15.Druhoústí živočichové
U této skupiny živočichů ač prvoústa přeměňují na anální otvor, ústní otvor vzniká druhotně na opačném konci těla zárodku. Mají centrální nervovou soustavu uloženou na hřbetní straně těla a cévní soustavu (srdce) na břišní straně. Třetí zárodeční list (mezoderm) vzniká odškrcováním párových váčků od střeva zárodku. Vnitřní kostra je mezodermálního původu.
1. kmen - Ostnokožci (Echinodermata)
Larvy mají tělo dvoustranně souměrné. Během zárodečného vývoje se však tělo mění na paprsčitě souměrné. Podle této souměrnosti jsou uspořádány i vnitřní orgány. Jsou to výhradně mořští živočichové. Vývojově je to stará živočišná skupina, jejíž zástupci žili již v prvohorách a velkého rozvoje dosáhly během druhohor. Nejprimitivnější jsou lilijice, které žijí přisedlé, ostatní třídy - hvězdice, ježovky a sumýši jsou pohyblivé.
Pravděpodobně se vyvíjely z předků kroužkovců jako samostatná vývojová větev.
2. kmen - Strunatci (Chordata)
Jsou nejdokonalejším živočišným kmenem. Žijí v rozmanitém prostředí, v moři, ve sladkých vodách, na zemi, pod zemí a ve vzduchu. Jsou dvoustranně souměrní a vyznačují se těmito hlavními znaky:
podkmen: Pláštěnci (tunicata)
Jsou mořští živočichové, jejíž tělo je pokryto pláštěm vyloučeným pokožkou. Jehož podstatnou složkou je polysacharid tunicin, který je chemicky velmi podobný celulóze. Někteří pláštěnci mají chordu po celý život, v ostatních se vyskytují pouze v larválním stádiu.
V obou případech se chorda v ocasní části těla. Patří sem tyto třídy:
šenky (Appendicularia), drobní jen několik centimetrů dlouzí plazy, volně plavoucí pláštěnci, kteří mají chordu po celý život; sumky (Ascidiacea), které mají chordu jen v larválním stadiu. Dospělé sumky se tvarem podobají soudku a žijí přisedle.
podkmen: Bezlebeční (Acrania)
Chordu, která tvoří osu těla, mají zachovanou po celý život. Nemají vyvinuté srdce, cévní soustava je uzavřená. Nervová trubice není rozdělena na mozek a míchu. Do tohoto podkmene patří jen málo druhů, nejznámější jsou kopitnantci rybovitého tvaru, dlouží 5 - 10 cm. Kolem ústního otvoru mají hmatová tykadla. Kolem těla je kožní ploutevní lem umožňující pohyb. Z vajíček se líhnou larvy.
podkmen: Obratlovci (Vertebrata)
Jsou to nejdokonalejší strunatci. Chorda se zachová jen u nejnižších tříd, u vyšších vzniká páteř složená z obratlů. Páteř vzniká postupným zatlačováním chordy. Z vazivového obalu chordy vznikají obratle. Páteř tvoří osu těla, k ní se připojuje kostra a dva páry končetin. Vpředu se k páteři napojuje lebka, složená z části mozkové a obličejové. Mozková část vytváří pouzdro pro mozek. Kromě mozku je vyvinuta i mícha, která prochází celou páteří.
Obratlovci se rozdělují na 2 velké skupiny:
třída: Kruhoústí (Cyclostomata)
Jsou nejprimitivnější třídou obratlovců. Nemají dosud vyvinuté čelisti. Na spodní straně hlavy mají uzavíratelný ústní otvor vedoucí do ústní dutiny. Nemají vyvinuté párové končetiny, ve vodě se pohybují pomocí ocasní části těla. Kůže je hladká, slizovatá s množstvím kožních žláz. Patří sem např. u nás žijící mihule, které se vyznačují červovitým tvarem těla a sedmi páry žeberních štěrbin. Kruhoústí žijí v moři, v potocích a řekách. Jsou to dravci, někteří se přisávají na ryby a sají jim krev. Mají vyvinuté oči. Mají chordu zachovanou po celý život. Z vajíček se líhnou larvy.
třída: Paryby (Chondrichthyes)
Mají dokonalejší stavbu než kruhoústí. Vyznačují se pohyblivými čelistmi, mezi nimiž jsou ústa. Mají párové končetiny - prsní a břišní ploutve - a nepárovou ocasní ploutev. Kůže je krytá drobnými drsnými plakoidními šupinami, jejichž podstatnou složku tvoří zubovina (dentin). Kostra je chrupavčitá, obratle jen částečně zatlačují chordu procházející otvory v obratlích celým tělem. Paryby mají 5 - 7 žeberních štěrbin. Žijí v mořích a mnozí zástupci jsou živorodí. Patří sem žraloci, kteří se tvarem těla podobají rybám a jsou draví, rejnoci mající shora zploštělé tělo. Jejich ocas je bičově protažený, žijí většinou při dne.
třída: Ryby (Osteichthyes)
Ryby žijí v moři i ve sladkých vodách. Ve srovnání s parybami mají dokonalejší stavbu kostry, která je chrupavčitá nebo kostěná. Dokonalejší je i stavba lebky, dýchacích orgánů a mozku. Dýchají žeberními lupínky, které jsou přímo na žeberních obloucích. Žábry jsou kryté kostěnými žaberními víčky - skřelemi. Mají párové ploutve, hřbetní a ocasní ploutev. Šupiny kryjí buď celé tělo nebo jen jeho část. Jsou ganoidní, kosočtverečkového tvaru, cykloidní, které jsou okrouhlé, nebo ktenoidní, na zadním okraji zoubkované. V kůži jsou žlázy a pigmentové buňky, které dodávají rybám charakteristické zbarvení. Srdce má jednu předsíň a jednu komoru. Krevní oběh je jednoduchý. Ze žaber jde okysličená krev do celého těla, odkud se odkysličená krev vrací do srdce a znovu do žaber, kde se okysličí. Plynový měchýř je vytvořen u většiny ryb, vzniká vychlípením hltanu (podobně jako plíce suchozemských obratlovců).
Největší část mozku je střední mozek. Ze smyslových orgánů jsou nejdokonaleji vyvinuté oči a postranní čára, tvořená kanálkem v kůži. Je spojená s okolním prostředím otvůrky v šupinách. Postranní čárou ryby vnímají vlnění vody a rozeznávají překážky.
Patří sem následující podtřídy: Paprskoploutví mají téměř zcela zkostnatělou kostru a ploutve vyztužené kostěnými paprsky. Do této podtřídy náleží většina ryb, např. sleďovití s cykloidními šupinami žijící v moři často v početných hejnech. Upravují se jako zavináče, nasolují se apod. Jeseterovití mají ganoidní šupiny, hlava je protažená v rypec. Žijí zpravidla v moři severní polokoule. Kaprovití mají cykloidní šupiny. Žijí ve sladkých vodách a mají různý tvar těla. Na posledním žaberním oblouku mají tzv. požerákové zuby. Úhořovití mají hadovitý tvar těla s drobnými šupinami. Nemají břišní ploutve. Treskovití jsou mořské ryby střední velikosti. Na spodní čelisti mají hmatový vous. Většinou jsou dravé. Okounovití žijí v moři i ve sladkých vodách. Mají ktenoidní šupiny, hřbetní ploutev je ze dvou částí. První jsou tvrdé paprsky.
Druhou podtřídou jsou nozdratí, kteří mají vyvinuté choany (vnitřní nozdry). Jejich čichové jamky nekončí slepě jako u ostatních ryb, ale jsou spojeny s ústní dutinou. Choany umožňují vdechovat atmosférický vzduch se zavřenými ústy. Nozdratí se vyskytovali již v prvohorách a druhohorách. V současnosti žije pouze několik druhů. Patří sem lalokoploutví, kteří mají svaly uloženy přímo v ploutvích a nikoli v trupu jako předcházející skupiny ryb. Dvojdyšní mají cykloidní a ganoidní šupiny. Kostra je chrupavčitá, uvnitř páteře je zachovaná chorda. Plynový měchýř je spojen s hltanem. Dýchají žábrami za nepříznivých podmínek (vyschnutí vodního prostředí) i plynovým měchýřem. Z jiker se líhnou larvy.
Význam ryb
Ryby, zejména mořské, mají značný význam pro výživu lidstva. Tvoří kolem 15% živočišné potravy. Většina našich druhů ryb žije v tekoucích vodách. Rozdílné vlastnosti celého toku vedou k vytvoření různých podmínek, takže určité druhy ryb mohou žít pouze v určitém pásmu. Např. pstruh žije v horských potocích s čistou studenou vodou a na kyslík bohatou (pstruhové pásmo), podobné podmínky vyžaduje i lipan, který se vyskytuje pod pstruhovým pásmem. V tekoucích vodách s menším spádem a s klidnějším tokem žije parma. Voda je zde mírně čistá a s menším obsahem kyslíku. V hlubších tekoucích vodách s klidným tokem, v nížinách se vyskytuje cejn. Podle povahy toku se mění i tvar těla ryb. Např. v horských potocích převládá válcovitý tvar těla, v pomalu tekoucích vodách plochý tvar. Větší znečištění toku působí negativně na druhové složení ryb i na jejich přirozenou potravu, proto je nutné toky před znečištěním chránit. Na našich tekoucích vodách je rozšířeno sportovní rybářství, pouze Dunaj a přehrady poskytují větší množství ryb, které se průmyslově zpracovávají. Mnohem větší význam pro chov ryb mají rybníky. Celková produkce rybího masa je v poměru 8 : 1 ve prospěch rybníků. Nejhojněji zastoupenou rybou v rybnících je kapr.
Fylogenetické vztahy
Z žijících obratlovců jsou nejprimitivnější kruhoústí, kteří nemají vyvinuté čelisti. Blíže k původním formám mají strunatci, kteří žili v prvohorách v moři. Neměli čelisti, ani končetiny, žili na dně, o čemž svědčí jejich ploché tělo. Tělo bylo kryto kostěným pancířem a měli dobře vyvinuté temenní oko. Pomalu se pohybující štítnatci vyhynuli a dokonalejší kruhoústí se zachovali do současnosti. Další progresivní vývoj vedl k formám s čelistmi a s párovými končetinami. Jejich vývoj probíhal v různých směrech. Již v prvohorách žili pancířnatí, Byly to malé formy s kostěnými čelistmi, které žili na dně moří. Tělo kryl vnější kostěný pancíř složený ze štítků. Pancířnatí vymřeli ještě v prvohorách. Současně se však vyvíjeli pohyblivé, dravé formy, patřící do třídy paryb. Vrcholem jejich vývoje byl v třetihorách, mnozí zástupci žijí dodnes. Z vývojové větve s čelistmi se vyvinuly ryby.
třída: Obojživelníci (Amphibia)
Název dostali podle toho, že část vývoje prodělali ve vodě. Tam žijí jako vodní živočichové a dýchají žábrami (larvální stádium), zatímco v dospělosti mohou žít na souši. Na souši mají znaky suchozemských živočichů a dýchají plícemi. V hladké kůži bez šupin je mnoho slizových žláz, Kůže se podílí na dýchání. Srdce má dvě předsíně a jednu komoru. Obojživelníci neudržují stálou teplotu těla. Tělo je složeno z hlavy, trupu a někdy i ocasu. Kostra je zkostnatělá. První obratle jsou kloubově spojeny lebkou. Žebra nejsou spojena prsní kostí. Dva nosní otvory jsou kanálky spojené s ústy. Jsou odděleného pohlaví. K oplodnění vajíček dochází buď ve vodě , kde se z vajíček líhnou pulci. Při přeměně v dospělého jedince jim zaniknou žábry, vytvoří se plíce a postupně narůstají končetiny.
Bezocasí obojživelníci jsou žáby, mají krátké zavalité tělo bez ocasu. Pulcům žab nejprve narůstají zadní a pak přední nohy. Ocasatí obojživelníci jsou mloci. Tělo mají zakončeno ocasem. Larvám nejprve narůstají přední nohy.
Význam obojživelníků spočívá v tom, že ničí škodlivý hmyz. Jsou užiteční, zejména ropuchy, které se v létě zdržují na polích a loukách.
Vývoj obojživelníků jako první obratlovci pronikají z vodního prostředí na souš. Z ploutví jejich předků se u nich vyvinuly končetiny. Při přechodu na souš se museli přizpůsobovat novému prostředí. Vznikaly tak mnohé nové formy, které na souši nacházely dostatek potravy. Za předky obojživelníků se považují lalokoploutví. Příčinou přechodu z vody na souš bylo asi vysychání vod. Živočichové, kteří se nepřizpůsobili, vyhynuli. Jiní se přizpůsobili a dále se vyvíjeli. Ve zkamenělinách se zachovalo mnoho předků dnešních obojživelníků.
třída: Plazi (Reptilia)
Patří k suchozemským obratlovcům. Zrohovatělá kůže vytváří na povrchu těla šupiny nebo štítky. Lebka je s páteří spojena jediným kloubem. Dýchají plícemi. Srdeční komora je z větší části rozdělena na pravou a levou polovinu. Ani plazi neudržují stálou teplotu těla. Vajíčka se vyvíjejí na souši. Plazi mají zpravidla vyvinuté končetiny. Někdy jim mohou chybět (hadi). Nervová soustava je dokonalejší, přední mozek je větší. Většina plazů má vyvinuté zuby. Zvláštností jsou jedovaté zuby spojené s jedovou žlázou. Primitivní plazi (hatérie) mají dobře vyvinuté temenní oko.
Plazi jsou nejvíce rozšířeni v tropických oblastech, mnozí se přizpůsobili životu ve vodě (krokodýli, želvy). Želvy mají krátké tělo v krunýři. Krunýř vzniká z kostí a ze zrohovatělé pokožky. Šupinatí mají vytvořené šupiny a patří k ním ještěři s vyvinutými končetinami a s pohyblivými očními víčky a hadi s redukovanými končetinami a se srostlými a průhlednými očními víčky. Krokodýli mají tělo kryté tlustou kůží. Zuby jsou vklíněny v jamkách. Mají již bránici a srdce rozdělené na 2 předsíně a 2 komory.
Význam plazů pro člověka spočívá v tom, že ničí škodlivý hmyz (ještěrky) a škodlivé hlodavce (zmije). Většinou jsou chráněni zákonem.
Vývoj plazů:
V prvohorách se na zemi měnily životní podmínky. Vymřeli krytolebci a z některých jejich skupin se vyvinuli obratlovci, kterým vyhovuje vlhké a teplé podnebí. Opustili vodní prostředí a přešli na souš. Na rozhraní prvohor a druhohor žili téměř na celé zemi. Životu na souši se přizpůsobili tím, že měli zrohovatělou pokožku a že se u nich vytvořili zárodečné obaly. K velkému počtu vyhynulých forem patřili: kotylosauři, kteří se podobali krytolebcům, prvoještěři podobní ještěrkám (do dneška se zachovaly hatérie), paještěři se silnějšími zadními končetinami, ptakoještěři specializovaní k letu, který jim umožňovala kožní řasa napjatá mezi předními končetinami a boky těla. Obrovských rozměrů od 1 do 30 metrů dosahovali veleještěři. Životu ve vodě byli přizpůsobeni ryboještěři. Ke konci druhohor se vyvinuli krokodýli, želvy a šupinatí (z nich hadi se nejvíce rozvinuli v třetihorách), Na rozhraní druhohor a třetihor většina plazů vyhynula. Příčinou byli asi změněné podmínky.
třída: Ptáci (Aves)
Mají stálou (řízenou) teplotu těla. Podobně jako plazi mají lebku spojenou s páteří jedním kloubem. Kostra je přizpůsobena létání. Kosti jsou lehké a pevné. Na lebce je vytvořen zobák, přední končetiny jsou přeměněny v křídla. Dlouhé kosti jsou duté a zasahují do nich výběžky ze vzdušných vaků. Krk je dlouhý a pohyblivý. Kost prsní má u většiny ptáků hřeben, na který se upínají létací svaly. S prsní kostí jsou křídla spojená krkavčí kosti.
Tělo ptáků je kryto peřím, které je produktem kůže jako šupiny u hadů. Rozlišujeme prachová a obrysová pera. Peří se pravidelně vyměňuje, pak pelichá. Mají vyvinutou jedinou kožní žlázu - kostrční, která umožňuje maštění peří. Na spodní straně průdušnice mají někteří hlasový ústroj. Tvorbu zvuku umožňuje malý bubínek, vzniklý srůstem několika průdušnicových a průduškových kroužků, k nimž se připojují svaly. Napínáním svalů a chvěním blány vznikají různé hlasy. Hlasové projevy jsou nejdokonalejší u pěvců.
Ptáci jsou různě zbarveni v závislosti na prostředí, v kterém žijí. Pestré zbarvení je méně časté, vyskytuje se u samců bažantovitých, u mandelinkovitých a u některých druhů pěvců.
Většina ptáků pečuje o mláďata. Z ptáků u nás pouze kukačka svá mláďata nevychovává. Vejce snáší do hnízd jiných ptáků. Ptáci svá hnízda různě upravují a ukrývají. Mláďata po vylíhnutí buď opouštějí hnízdo a mohou žít samostatně (kachny, kur, rodiče je vodí a zahřívají), nebo jsou odkázána na rodiče, kteří je krmí (sovy, dravci, pěvci).
Stálí ptáci se u nás zdržují po celý rok (vrány, sýkory, vrabci). Stěhovaví ptáci u nás hnízdí a na podzim se stěhují do teplejších krajin (vlaštovky, rorýsi). Přelétaví ptáci se u nás vyskytují jen během jarního a podzimního tahu, krátce zůstávají a pak táhnou dál (husy, bahňáci) - mezi těmito skupinami jsou četné přechody, např. kos černý v městech přezimuje a nestěhuje se, zatímco lesní populace se stěhují.
Význam ptáků v přírodě je značný - udržují biologickou rovnováhu, zničí řadu škůdců (hmyz, hlodavce). Někteří patří mezi lovnou zvěř (kachna, koroptev). Některé druhy člověk chová (husy, kachny, kur domácí), protože poskytují maso, vejce a peří.
Ptáky rozdělujeme na 2 podtřídy:
Běžci mají zakrnělá křídla, ztratili schopnost letu. Prsní kost nemá hřeben. Nohy jsou dobře vyvinuté, přizpůsobené k běhání. Patří sem pštrosi a kiviové.
Plavci - nelétají. Životu ve vodě jsou přizpůsobeny hustými, šupinkovitými pírky. Křídla mají krátká - tuhé ploutve. Tučňáci.
Letci - létají. Přední končetiny se přeměnily v křídla. Na hřeben prsní kosti se připojují létací svaly. Kosti jsou duté. Mnozí zástupci se přizpůsobili různému prostředí. Patří sem většina řádů ptáků.
Hrabaví jsou středně velicí až velcí ptáci. Mají silné hrabavé nohy a silný zobák. Křídla jsou krátká a zaoblená. Neumožňují dobrý let. Běžný je u nich pohlavní dimorfismus - samec (kohout) má na hlavě hřeben a laloky. Většina druhů žije v polygamii (kohout má více slepic). Mláďata nekrmí. Patří sem např. tetřevi, bažanti, koroptve, křepelky.
Měkkozubí mají krátké kráčivé nohy, zobák je poměrně krátký a slabý. Při bázi je kryt zduřelým ozobím, na špičce je tvrdý. Z volete produkují kašovitou hmotu, kterou krmí mláďata. Žijí v párech (holub, hrdlička).
Krátkokřídlí mají krátká křídla a krátký ocas. Nemají vole. Mláďata nekrmí (jeřáb, lyska).
Bahňáci mají většinou štíhlá křídla a dobře létají. Nohy jsou u většiny zástupců vysoké. Zobák je různě vyvinutý, vole chybí. Většinou žijí v bahnitém prostředí, mláďata nekrmí. Patří sem např. sluky a kulíci.
Dlouhokřídlí jsou středně velicí ptáci žijící v blízkosti vod. Mají dlouhá křídla, dobře létají a plavou. Jsou nekrmiví (racek).
Vrbozubí mají plochý zobák pokrytý měkkou kůží, na jeho konci je rohovitá ploténka zvaná nehet. Na okraji zobáku jsou rohovité zoubky, kterými procezují vodu a bahno. Nohy jsou krátké, plovací, mezi třemi prsty je plovací blána. Peří je husté a mastné, mají hustou vrstvu prachového peří. Žijí v párech, mláďata nekrmí. Patří sem kachny, husy, labutě.
Veslonozí mají všechny čtyři prsty spojené plovací blánou. Krátké nohy jsou posunuté dozadu. Na malé hlavě je velký zobák. Jsou krmiví. Patří sem kormoráni, pelikáni.
Brodivý jsou velcí a středně velcí ptáci s dlouhýma nohama. Jsou krmiví. Patří sem čápi, volavky, bukači.
Dravci mají tyto znaky - zahnutý na konci ostrý zobák, dlouhé drápy na prstech přizpůsobené k lovu kořisti. Jícen je široký bez volete. Mají dobrý zrak a dobře létají. Jsou krmiví. Sokoli, orli, supy, jestřábi.
Sovy se tvarem zobáku i drápy a způsobem života podobají dravcům. Od nich se liší hustým a měkkým peřím. Mají velkou hlavu, oči jsou obráceny dopředu, vnější prst je tzv. vratiprst. Jsou aktivní v noci.
Lelkové jsou ptáci střední velikosti s měkkým peřím. Létají za šera. Mají krátké nohy, okolo zobáku jsou hmatová pírka. Jsou krmiví.
Kukačky žijí většinou na stromech, mají krátké nohy, Nestavějí hnízda, vajíčka snášejí do hnízd jiných ptáků, kteří je vysedí. Je to hnízdní parazitismus. Vajíčka kukačky se zbarvením a velikostí podobají vajíčkům těch druhů pěvců, do jejichž hnízd jsou snášena. Mladá kukačka je velmi aktivní a nejčastěji vajíčka svých pěstounů z hnízda vyhodí. Jsou velmi užitečné, protože se živí chlupatými housenkami, které ostatní ptáci nepožírají.
Papoušci jsou ptáci žijící na stromech. Zobák je zahnutý, přizpůsobený k louskání tvrdých semen. Nohy jsou šplhavé, dva prsty směřují dopředu a dva dozadu. Jsou krmiví. Žijí většinou v hejnech, hnízdí v dutinách.
Srostloprstí jsou pestře zbarvení ptáci, kteří jsou tvarem těla velmi odlišní. Patří sem ledňáčci s krátkým tělem a krátkým ocasem. Vlhy jsou štíhlí ptáci hnízdící v dutinách břehů.
Šplhavci mají nohy přizpůsobené ke šplhání po stromech (2 prsty do předu a 2 dozadu). Zobák má většinou klínovitý tvar, jazyk je daleko vymrštitelný. Žijí v párech, mláďata krmí.
Svišťouni mají dlouhá křídla, která jim umožňují výborně létat. Nohy jsou krátké a slabé. Rorýsi, kolibříci.
Pěvci jsou největším řádem ptáků, patří sem více než polovina všech druhů ptáků. Mají dobře vyvinutý hlasový ústroje. Patří sem: krkavcovití, špačkovití, tuhýkovití, sýkorovití, brhlíkovití, šoupálkovití, střízlíkovití, drozdovití, pěnicovití, lejskovití, konipasovití, skřivanovití, vlaštovkovití, pěnkavovití, stnadovití, snočovatí (vrabci).
Vývoj ptáků:
Přímé předky neznáme. Je však zřejmé, že se ptáci počali vyvíjet z plazů počátkem druhohor. Asi to byla skupina přizpůsobená životu na stromech. Plazi a ptáci mají některé společné znaky - složení kůže, kloaku, močopohlavní soustavu, způsob rozmnožování. Rozdíly jsou ve tvaru a pokryvu těla. U většiny ptáků je tělo přizpůsobeno létání, vydávají zvuky. Zpravidla pečují o potomstvo. Objevení otisků praptáka Archaeopteryx v druhohorní břidlici poukazuje na mnohé přechodné znaky mezi plazi a ptáky v zobákovitých čelistech měl prapták zuby, na přední končetině 3 volné prsty s drápy, v ocase obratle.
třída: Savci (Mammalia)
Savci jsou obratlovci s řízenou teplotu těla. Tělo mají kryté srstí, která je teplým izolátorem. Kůže obsahuje mnoho kožních žláz. Zárodek se zpravidla vyvíjí v těle matky, mláďata po narození živí mateřským mlékem. Lebka je spojena s páteří dvěma klouby. Dva páry končetin jsou podsunuty pod tělo, které nesou, čímž se zlepšil pohyb po zemi. Zpracování potravy začíná v ústech různě upravenými zuby, které jsou vklíněny v čelistních jamkách. Stavba chrupu je charakterizována znakem jednotlivých skupin savců. Bránice rozděluje tělní dutina hrudní a břišní a podílí se na dýchání.
Mozek je ze všech obratlovců nejdokonaleji vyvinut. Přední mozek a jeho kůra převažují nad ostatními částmi mozku. V souvislosti s dokonale vytvořenou nervovou soustavou jsou vyvinuty i smyslové orgány, čich, sluch, zrak.
Savci jsou odděleného pohlaví u mnohých je vytvořen pohlavní dimorfismus. Oplodnění je vždy vnitřní. Vyznačují se rozvinutou péčí o mladé.
Hospodářský význam je značný. Mnozí jsou škůdci kulturních rostlin (hlodavci). Letouni jsou naopak užiteční, protože se živí hmyzem. Mnohé druhy poskytují kožešiny (zajíci, šelmy, sudokopytníci a lichokopytníci), maso (lovná zvěř, domácí zvířata) a mléko (tur, ovce).
Savce rozdělujeme do 3 podtříd:
1. podtřída: Vejcorodí je to poměrně malá skupina savců rozšířená v Austrálii a na blízkých ostrovech.
S plazi a ptáky mají tyto společné znaky:
v kostře je vyvinutá krkavčí kost, mají zobákovité čelisti kryté rohovinou. Do koncového úseku střeva ústí močovody a vývody pohlavních orgánů, takže mají kloak. Snášejí vejce a mají nižší tělní teplotu - 26 - 35 ° C.
Odlišné znaky:
tělo je prorostlé hustou srstí, mají mléčné žlázy, bránici, červené krvinky jsou bezjaderné a ve středním uchu mají tři sluchové kůstky. Vejce jsou bohatá žloutkem, vývody mléčných žláz nekončí na mléčných bradavkách, ale vyúsťují rozptýlené na mléčných políčkách na břiše. Ježura, ptakopysk.
2. podtřída: Vačnatci mají dvě pochvy a na břiše vak, který je podepřen dvěma vakovými kostmi. Zárodky se vyvíjejí bez placenty nebo pouze s nedokonalou placentou. Mláďata se rodí nedokonalá. Samice je po narození nosí ve vaku, kam ústí vývody mléčných žláz, seskupené do bradavek. Mláďata se pevně k bradavce přisají a mléko je jim vstřikováno do úst stahováním svalů kolem mléčných žláz. Některé nemají vak a rodí mláďata o něco dokonalejší. Patří sem formy hmyzožravé, hlodavé, masožravé, býložravé. Podobají se krtkovi, zajícovi, veverce a žijí v různém prostředí. Klokan.
3. podtřída: Placentálové. Jejich zárodky jsou vždy placentou spojeny s matkou, po narození mohu mláďata samostatně sát mléko. Chrup se obvykle vyskytuje nejprve jako mléčný, později jako trvalý.
Nejvýznamnější řády jsou:
Hmyzožravci jsou malí až středně velicí. Považují se za nejprimitivnější placentály. Mají primitivní úpravu lebky a chrupu (zuby jsou málo diferencované), mozek je malý s hladkými polokoulemi. Mají krátké končetiny, živí se hmyzem. Ježek, krtek, rejsek.
Letouni jsou vyhraněnou skupinou, která se přizpůsobila k letu. Létá pomocí kožní blány. Mají hmyzožravý chrup. Jejich hlavním smyslem je sluch, zrak je slabě vyvinut. Orientují se tzv. echolokací, tj. podle odražených ultrazvukových vln, které sami vysílají. Echolokace jim umožňuje létat i v noci a lovit ve vzduchu hmyz. Rodí obyčejně jedno mládě, které samice nosí na prsou i během letu.
Chudozubí mají redukovaný chrup, zuby jsou bez kořenů a bez skloviny, někdy v dospělosti chybí. Polokoule koncového mozku jsou malé. Žijí jen v Jižní a Střední Americe. Pásovec, mravenčeník, lenochod.
Hlodavci jsou největším řádem savců (třetina všech druhů). Mají charakteristický chrup, v němž je po dvou hlodavých zubech, které jsou dlouhé, zahnuté, nemají kořeny a jsou hluboko vklíněny do čelisti. Rostou po celý život. Velmi rychle se rozmnožují, při přemnožení napáchají velké škody. Veverka, sysel, svišť, plch, myš, hraboš, potkan, křeček, nutrie, dikobraz, morče.
Šelmy mají charakteristický chrup, ve kterém jsou vyvinuty a tvarově rozlišeny všechny druhy zubů. Řezáky, jsou malé, špičáky velké, mírně zahnuté, poslední třenový zub v horní části čelisti a první stoličky v dolní čelisti jsou nejsilnější - tzv. trháky. V prstech mají silné drápy. Většinou mají dlouhý ocas, rodí se slepá, nevyvinutá mláďata. Živí se masitou potravou. Hyena, kočka, lev, tygr, rys, pes, vlk, liška, medvěd, lasice, vydra, jezevec.
Ploutvonožci se v třetihorách oddělili od šelem s přizpůsobili se životu ve vodě. Mají vřetenovitý tvar těla, nohy se přeměnily v ploutve, pod kůží je silná vrstva tuku. Tuleň, mrož.
Kytovci se úplně přizpůsobili životu ve vodě. Jsou to velicí savci, jejichž tělo je pokryto silnou vrstvou tuku. Nemají kožní útvary - srst, potní a mazové žlázy. Mají jen jeden pár mléčných žláz. Přední končetiny jsou přeměněny v ploutve. Zadní jsou zakrnělé. Mají mohutnou, vodorovně uloženou ocasní ploutev. Mají dobře vyvinutý sluch, při komunikace vydávají charakteristické zvuky. Žijí v mořích. Delfín, vorvaň, narval - ozubené čelisti. Plejtvák, velryba grónská - bezzubí.
Zajícovci mají v horní čelisti čtyři řezáky upravené k hlodání (jsou bez kořenů a stále dorůstají). Zajíc, králík.
Kopytnatí jsou početnou skupinou, jejichž nejstarší předci mají některé společné znaky s prvotními hmyzožravci a prvotními šelmami.
Lichokopytníci mají na předních a zadních nohách nejmohutnějším prstem třetí prst zakončený kopytem. Na tomto prstu spočívá celá hmotnost zvířete, ostatní prsty jsou slabší nebo zcela chybějí. Nosorožci, tapíři, koně.
Sudokopytníci jsou velcí savci se sudým počtem prstů zakončených kopýtky (paspárky). Našlapují na třetí a čtvrtý prst, ostatní prsty jsou zakrnělé. Nepřežvykují mají jednoduchý žaludek, patří sem tyto čeledi - prasatovití, hrochovití, velbloudovití.
Přežvýkaví mají čtyřdílný žaludek. Z bachoru se přes čepec potrava vrací (při odpočinku) do úst. Zde se přežvýká a po polknutí přechází do knihy a pak do vlastního žaludku - slezu, kde je teprve chemicky trávena. Patří sem - jelenovití, žirafovití, turovití (tur, antilopy, kozy).
Chobotnatci mají pružný a ohebný chobot, kterým se podávají potravu do úst. V horní čelisti jsou dva řezáky přeměněné v mohutné kly.
Primáti jsou savci různé velikosti. Končetiny jsou obvykle pětiprsté, přizpůsobené ke šplhání po stromech a k uchopování. Palec se může postavit proti ostatním prstům. Patří sem poloopice, stromoví noční primáti, jejich tělo je porostlé jemnou srstí. Mají prodlouženou obličejovou část hlavy a velké oči. Na některých prstech mají nehty, na jiných drápy. Rodí jedno mládě. Patří sem lemur, ksukol, outlon, nártoun.
Opice dosáhly nejvyššího stupně vývoje. Velké polokoule předního mozku překrývají i mozeček a jsou zbrázděné. S dokonale vyvinutým mozkem souvisejí i duševní projevy, které se odrážejí i v mimice, složitém sociálním životě. Mléčné bradavky jsou na prsou. Opice rodí jedno mládě.
Rozdělují se na skupiny:
Ploskonosí mají širokou nosní přepážku a dobře vyvinutý nos. Kosmani, malpy, žijí v tropech střední a jižní Ameriky. Úzkonosí mají úzkou chrupavčitou nosní přepážku, některým zakrněl ocas. Jsou rozšířeni v Africe a Asii. Kočkodan, pavián, gibbon, orangutan, gorila, šimpanz.
Mezi primáty se systematicky zařazují jako čeleď lidé (Hominidae). Z vymřelých zástupců této čeledi se objevili na konci třetihor a na rozhraní třetihor a čtvrtohor. Jediným žijícím zástupcem je člověk vyspělý (Homo sapiens sapiens). Hlavní znaky, které člověka řadí nad celou živočišnou říši, jsou práce a duševní činnost.
Vývoj savců
Vyvinuli se ještě před ptáky z primitivních plazů, kteří měli mnoho společných znaků s obojživelníky (žláznatou kůži, která se zachovala i u savců). Nejvíce podobných znaků s plazy mají vejcorodí, kteří mají zachovalou kloaku a kladou vejce. Mají nižší teplotu těla než ostatní savci. Vejcorodí se vyvíjeli jako samostatná vývojová větev a nepředpokládá se, že byli předky placentátů. Ve srovnání s plazy mají savci dokonalejší orgány, které jim umožňují přizpůsobit se různému prostředí a rozvinout se do mnoha forem. Koncem druhohor došlo k nástupu savců a k vymírání plazů. Za výchozí vývojovou skupinu savců se považují Pantotheria, z kterých se vyvinuli vačnatci a placentáloové. Vačnatci byli počátkem třetihor rozšířeni v Severní Americe a od poloviny pětihor se vyskytovali už jen v Austrálii a v Jižní Americe, kde žijí až do dneška. Druhou vývojovou větví od skupiny Pantotheria jsou placentáloví. Centrem jejich vzniku je Eurasie, odkud pronikli do Afriky a Ameriky. Nejprimitivnější formy byly formy patřící k hmyzožravcům (prahmyzožravci). Z nich se vyvinuli ostatní skupiny savců.