na styly známých literátů
Švédské stoly aneb Jací jsme (2000)…………………………………….sbírka fejetonů
Obecný rozbor
Do role styčného důstojníka mezi vysokým uměním a kýčem se sám a dobrovolně pasoval Michal Viewegh, patrně nejčtenější a nejpřekládanější český spisovatel devadesátých let. Parafrázovaná autocharakteristika se v důsledku častého opakování jeho obdivovateli i odpůrci stala sice poněkud zprofanovanou, což by ale nemělo nic měnit na její výstižnosti. Vieweghovy prozaické knihy Názory na vraždu (1990), Báječná léta pod psa (1992), Výchova dívek v Čechách (1994), Účastníci zájezdu (1996), Zapisovatelé otcovský lásky (1998), Povídky o manželství a o sexu (1999) a Nové nápady laskavého čtenáře se vyznačují ústředním postavením autobiografického vypravěče - někdy je autopsie maskována er-formou a je jí "prosyceno" i více postav. Nacházíme zde i prezentování různých verzí příběhů, loutkovitost postav... V mnohem menší míře u něho ale nalezneme fantaskní motivy a hlavně: příběh Viewegh vpodstatě nerozbíjí, nerezignuje na tradiční vypravěčství, zejména ne na jeho zábavnou funkci a pointování. Pro tohoto autora je také důležitá atraktivita námětů, svěžest a spád jejich podání, nepřetíženost textu významy a symboly. Což ovšem neznamená, že by jeho výpovědi byly zcela banální, bezobsažné a prvoplánové.
Ve Vieweghově debutu vyšetřování násilné smrti mladé učitelky na českém maloměstě uvozuje varování před nebezpečím snadné ovlivnitelnosti většiny z nás, před nekritickým přijímáním nepodložených názorů a předsudků; novela si všímá i mechanismů vzniku a průběhu davové psychózy. V dalších prózách jsou traktovány a reflektovány třeba příčiny a smysl sebeobětování, problémy jedincova zrání a životní orientace (bez věkového omezení, ale s důrazem na adolescentní tápání), generační střety, rodinné vztahy - vzájemná zodpovědnost, podmaňování, podvolování a unikání, přičemž permanentní ironie a sebeironie zdůrazňuje především grotesknost (tragikomičnost) lidského hemžení, a to zvláště v erotických a sexuálních souvislostech. Možná právě autorovo "podhánění", čili zprostředkovávání tzv. vážných otázek humornou, "zlehčující" formou, je zdrojem postupného nárůstu rozporů v reakcích na jeho tvorbu. Po téměř jednoznačně nadšeném kritickém přijetí Báječných let pod psa, v nichž protagonista výše naznačeným způsobem vzpomínal na dětství a dospívání v šedesátých a "normalizačních" letech, se stejná metoda, uplatněná na polistopadovou story učitelské nevěry s tragickým koncem (Výchova dívek v Čechách), stala pro některé recenzenty záminkou k totálnímu ataku. "Spor o Viewegha" se však neodehrával pouze mezi kritiky, popřípadě čtenáři, ale autor na výpady (poznamenané kritickým i filozofickým fundamentalismem, demagogií a hlavně předpojatostí) odpověděl velmi razantně sám přímo na stránkách následujícího modelového románu Účastníci zájezdu, v němž skrze mikrokosmos dovolenkářské výpravy na italské pobřeží usiloval zachytit konstanty lidského bytí.
Konkrétní rozbor
Bestsellery se staly především jeho romány Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách.Oba byly zfilmovány a přeloženy do mnoha jazyků, oba mají výrazný autobiografický podtext, stejně tak jako další romány Účastníci zájezdu či Zapisovatelé otcovský lásky.Viewegh je spoluautorem scénáře televizní adaptace Zapisovatelů otcovský lásky a autorem scénáře Účastníků zájezdu.
Mimořádná schopnost vyprávět děj, přitažlivá témata, působivé příběhy i zpracování textu, humorný pohled na svět- to vše přitahuje především mladší generaci.Kritici vyčítají Vieweghovi, že jeho knihy jsou příliš komerční, obě strany se zamýšlejí nad autobiografickými prvky.
Rozbor nejúspěšnějších románů:
Báječná léta pod psa
(Petrov,1997)
Námětem je parodický román ze života socialistické rodiny.Kniha je napsána retrospektivně z pohledu Kvida, který předčítá příběh jeho rodiny sepsaný v "er" formě knižnímu nakladateli, kterého přesvědčuje, aby mu knihu vydal. Místy je děj knihy přerušen rozhovorem mezi Kvidem a nakladatelem a místy je vyprávěn "někým dalším".
Jeho kniha začíná seznámením jeho rodičů - matky - amatérské herečky a budoucí právničky - a otce - vysokoškolsky vzdělaného ekonoma. Těhotenství Kvidovy matky je přerušeno útokem vlčáka, po kterém předčasně porodí Kvida. Ten se jakožto první vnouče v rodině stává středem veškerého dění v ní. Zvláště o jeho přízeň usilují obě babičky - Líba - matčina matka, manželka Jiřího a zasloužilá cestovatelka - a Věra, kožešnice. O něco racionálnější je přístup obou dědečků - Jiřího, který pracoval v prezidentské kanceláři, a horníka Františka. Následky této přehnané péče se projevily formou přebytečných tukových polštářů, které dodávaly brýlatému Kvidovi ten správný intelektuálský vzhled, ale které se pro něj v pubertě staly zdrojem komplexů.
Klidný život rodiny přerušil příchod Rusů v 68., který zásadně ovlivnil osudy všech jejích členů. Dědeček Jiří dostal výpověď, a tak babička Líba, která už doteď servírovala takřka jen
samou zeleninu, aby našetřila na své cesty, začala šetřit ještě víc. Dědečkovi Františkovi uletěly jeho milované andulky a Kvidovi rodiče se ze strachu před výpovědí odstěhovali z Prahy do Sázavy, kde oba nastoupili do tamějších skláren. Jelikož se pro ně nenašlo jiné bydlení, museli se spokojit s prosklenou terasou závodní vily, v létě bydleli jako ve skleníku a v zimě mrzli.
Neprůbojný podmanivý otec, který nerad vyvolával konflikty, se nebyl schopen prosadit do té míry, aby lepší bydlení dostal. Donutilo jej k tomu až manželčino druhé těhotenství a Kvidův zápal plic. Vstoupil do VUML, koupil psa od podnikového stranického lídra a začal se učit hrát fotbal, aby byl takříkajíc"vidět". Kromě těchto snah mu k získání rodinného domku dopomohly i recitační úspěchy jeho syna, který spolu se svou kamarádkou Jaruškou s neuvědomělým dětským zanícením přednášel socialistickou prózu.
Do nového domu přibyla kromě malého Paca i babička Líba, která ve strachu z možnosti vzniku nádoru z nezdravého ovzduší opustila milovanou Prahu. Její příjezd znamenal pro rodinu konec masité stravy a klidného života, neboť babička spatřovala smrtelné nebezpečí např. i v hliníkovém nádobí, kupované mrkvi... . V těchto krušných dnech se Kvidův otec uchyloval do dílny ve sklepě, kde se odreagovával při stolařině. Pak na něj po letech snažení a sebezapíraní ve prospěch režimu došla řada a on byl povýšen. Jeho znalost cizích jazyků mu umožnila účastnit se mnoha zahraničních obchodních cest a ze zamlklého introverta se rázem stal sebevědomý optimista. Jeho kariéra však skončila tak rychle a náhle, jako začala - byl s rodinou přistižen u matčina známého z divadla a zarputilého odpůrce režimu. Po tomto nešťastném incidentu byl otec kádrován a přeložen na místo podnikového vrátného, což jej úplně zlomilo a ze světáka se stal zase nenápadný zapovězený introvert, který se teď nadobro uchýlil do sebe a většinu času trávil ve své dílně, kde pracoval na své rakvi. Navíc se z něj ve strachu před kádrováním stal politický fanatik a on režimu doslova lezl do zadku. Rodina z něj byla nešťastná a dokonce mu sehnala i psychiatra, kterého se otec bál stejně jako ostatních cizích lidí, které považoval za špiony.
Poslední ránu otci zasadil Kvido, když odešel z ekonomické fakulty a přijal místo vrátného, aby mohl během služby psát své povídky. Tato literární vášeň a nadměrná inteligence jej provázely už od dětství a oba rodiče do něj vkládali veškeré naděje, které nevděčný syn takto zmařil. S otcem to šlo z kopce, a tak zoufalá matka Kvida přiměla, aby si pořídil dítě, které by podle ní mohlo otce rozptýlit. Tento nelehký úkol se Kvidovi po mnoha nezdařených pokusech podařilo splnit s jeho dlouholetou spolužačkou a kamarádkou Jaruškou, se kterou se záhy oženil. Ani Kvidova dcerka Anička však nedokázala svého dědečka přivést na jiné myšlenky. Od předčasného odpočinku v rakvi jej zachránila jen listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání, a po které mohl Kvido vydat svou první necenzurovanou knihu.
Vzhledem k tomu, že je kniha pojata jako Kvidova autobiografie, nás nechává nahlédnout do nejpřísnějšího rodinného soukromí a popisuje běžné rodinné konflikty a stavy, které jsou bez ohledu na svou vážnost čtenáři předloženy zlehčenou humornou formou. Kromě humoru a skryté nadsázky jsou v knize vědomě, ale nenápadně, zvýrazněny a zesměšněny nejtypičtější prvky komunistického režimu. Rychlý spád děje je prokládán výpisky z Kvidova deníčku a některé kapitoly jsou zpracovány jako scénář divadelní hry, což knize přidává na originalitě. Jazyk byl použit vesměs hovorový, blízký hlavním hrdinům i čtenáři.
Kniha získala cenu Jiřího Ortena.
Román byl i zfilmován: Báječná léta pod psa
1997, ČR
Režie: Petr Nikolaev
Hrají: Ondřej Vetchý,Libuše Šafránková,
K.Fialová,J.Ježková a další
Výchova dívek v Čechách
(Petrov,1997)
Tento román vypráví příběh Oskara,asi třiatřicetiletého učitele českého jazyka na zbraslavské základní škole.Je psán „ich“-formou = vypráví ho on sám a to tak,že píše tento román. V knize jsou zachyceny každodenní příběhy ze školních lavic a život průměrného českého učitele, který z finančních důvodů býva leckdy postaven před zdánlivě všeřešící doplňková zaměstnání.
Nejinak je tomu i zde- Oskar jednoho dne vyndavá ze schránky zvláštní obálku,ve které- jak se později ukáže- je zajímavá nabídka. Zdejší milionář Král mu nabízí za pěknou sumu doučování jeho dvacetileté dcery Beáty. Ta od rozchodu se svým přítelem přestala komunikovat s okolím a žije jen ve svém ponurém pokoji,nemá zájem o nic-jen tak leží a spí a nechává se ničit depresemi. Její otec si vzpomněl,že kdysi ráda psala a tak za tímto účelem přizve Oskara,aby Beátu učil „tvůrčímu psaní“ a zároveň jí tím poskytl jakousi formu psychoterapie.
Po kratší poradě se svou manželkou Oskar nabídku přijímá. Beáta ovšem naprosto nekomunikuje a Oskara ignoruje a zesměšňuje. Ten zůstává jen kvůli naléhání a finančním dotacím Krále. Později však dojde k nečekanému zvratu, Beáta se vzpamatuje, dostává opět chutˇdo života a Oskar najednou zjišťuje to, čeho se nejvíce bál- že se mezi nimi vytváří vztah, který později nabyde milostného spádu.
Oskar popisuje pocity muže, který podvádí svou manželku, ačkoliv ji pořád miluje, ale zároveň má rád i tu druhou,má strach, že to skončí, má strach, že to neskončí…. Zajímavé je,že neřeší vůbec otázky viny, nebo spíše nemá čas je řešit, protože to, co teď prožívá, je krásné a strašné zároveň.
Přes veškeré Oskarovo lhaní se manželce nevěru nepodaří odhalit. Ani když Beáta nastoupí jakoby náhodou k Oskarovi do školy na místo učitelky angličtiny. Postupem času dochází k odcizení Beáty a Oskara- už ji sleduje pouze z povzdálí,jako kolegyni ve sborovně, ale už ne jako svou milenku… Za čas Beáta odchází, přidává se k Duhovým aktivistům, Oskar ji potkává na různých demonstracích, prakticky už s ní nemá nějaký pravidelnější kontakt. Kniha končí podobně jako začala- Oskar vytáhne ze schránky obálku,v níž už není žádost o vyléčení Beátiných znovu se vracejících depresí, nýbrž strohé a vše ukončující oznámení o Beátině smrti. Pod tíhou depresí najela ve svém golfu závratnou rychlostí do zdi.Sebevražda.
Kniha je velmi zajímavě napsaná, z části retrospektivně,čtenář se chvílemi sám sebe vlastně táže, co je pravda a co není, neboť Viewegh na jedné straně něco napíše, aby to mohl vzápětí o pár stránek dál zase popřít. Celý román je prokládán trefnými citáty různých literátů a politiků.
Snad nejpodivuhodnější a nejbrilantnější je však závěr celého tohoto románu, kdy Oskar dá své dílo-tento román- přečíst své manželce. Odtud i následující úryvek:
„To ses zase vyřádil,“ pravila žena ironicky, když rukopis dočetla.
Zkoumavě pozorovala, nakolik se sám tvářím provinile, aby tak odhadla rozsah a vážnost mých hříchů. Znamenalo to ovšem, že se teprve rozhoduje, zda se má či nemá naštvat.
„Možná, žes měl přece jen radši vzít tu práci,“ pravila zamyšleně.
Chtěl jsem ji obejmout, ale bránila se.
„Jdi ty,“ chlácholil jsem ji, „nesmíš tu literaturu brát tak vážně.“
Filmové zpracování:Výchova dívek v Čechách
(1997,ČR)
Režie: Petr Koliha
Scénář: Václav Šašek
Hrají: Onřej Pavelka
Anna Geislerová
Milan Lasica
Vilma Cibulková
Stručné srovnání knihy a filmu:
Báječná léta pod psa
V tomto případě je film téměř přesnou kopií knihy. Autor románu je podle svých slov „docela spokojen“, jen ho mrzí, že do filmového zpracování nebyly zahrnuty ve větší míře také vtipné scény (kterých je ale v jeho knize opravdu dostatek).
Výchova dívek v Čechách
Zde se však literární a filmová podoba z části liší. Film má odlišný konec- mladý učitel Oskar vydá „své dílo“, román „Výchova dívek v Čechách“, a na autogramiádě se setká s opravdovou Beátou Královou, která si přijde pro podpis. Její fyzická podoba je jiná, než jak si ji stvořil spisovatel ve své mysli, čímž se vlastně divákovi vyjasní,že celý příběh se odehrával pouze v představách. Film končí záběry Oskara a opravdové Beáty Králové, společně prožívajících již popsané scény z románu. Zde není zcela zřetelné, zda se to opět odehrává v Oskarově mysli, či zda je to „skutečnost“.
Osobně ale nepovažuji takto „předělaný“ konec za nejšťastnější nápad, myslím si, že to celkově narušilo a zamotalo onen „základní příběh“. Viewegh se k otázce tohoto filmového zpracování vyjadřuje velmi nerad, jak sám říká, je to pro něj osobní záležitost. Nejvíce se mu nelíbí, že celý film se „tváří“ tak, jako by ve skutečnosti ON byl Oskar a veřejně se tak přiznával k nevěře.
Závěr
Michal Viewegh je znám také tím, že si vyřizuje „účty“ s literárními kritiky přímo na stánkách svých románů:
„Jdeme do sklepa,“ oznámím mu. Vstanu a jdu do předsíně. Poslušně mě následuje. Schody jsou tmavý a vlhký. Na jednom z nich se zastavím. „Počkat,“ povídám, „vy znáte povídky Jamese Thurbera- a přesto se mnou jdete do sklepa?“
„Co to melete,člověče?“ rozčiluje se ten chlap. „Kdybyste se radši staral o ty vaše postavy! Co je to proboha za nuly?“
Začne novej monolog a zaklíná se furt nějakým Lopatkou. Žádnýho Lopatku sice neznám, ale lopata je zaplaťpánbůh na svým místě.
„Nuly? Koho máte na mysli? Mýho otce? Nebo ségru? Nebo matku?“ povídám a vezmu ho z otočky tou uhelkou přes ksicht.
Padne jako podťatej, rovnou na uhlí-aspoň ho nebudu muset stěhovat. Ale žije.
„Čítankově histerická reakce na kritiku,“ zachroptí vyčítavě.
(ukázka z románu Zapisovatelé otcovský lásky)
Jak sám uvádí ve spoustě rozhovorů, spisovatelem se chtěl stát již od svých osmnácti let: „Už tehdy jsem pochopil, že je to nejvíc muziky za nejmíň práce. Nijak se nehoním, píšu tři měsíce v roce čtyři hodiny denně.“
Podle svých slov ještě nenapsal knihu, která by byla ryzí fikcí- ale i v té zdánlivě nejautobiografičtější knize je oné fikce přibližně 60-70%.
V současné době má tedy na kontě dvě filmová zpracování svých knih, přičemž on sám není autorem ani jednoho scénáře. Jinak je tomu ale u Účastníků zájezdu, k nimž psal sám scénář pro chorvatskou televizi, a v současné době ve spolupráci s Českou televizí připravuje také zfilmování Zapisovatelů otcovský lásky.
V těchto chvílích autor již pilně pracuje na svém dalším díle, které ponese název „Román pro ženy“. Viewegh si tento často vysmívaný žánr zvolil zcela záměrně a dodává: „Chtěl bych povznést červenou knihovnu do vyšších literárních pater. To znamená pokusit se napsat to lépe než Danielle Steelová.“
Je také známo, že Vieweghovi se z části splnilo to, o čem psal ve Výchově dívek v Čechách- nyní chodí s o osmnáct let mladší přítelkyní, která byla jeho žačkou v kurzu tvůrčího psaní na Literární akademii J. Škvoreckého.
Začátkem tohoto roku se na trhu objevil nástěnný- a již nyní velmi úspěšný- kalendář aktů českých spisovatelů. Výsadní postavení zde zaujímá právě Michal Viewegh- autorka fotografií Jana Noseková rozhodla, že právě on bude na obálce. (Ona zmíněná fotografie je také použita v této práci na straně č. 2.)
Nedávno jsem se s Michalem Vieweghem setkala osobně na školní besedě- působil na mě sympaticky a upřímně.
Stejně jako jeho knihy.
Seznam použité literatury a pramenů
I. Noviny a časopisy
MLADÝ SVĚT: 1996- 2000
COSMOPOLITAN: 1998 –2000
BRITSKÉ LISTY: 1998- 2001
STORY: 2000- 2001
METRO: 2001
II. Literatura
Michal Viewegh:
NÁZORY NA VRAŽDU: 1990
BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA: 1992
NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE: 1993
VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH: 1994
ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU: 1996
ZAPISOVATELÉ OTCOVSKÝ LÁSKY: 1998
POVÍDKY O MANŽELSTVÍ A O SEXU: 1999
NOVÉ NÁPADY LASKAVÉHO ČTENÁŘE: 2000
ŠVÉDSKÉ STOLY ANEB JACÍ JSME: 2000
III. INTERNET
Obsah
Stránky
Téma seminární práce……………………………………………….…….…...01.
Fotografie a citát autora…………………………………………….…………02.
Úvod……………………………………………………………………………03.
Životopis a výčet jeho děl………………………………………………………04.
Obecný rozbor………………………………………...………………………..05.
Konkrétní rozbor………………………………………………...……..…..06.-11.
Závěr……………………………………….….………………………..….11.-13.
Seznam použité literatury a pramenů………………………………………..…14.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát